Sál pražského Obecního domu byl jako již tradičně zaplněn do posledního místa a čestné židle vpředu obsadili ti nejdůležitější – dárci. Letos jich bylo 44 a mezi nimi i dva vysokoškoláci - Martina a Honza. Ale k nim se ještě dostaneme.
Nejprve se děkovalo významným partnerům, kteří v uplynulém roce registr či nadaci nejviditelněji podpořili. Letošní cenu, tedy nádherný leč pekelně těžký křišťálový blok od společnosti Moser, dostala společnost Novartis Česká republika za nejvýznamnější finanční pomoc a taky my, tedy vydavatelství Studenta Media, za nejvýznamnější mediální pomoc.
Českému národnímu registru dárců dřeně jsme totiž už několik let mediálním partnerem. V naší rubrice Studium až na dřeň pravidelně píšeme nejen o tom, jak naprosto jednoduché je se do registru zapsat, ale přinášíme také vybrané příběhy samotných pacientů a dárců. Tohle ocenění naší snahy nás proto nesmírně těší.
"Většina z nás ve Studentě je v registru i zapsaná, proto poskytnout navíc ještě trochu toho mediálního prostoru něčemu, co má v našich očích takový smysl, je to naprosto nejmenší," řekla k tomu naše šéfredaktorka Markéta Paráčková. "Velmi nás těší, že svou troškou do mlýna pomáháme zachraňovat životy a kéž by nás to - nejen na české mediální scéně - dělalo víc."
Za nejvýznamnější nemateriální pomoc pak byla oceněna Alžběta Vachelová, studentka architektury na pražské ČVUT, která buď sama organizovala, nebo pomáhala organizovat celou řadu náborových akcí (o kterých jste si mohli přečíst i tady na webu) na vysokých školách po celé republice. Jen díky jejímu nasazení a usilovné práci se do registru zapsalo přes 1 200 studentů, což je obrovský úspěch! Bětko, díky!
Pusa od olympionika
Ale pojďme už k těm, bez nichž by večer úplně pozbyl smyslu - dárcům - kterým skleněnou krásu na památku předal patron programu dárcovství kostní dřeně biskup Václav Malý a sympatizant Českého národního registru dárců dřeně olympionik David Svoboda.
Mezi 44 statečnými, kteří darovali to nejcennější (a někteří i víckrát!), reprezentovali vysokoškoláky Martina Kracíková, studentka zootechniky v Brně a Jan Šnorbert z Pedagogické fakulty TUL.
Martina se do registru přihlásila už na střední škole, motivací pro ni byla prý představa, že někomu v budoucnu bude moci pomoct, a také setkání se zakladatelkou registru. "Doufala jsem, že jsem zdravá a vhodná k zápisu do registru a že budu moct jednou někomu pomoci," říká Martina. Povedlo se, loni darovala své krvetvorné buňky někomu, kdo to zoufale potřeboval, a zachránila mu tak život.
Honza se do registru přihlásil, protože se dozvěděl o jedné z mladších pacientek trpící leukémií, její příběh ho oslovil a chtěl pomoct. Jestli nakonec pomohl zrovna jí, to samozřejmě neví, přesto ale zdůrazňuje, že: "Záchrana lidského života a možnost pomoci někomu v nelehké životní situaci pro mě byla tou největší cenou."
Kdo se může stát dárcem
Hlavními požadavky je věk mezi 18 a 35 lety a dobrý zdravotní stav. Oproti darování krve a plazmy, jsou však požadavky mírnější, protože vhodný dárce je unikátní. Můžete za sebou mít mononukleózu, žloutenku typu A a další choroby. Přesnější popis, kdo se může stát dárcem, najdete tady. V odběrovém centru nebo na odběrové akci vyplníte registrační formulář, sestřička vám odebere dva mililitry krve a jste hotoví. Pak už nezbývá než čekat, zda někdo bude potřebovat právě vaši pomoc.
Odběr kostní dřeně
Jsou dva způsoby odběru – odsátím z vnitřku kostí, nebo získáním ze žilní krve procesem separace. Odběr dřeně z vnitřku kostí vyžaduje třídenní pobyt v nemocnici a provádí se na chirurgickém sále v celkové anestézii. Lékaři vám tenkou odběrovou jehlou z dutin v zadních hrbolech pánevních kostí odsají malé množství dřeně s krví.
U druhé metody chodíte 4 dny před samotným odběrem na injekce ke svému lékaři, který vám píchne růstový faktor pro granulocyty. Tato látka namnoží krvetvorné buňky a vyplaví je z kostní dřeně do krve, odkud je separátor (používá se i u odběru plazmy a krevních destiček) odebere z vaší krve. Tento způsob je samozřejmě bezpečný, růstové faktory jsou speciální bílkoviny, které jsou tělu vlastní.
Jeden z těchto způsobů může být pro daného pacienta vhodnější, ale právo zvolit si způsob má vždy dárce.
A bolí to?
„Jenom trochu, a když si povídám s dárci, kteří darovali, tak ta bolest je to poslední, na co myslí. Cítí především uspokojení a dobrý pocit, že někomu pomohli a bez výjimky všichni by v případě potřeby darovali znova. Takže to rozhodně moc bolet nemůže," říká vedoucí lékař Českého národního registru dárců dřeně MUDr. Pavel Jindra, Ph.D.
Zvláštní cenu Adolfa Borna, která je udílena za mimořádný lidský čin ve prospěch nadace a ČNRDD, získal letos Jiří Paleček z Liberce. Svou kostní dřeň a periferní buňky totiž daroval hned třikrát a to zaslouží velký obdiv.
Hudebně nás večerem provázeli houslový virtuóz Pavel Šporcl a Jakub Junek, student pražské HAMU. A to nebyla žádná náhoda, právě Jakub totiž před pěti lety zoufale potřeboval dárce, a nebýt Nikoly Radové, učitelky v mateřské škole, která mu svoje krvetvorné buňky poskytla, by pravděpodobně už nebyl mezi námi.
Když se pak na závěr večera Jakub s Nikolou poprvé potkali tváří v tvář, jedno oko nezůstalo suché - a teď to nemyslíme s nadsázkou. Zkrátka výjimečně silné zakončení výjimečně silného večera.
I za nás všechny ve Studentě všem dárcům moc děkujeme!
Text: Ella Mahdalová
Foto: ČNRDD
