Čím se živíš, Martine?
Je mi rizikových 27 let, bydlím ve starém centrovém bytě s odpornými parketami a hlinikovými rozvody, živím se převážně masem a pečivem, a vystudoval jsem Aplikaci matematiky v ekonomii, což je obor, který mě toho spoustu naučil a nikdy jsem z něj nic nepoužil.
Kdy přišel prvotní impuls založit profil Za normální kulky?
Byl jsem na tříměsíční zevlu v Barceloně ala Gebrian, akorát bez hezkých fotek a hlubšího smyslu, takže jsem se začal trochu nudit a sledovat Petru Lovelyhair a další významné hybatele ovlivňovačské scény. A propadl v tuhle závislost.
Tvůj účet existuje teprve od konce srpna 2018, což je relativně chvíli. Proč až teď? Objevil jsi kouzlo Instagramu?
Konzumuju ho už nějakou dobu, ale až teď jsem si uvědomil, že je na Instáči ještě málo zbytečných keců a měl bych to doplnit o ty svoje. A taky byl zrovna za mnou mladší brácha, který je supervtipný a já jsem mu chtěl dokázat, že ještě s humorem nepatřím do starého železa. A protože je pro mě 140 znaků málo, zvolil jsem tuhle platformu.
Čekal jsi, že účet začne mít úspěch a opravdu tě začnou sledovat tisíce cizích lidí?
Ne. Pořád si myslím, že jsou to "boti" nebo jak se těm fejkům říká… Doufám, že se těch pár z masa a kostí aspoň sem tam zasměje. To je (krom piva) jediné, co bych si opravdu přál.
Tvého účtu si všimla i Kristýna Dolejšová (Za normální holky), která má tisíce sledujících. Co to pro tebe znamenalo?
Že už nemám mezi sledujícími jen 20 kámošů. Je to hodná holka - chtěl bych ji tady při rozhovoru na dálku pozdravit a poděkovat za to, že jsem nic nedokázal, ale přesto o tom lidi ví.
Cítíš se stoupajícím počtem followerů i určitou zodpovědnost a přemýšlíš nad příspěvky, které přidáváš?
Ani ne. Spíš když už neleju sangriu a neležím s bosýma nohama pod stromy ve Španělsku a pracuju jako normální člověk (protože nic z nomádských dovedností nemám), tak dýl čekám na chuť něco vůbec napsat.
Tvůj název budí dojem, že by se mohlo jednat o nějakou obdobnou kampaň jako Máš koule? nebo #prsakoule, které bojují o osvětu. Nenařkl tě někdo, že je to třeba urážlivé?
Ne. Žádnou kampaň nevedu, ani nikdo proti mně. Kéž bych vymyslel něco, co má aspoň trochu smysl jako třeba #prsakoule.
A nemyslíš si, že potenciální návštěvníky tvé stránky konečným obsahem třeba zklameš?
Pevně věřím tomu, že jsou zklamaní každým příspěvkem a jen z masochismu tomu ještě dávají šanc. Často ty příspěvky píšu spíš sám pro sebe, protože znáš to - nejlepší je stejně zasmát se vlastnímu vtipu, i když je okolí stoicky klidné.
U každého příspěvku máš velice dlouhý text. Kolik lidí si myslíš, že na Instagramu takhle dlouhé příspěvky čte? Nejsme už moc zlenivělá generace, která jen scrolluje skrz obrázky?
Je to takový můj instafejetonek a obdivuju každého, kdo vydrží dočíst až do konce. Já bych do toho hodil vidle už tak ve třetině. Jsem přesně ten zlenivělý typ, co projde obrázky jak kartičky s hokejisty a jen když mám mega slinu, tak si přečtu nějaký obohacující výlev od buchty, co na Bali cvičí jógu, žere avokádo se svým přítelem ajťákem, co taky investuje na Amazonu a myslí si, že tak dokáže světu poradit, jak naložit se svým obyčejným životem v postkomunistické zemi.
Nezvažoval jsi třeba blog?
Vždycky jsem si myslel, že blog mají jen introverti, co nemají dostatek kámošů ani zábavy, a tak z nouze píšou místo do deníčku o svém Erasmu na nějaký webík. Ale asi mám svým způsobem blog na tom Instagramu a na Erasmu jsem nebyl, takže uznávám, že jsem žil ve lži.
Dáváš na svůj účet i fotky, které by tam většina uživatelů nedala ani se třemi filtry. Bez trička, v pyžamu nebo s plechovkami na bradavkách. Nejsi pak třeba terčem posměchu kolegů?
Rozhodně jsem, ale jsou kolegiální a nesmějou se mi přede mnou, ale spíš když už jsem z kanclu pryč.
Často se vtipným způsobem vyjadřuješ i k aktuálním kauzám jako kupříkladu k v současné době omílanému tématu kojení na veřejnosti…
Já sám nevím, jak to vzniklo a proč je zrovna téma kojení tak hypercool. Nějaký cápek teď prý vyhodil kojící mamas z banky, a tak stimuloval Tamaru Klusovou k projevu ala Martin Luther King, že kojení je základní právo a že všechny mamči tahaj prso jen v případech nouze nebo jen tak z lásky k dítěti a že rozhodně žádná neexhibuje. Jako je to zábava nebýt ani na jedné straně a sledovat ten tenis. Za mě ať si každý kojí, kdy a kde chce, ale Tamča ať netvrdí, že tady nejsou mámy, co se s prsem v puse svého dítěte fotí prostě trochu moc - pár takových pro zábavu sleduju.
Dost často právě takové zesměšňuješ. Ať už jsou to různé instagramové matky, rodiny, či fotící se slečny. Stává se ti, že za to sklízíš vlnu kritiky a dotyční si to s tebou chtějí, jak se říká, vyříkat?
Zatím mě blokovala jen Pařízkovic rodinka, když jsem si dělal srandu z jejich Kamílka, kdy mi napsali, že nestojí o má slova. Smutný příběh jednoho příliš na internetu vystavovaného dítěte, no. Jinak jenom drobné přestřelky, ale sebevědomé kousky to vždycky unesou nebo si ze sebe umí udělat zábavu, čehož si cením.
Co plánuješ na svém instagramovém účtu do budoucna?
Lautr nic. Budu si jen tak psát bez vyššího smyslu a doufat, že mi za to dají pivo bez nutnosti tahat ze zadní kapsy šrajtofli… To jest za nic. Mým nejvznešenějším cílem je totiž mít pivo zadarmo. Český sen prostě.
Petr Ludwig, autor bestselleru Konec prokrastinace, říká, že Instagram je nejhorší platforma, že zvyšuje riziko úzkosti a deprese, lidé se příliš porovnávají a bude to stále větší problém. Myslíš si, že je to pravda?
Určitě jo, i když já mám spíš depresi z toho, jak o sobě Ludwig moc mluví ve svých Deep Talks, místo aby dával prostor těm super hostům. Jestli někoho instáč vysává, tak by ho měl smazat nebo se jen zbytečně nemrskat za to, že nemá zadek jako Zuzka Light. Jenom proto, že má normální práci, normální život a v sobotu si dá vždycky kolu a pizzu, protože Zuzka Light zase závidí tohle jim.
