Minulý rok na začátku školního roku jsem usoudila, že je načase rozšířit si obzory, zažít nějaké dobrodružství a vyrazit studovat do zahraničí. Vzhledem k situaci mé rodiny by bylo financovaní z vlastních zdrojů neuskutečnitelné a proto jsem se rozhodla přihlásit se do výběrového řízení o stipendium zahrnující roční studium na střední škole ve Spojených státech amerických. V České republice máme takové programy dva a proto jsem neváhala ani chvilku a okamžitě do obou odeslala přihlášku.
V prvním výběrovém řízení jsem úspěšná nebyla, ale v druhém programu se na mě usmálo štěstí a postoupila jsem do druhého a i třetího kola. Pohovory se konaly na začátku ledna 2017, ale výsledky měly být známy až v polovině března, a proto jsem stipendium po nějaké době pustila z hlavy.
Dovedete si tedy jistě představit, jaké bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděla, že jsem obdržela plné stipendium a celý příští rok strávím na soukromé střední škole v Americe, kde normální studenti platí 800 000 Kč ročně. Po setkání s dalšími výherci stipendia (dohromady jsme čtyři - tři holky, jeden kluk) se moje nevěřícnost nad mým nečekaným úspěchem ještě prohloubila. Nejsem totiž typický jedničkář, více než o vědu a další školní předměty se zajímám o hudbu a divadlo. Do svého osobní povinné eseje jsem vložila text z písničky, o kterém jsem si tehdy myslela, že "dobře vyjadřuje můj životní postoj". Chcete ji slyšet? Tady je!
Don't get me wrong I didn't have it bad
I got enough lovin' from my mom and dad
But I don't think they really understood
When I said that I wanted to deal in Hollywood.
Ano, tuto část písničky Mama told me od Lukase Grahama jsem opravdu použila ve své formální eseji. A možná originalita mé eseje bylo právě to, co zafungovalo, ale don’t get me wrong, jak jsem toto jenom mohla napsat? :D
Chcete také studovat v USA nebo Velké Británii?
Více informací najdete na osf.cz nebo assist.org.
Uplynulo pár měsíců a datum odletu za oceán se blížil. Patnáctého srpna jsem se sešla s ostatními výherci, jejich rodinnými příslušníky a zástupkyní nadace Open Society Fund, která nám tuto skvělou příležitost umožnila, na letišti Václava Havla a přišlo na řadu smutné loučení. Lomcovaly se mnou smíšené emoce, ale rozhodla jsem se upřednostnit ty pozitivní, takže jsem objala rodinu a kamarády a vyrazila na své zatím největší životní dobrodružství.
Cesta letadlem nebyla nijak zvláště příjemná, ale ani nepříjemná, až na osmi-hodinové čekání v Paříži kvůli poruše letadla. Naše malá skupinka dorazila do Bostonu ve státě Massachusets v 11 v noci, unavení, ale plní nových dojmů.
Naše první okamžiky v Americe! Pocit výjimečnosti, který jsem si vždy spojovala s prvním krokem na americké půdě, se nedostavil, všechno vypadalo evropsky, ale i přesto to byl dost neobvyklý zážitek. Na letišti si nás vyzvedla zástupkyně Assistu, organizace, která nad námi drží po celou dobu pobytu ochrannou ruku a společně s dalšími studenty z evropských zemí jsme dorazili do internátní školy, která se měla stát naším domovem po dobu trvání třídenního kurzu s neoficiálním (mým vlastním) názvem Jak přežít rok v cizí zemi a rodině, na nové škole, bez kamarádů a s omezenou znalostí jazyka.
Jestli nám to k něčemu bylo, těžko říct, kromě přednášky na téma Jak se vyhnout sexual harassment a zhlédnutí skvělého tématického videa si totiž nic jiného nepamatuji.
Po pár dnech konečně nadešel ten dlouho obávaný den - každý student se vydal do jiného amerického státu, jiné školy a jiné host rodiny. Já vyrazila do města Baltimore ve státě Maryland. Na letišti na mě čekala moje rodinka - máma, táta, sestra Baiz a bratr Penn, vybaveni vítací vlajkou a nakažlivou dobrou náladou. Po příjezdu do svého nového domova jsem se ocitla v největším domě, ve kterém jsem kdy byla, s několika koupelnami každá velikosti mého pokoje v Česku.
Moje první dny v USA se nesly ve znamení úžasu, skvělých zážitků, přátel a hlavně začátku nové etapy mého života, ve které, ačkoliv jsem o tom tehdy v srpnu ještě neměla ani ponětí, se můj pohled na svět o pár měsíců později otočí o 180 stupňů.
Zajímají vás další příběhy a názory z mého dobrodružství v Americe? Stay tuned till next time!
Anička
(Máte na mě dotaz? Napište mi na email anicka-s@centrum.cz nebo na sociální sítě)
