Slovní spojení neomezené možnosti zní báječně. Znamená to, že nás nic nelimituje a můžeme dokázat cokoliv. Jenže je velký rozdíl mezi můžeme a musíme. Ano, je sice krásné, že jsme se nikdy neměli tak dobře jako nyní, ale tato doba nás také žene kupředu rychlostí kulového blesku. Snažíme se následovat trend a nezůstávat pozadu za našimi vrstevníky. Prostě chceme být minimálně stejně dobří – v práci, ve škole, v partnerství, v počtu lajků na Instagramu... Prostě všude, kde to jde. Kolikrát tyto aspirace vlastně ani nepramení z naší hlavy, ale z okolí. Tlak okolí nám jednoduše nedá spát.
Prý se povídá
Říká se o nás, že my, generace Y, jsme líní, nezodpovědní, atd. - však to znáte. Naši rodiče už v našich letech měli nás, pracovali na plný úvazek, bydleli v bytě. Nyní většina z nás mladých oproti tomu chodí na vysokou školu, bydlí na koleji a vidina zakládání rodiny nám momentálně připadá jako sci-fi. Kvůli tomu se posouvá hranice, kdy přijímáme závazky, a my působíme na okolí dojmem, že je odkládáme. Také je potřeba vzít v úvahu fakt již zmiňovaných neomezených možností. Lidé nikdy neměli tolik svobody jako teď, ovšem tato svoboda značně ztěžuje výběr. Který je nejlepší operátor na telefon? U koho si mám zařídit hypotéku? Jaké si mám koupit auto? Nikdo z nás nechce být ošizen, chce zvolit chytře a důkladně, proto si se svým rozhodováním dáváme načas.
Ptali jsme se...
Máte pocit, že se na vás obecně kladou vysoké nároky (v práci, ve škole, v osobním životě)?
- spíše ano - 45 %
- ano - 26 %
- spíše ne - 25 %
- ne - 4 %
A co na to statistiky?
Z výzkumu Masarykovy univerzity vyplynulo, že i když jsme se svým životem spokojeni, cítíme tlak na náš výkon v různých oblastech a máme spoustu obav co se týče dokončení studia, vybudování dobré kariéry, najití ideálního partnera. Potvrzuje to i šetření našeho magazínu (viz box). Až 71 % respondentů cítí, že jsou na ně kladeny vysoké nároky – 45 % odpovědělo spíše ano a 26 % ano.
Dotazovaní přiznali, že vysoké nároky na ně nevyvíjí pouze okolí, ale i oni sami. Záleží nám na tom, abychom byli dobří práci a našli tu svoji “druhou půlku pomeranče“, se kterou založíme rodinu. Čili směřujeme ke klasickým společenským hodnotám, jako měla generace předchozí jen s časovým zpožděním.
Nejhorší je, když o těchto věcech začneme přemýšlet. Často to bývá v době, když si konečně lehneme do postele a zavřeme oči... Najednou se ze všech možných koutů začnou nořit otázky: Co budu dělat, když nenajdu práci, která mě bude bavit? Jak zaplatím nájem? Co když nenajdu toho pravého? Máme nespočet možností, ale jistotu žádnou...
Toužíme tedy být všude a u všeho, abychom náhodou nepropásli tu správnou příležitost. Chceme jednoho dne dospět do stádia, v jakém byli rodiče v našem věku, ale zároveň nechceme opakovat jejich chyby. I když může na povrchu vypadat, že je vše perfektní, pocit, že se věci vyjmou z naší kontroly, v nás vyvolává paniku a stres. Jako mávnutím proutku se ocitneme v situaci, která se zdá bez východiska.
Mrkněte na věc z jiného úhlu pohledu
Jsme tedy nebožáci sužováni neustálým tlakem? Nakonec, když se nad tím vším zamyslíte, nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. Při důkladnějším průzkumu okolí zjistíte, že vaši přátelé a vlastně všichni ostatní prožívají to samé, co vy, jen trochu jinak. A řekněte, necítíte se hned o trochu líp, když víte, že v tom nejste sami?
Na čem záleží, je náš přístup a úhel pohledu. Musíme se soustředit hlavně sami na sebe a zajímat se o některou z řádky možností, co nám svět nyní nabízí a věřit, že prostě vše bude, tak jak má být. Přece jenom, i kdyby to nevyšlo, tak se svět nezboří, ne?
Nenechte na sebe tlačit, vybírejte s rozumem, dělejte, co vás baví, protože to je luxus, který nám dnešní doba nabízí.
Text: Saša Nezhybová
Zdroje: Masarykova univerzita, The Guardian
