Extrémně nízká nezaměstnanost a s ní spojená změna pracovního trhu a k tomu ten náš - let’s face it - poměrně zastaralý vzdělávací systém mnohdy diskutabilní kvality v nás často budí otázku, zda má škola dnes ještě vůbec smysl. Naději nám nedodávají ani někdy spíš smutné vtípky o tom, že si prodavači v Lidlu vydělají víc než někteří učitelé, anebo celé to nepochopitelné vládní usnesení o slevách na jízdné pro studenty a seniory, ke kterým má dojít na úkor financování školství.
Existuje navíc nespočet příběhů úspěšných lidí, kteří univerzitní vzdělání nikdy nedokončili nebo studovat nikdy ani nezačali. Možná vás překvapí, že mezi ně patří i špičky ve svém oboru, jako byl zakladatel Applu Steve Jobs, otec legendární automobilky Henry Ford, moderátorka a komediantka Ellen DeGeneres nebo šéfredaktorka amerického Vogue Anna Wintour. Někteří lidé zkrátka institucionální vzdělání k úspěchu nepotřebují, přesto by ale bylo příliš unáhlené brát jejich příběhy za obecné pravidlo.
Přetitulováno. Really?
Vysokoškolský titul byl pro předchozí generace tradičně považován za něco prestižního. Se stále rostoucím počtem vysokoškoláků ale vyvstává otázka, zda pomalu neztrácí svůj význam. Když dnešní situaci porovnáme s obdobím zlatých devadesátek, máme dnes v Česku více než dvojnásobek vysokoškoláků. Podle dat ČSÚ vzrostl počet vysokoškolských absolventů mezi lety 1996 a 2016 z 561 tisíc na 1,3 milionu. Na první pohled by se dalo říci, že jsou Češi vzdělanější, není to ale tak jednoznačné. Podle stejných dat totiž zároveň klesl počet lidí, kteří dokončili základní stupeň vzdělání.
V porovnání s ostatními státy světa navíc rozhodně přetitulováno nemáme. Podle organizace OECD dokončilo v roce 2015 v Česku magisterské studium 31 % populace, zatímco například v Anglii, Dánsku, Nizozemsku, Japonsku či Polsku to bylo 40 % populace nebo více. I přestože se tedy může zdát, že má dnes titul každý druhý, v porovnání se Západem máme stále co dohánět. V případě institucionálního vzdělávání ale není tolik důležitá kvantita, jako kvalita, můžete namítnout a máte naprostou pravdu.
Teorie, kam se podíváš
Náš vlastní dojem z českého školství není zrovna nadšený. Například podle dat průzkumu Generation what? až 52 % mileniálů spíše nesouhlasí s tím, že je český vzdělávací systém dobrou přípravou na trh práce. I podle naší ankety z konce roku 2015 má 69 % z vás za to, že praxe je důležitější než vzdělání.
Navíc, pokud bychom české školství měli hodnotit z hlediska mezinárodního srovnání, ani zde nejsme nijak zvlášť blízko špičce. V mezinárodních žebříčcích univerzit bývá tradičně nejlépe hodnocena Univerzita Karlova, která se ale minulý rok v hodnocení společnosti Quacquarelli Symonds (QS) umístila až na 314. místě (což značí za posledních pět let propadnutí o 81 míst). Abychom jim nekřivdili, je to pořád velmi dobré umístění, univerzit je po světě podle odhadu QS asi 26 tisíc, umístit se v první pětistovce tak vůbec není špatné (ve stejné skupině je např. i pražské ČVUT). Co ale to pohoršení? Vedení škol to svádí na stagnující rozpočet, ale to by opravdu tolik stálo, aby si místní uspávač hadů, co stejnou přednášku přednáší naprosto identicky už třicet let, udělal rešerši toho, jak se za tu dobu svět změnil? Možná by ho to docela překvapilo.
Praxe vs. studium 1:0
Bez praxe nejsou koláče. A taky žádné úžasné uplatnění. Ačkoli to dnes platí méně často než v minulosti, nikdo z nás nechce zaostat. Proto většina z nás pracuje už za studia a nezřídka od nás uslyšíte, že nejdeme na přednášku, protože musíme místo ní do práce. A v 99,9 % jdeme raději tam než do školy, protože získáme znalosti z praxe, něco si na vlastní kůži vyzkoušíme, a ještě nám za to zaplatí. Takže se zase vnucuje ona otázka - nestačila by vlastně jen ta praxe?
Pomineme-li nedostatek špičkového vybavení, které vyplývá z nedostatečného financování rezortu (a z opravdu šíleného podfinancování učitelů jako takových, kdy je vážně s obdivem, že to přece jen někdo pořád ještě chce dělat), je jedním z důvodů, proč se zahraničním školám daří své studenty připravit na pracovní trh lépe, důraz na získání praktických dovedností "naostro" již během studia na úkor biflování nekonečně teorie.
Jak ukázal i nedávný průzkum agentury Ipsos, většinou hodnotíme úroveň českého vzdělání jako dobrou, na druhé straně si ale devět z deseti Čechů myslí, že výuka mladé lidi dostatečně nepřipravuje pro budoucí zaměstnání, a to zejména kvůli absenci zkušeností z praxe. Právě propojování univerzit s různými společnostmi z oboru a zapojování studentů do konkrétních projektů je něco, na čem český systém vysokých škol bude muset ještě zapracovat. Donedávna se na to navíc školy kdovíjak netvářily, mluvily o zbytečném byznysovém ovlivňování akademické sféry apod., dnes se alespoň tvářit začaly - některé daleko lépe než jiné, samozřejmě.
Když je vysoká podmínkou
I přestože hlasy, které zpochybňují uplatnitelnost "příliš velkého" počtu vysokoškoláků, jsou hodně slyšet, realita jim absolutně nenahrává. Podle dat Národního ústavu pro vzdělání byla v roce 2017 nejnižší nezaměstnanost právě mezi absolventy vysokých škol (2,9 %). Vůbec nejvyšší nezaměstnanost byla naopak mezi absolventy nižšího středního odborného vzdělání (12,9 %).
U některých profesí si navíc bez diplomu ani neškrtnete. Nemluvíme samozřejmě o tom, že by vás třeba v nemocnici operoval chirurg, který je ve skutečnosti kuchař s měsíčním internetovým kurzem medicíny, to se velmi pravděpodobně nikdy nestane. Některé profese ale donedávna mohli vykonávat i lidé bez vysoké školy, relativně nedávno ovšem začala platit legislativa, která jim titul nařídila. Týkalo se to pozic nejen ve zdravotnictví a farmacii, ale například i ve školství. Stalo se tak, že učitelé s mnohaletou praxí najednou stáli před rozhodnutím, jestli mají změnit obor, nebo si dodělat diplom.
Článek byl zveřejněn v květnovém magazínu Studenta s tématem Dropout Dream. Přečti si víc!
