Když jsme nedávno psali o roztančených festivalech na chorvatských plážích jako o novém hitu sezóny, ani jsme netušili, kolik z vás s nimi už má své zkušenosti. A že jsou některé z nich opravdu zajímavé. Třeba Janin příběh.
Jana má tak trochu trhlou kamarádku Monču, která ji aktivně naváží do všemožných šíleností. Loni po státnicích ji tak například instruovala, že si má do batohu naházet plavky, ručník a nějaká ta eura. To bylo vše, nic víc z ní Jana nedostala. Sraz měl být večer na Florenci, což jí v souvislosti s plavkami moc nešlo do hlavy, ale u Monči už by Janu asi nic dvakrát nepřekvapilo.
„Stál tam autobus a já netušila, o co jde,“ vzpomínala Jana na den odjezdu. Monča si prý dala dost záležet na tom, aby Janě nikdo neprozradil, kam že to vlastně jedou. Zkrátka překvapení, jak má být. „Myslela jsem, že jedeme typově někam na Mácháč, jen ta eura mi tam neseděla. Někdy kolem půlnoci jsem pochopila, že jedeme mnohem dál. Pak jsem vytuhla a ráno už bylo všude kolem Chorvatsko.“
Na fesťák k moři? Cože?
Když Janě došlo, že ji Monča vytáhla na dovolenou, začala řešit, kolik toho s sebou nemá a kolik ji bude stát volání domů, aby rodičům oznámila, že bude týden pohřešovaná, a přehodila všechny srazy, kina a kafíčka, co měla naplánovaná. „Když viděla, jak panikařím, tak mi Monča konečně prozradila, jaký je plán,“ popsala Jana. „Fesťák u moře mi prostě nešel do hlavy. Občas jsme zajely doma na Hip-hop kemp nebo na Sázava Fest, ale ven nikdy, takže jsem si pod pojmem festival představovala akci o dost jinou, než na jakou jsme v Zrće nakonec dorazily.“
Odpoledne na pláži holky strávily hlavně opalováním. „Nabízeli tam taky různé atrakce. Monča si, šílenec, zkusila bunjee jumping, já se spokojila s jízdou na nafukovacím banánu. Byla to dobrá sranda,“ svěřila se Jana. „Večer pak vypukly po celé pláži různě velké a hlasité party. Daly jsme si pár koktejlů, zapařily chvíli tady a chvíli jinde. Bylo krásně teplo a muzika byla skvělá, slyšela jsem hrát DJs, které jsem do té doby znala jenom z Youtube. Takovou pařbu jsem nikdy předtím nezažila - tisíce lidí, bazénky přímo v klubech, tanečnice, světla, VIP salónky - prostě tolik podnětů, že mi z toho šla hlava kolem. No a pak do mě vrazil jeden sympaťák a ohodil mě pivem.“
Lost in translation
Protože se festivalů na pláži Zrće účastní mladí z celého světa, Jana automaticky přešla do angličtiny, kterou po roce práce jako au-pair v USA zvládá s přehledem. Zavtipkovala, že už jí bylo docela vedro, a poděkovala za zchlazení. „Na plážové párty v plavkách vážně není trocha piva ve výstřihu žádná tragédie,“ podotkla.
Sympaťák byl sice v angličtině trochu nejistější, ale mluvit se nebál. Představil se jako „Dejvid“, a aby se omluvil za svoji nešikovnost, pozval „Džejn“ na drink. Trvalo skoro hodinu, než Jana zjistila, že „Dejvid“ je vlastně David a nejen, že je z Prahy, ale dokonce bydlí stejně jako ona na Hvězdě. V Chorvatsku měl navíc svůj stan kousek od toho holek. „Byl předtím týden u kamaráda, takže do Zrće vyjížděli z Brna a seděli v horním patře autobusu, kde s klukama pařili už po cestě. Proto jsme se cestou tam ani jednou nepotkali,“ vysvětlila Jana. „Náhoda jako blázen! Nemám ráda červenou knihovnu, ale musím říct, že jsme skoro rok poté pořád spolu.“ A Monča? Ta si, jakožto správná dohazovačka, prý už nárokuje za zásluhy kmotrovství prvního dítěte.
Připravila: Markéta Paráčková
