Že tři čtvrtiny z kandidátů nikdy neslyšely slovo tabulátor, je věc jedna. Že jejich životopis vypadá jako nákupní seznam o čtyřech položkách, je věc druhá. O chybějících reprezentativních fotografiích, které inzerát vysloveně požadoval, se nezmiňuji. O reprezentativních fotografiích z diskoték, z pláží, z koupelen (včetně detailů toalet a řádné zásoby Sava v pozadí), z ložnic (ani nechtějte vědět, co tam měla paní na nočním stolku za vynálezy), či ve zmuchlaných hořčicových mikinách, v šusťákovkách, s výstřihem až k pupíku, v kapucách, selfies z výtahů a různých podobných hrůzách raději ani nemluvě.
(Nápověda: ANO, přidejte foto, když o ně inzerát žádá. A NE, takhle reprezentativní foto skutečně NEVYPADÁ.)
Facebookový profil s hlavičkou „vrchní povaleč ve společnosti gauč“ otevřený dokořán a plný hromady opilých fotek (perspektivní budoucí zaměstnanec, že?) bohužel nebyl výjimkou, a proto vás ke konci už ani nepřekvapí, že se o práci v prestižním zdravotnickém zařízení hlásí polonahý, od pohledu sjetý mladík potetovaný a opiercingovaný od hlavy až k patě.
(Nápověda: První, co personalisté udělají, je že si vás vygooglují. Buď se nefoťte pod parou, nebo si ty profily proboha zamykejte.)
Pozor: CVčkem horor nekončí
Jestli jsme si s kolegy mysleli, že výběrem těch dobrých (resp. spíš těch lepších) CVček si pomůžeme, mýlili jsme se. Kandidáti hledající práci osm měsíců, kteří vás třikrát vytípnou, když je chcete pozvat na pohovor, jsou ještě tím nejmírnějším.
(Nápověda: Hledáte-li práci, zvednete telefon i ve spánku, a když ho čistě náhodou nestihnete, protože jste v bezvědomí nebo zachraňujete sirotky v Africe, zavoláte okamžitě zpět.)
Znáte rozdíl mezi dresscodem na pracovní pohovor a na pláž? Ano? V tom případě jste o krok napřed před dvěma kandidátkami, které se k nám doplavily na prázdninové vlně. Upnuté poloprůhledné tílko (dodám, že kandidátka rozhodně nebyla žádná Twiggy) a šortky tak krátké, že byly sotva vidět, mastné vlasy v uzlu nad čelem a cinkala sto padesáti kovovými náramky tak hlasitě, až jsme měli dojem, že přijela pouť.
(Nápověda: Jestli nevíte, co si představit pod souslovím „obléct se slušně“, buďte tak laskaví a zkonzultujte Google.)
Mluviti stříbro? Ani náhodou
Umíte číst? Ano? Jste si jistí? A přečetli jste si ten inzerát pořádně? O gramotnosti slečny hledající brigádu na dva měsíce na pohovoru na dlouhodobý hlavní pracovní poměr lze s úspěchem pochybovat. Stejně jako o inteligenci všech těch kandidátů, kteří do nadnárodní společnosti nadšeně dorazili na inzerát se sekcí „komunikační úroveň angličtiny pro každodenní komunikaci podmínkou“ majíce schopnost vyjádřit anglicky pouze „Jmenuji se…“. Největší perly se ovšem našly mezi několika kandidáty, kteří ani v nejmenším netušili, kam že to přišli a na jakou pozici že se to vlastně hlásí. Pár z nich bylo navíc viditelně znechuceno tím, že vůbec někam muselo přijít.
(Nápověda: ČTĚTE INZERÁTY! A nehlaste se na pozice, které vás nezajímají, ztrácíte čas svůj i personalistův.)
Ještě se divíte, že se mě v posledním měsíci doma ptají, proč že jsem pořád tak otrávená? A divíte se stále, čím to je, že je nezaměstnanost tak vysoká? No tak se nedivte a radši si z životopisu odloupněte tu fotku z výletu do Krkonoš, prospějete tím sobě i nám. Hodně štěstí.
S pozdravem, cynická personalistka
