Pro některá z typicky oblíbených povolání byste školy hledali marně. Mezi takové patří třeba takový popelář, kterým jsme chtěli být snad všichni. Stačí být fyzicky zdatný, projít vstupní prohlídkou, instruktáží a odborným školením a už se můžete frajersky vozit na stupátku. Řidičům kombajnů i kamionů pak stačí manuální zručnost a příslušný řidičský průkaz (konkrétně skupiny T pro zemědělské stroje a C, případně C+E, pro náklaďáky a kamiony). Pokud vás daná problematika zajímá, můžete si samozřejmě vzdělání doplnit i studiem různých zemědělských nebo logistických oborů, v zásadě ale potřebujete jenom řidičák a zaměstnavatele - ať nedrandíte po poli někomu, kdo o to nestojí.
U zpěváků, herců a podobných "performing arts" profesí je to o něco komplikovanější. Sice nemusíte mít žádné vzdělání, ale naopak musíte mít notnou dávku talentu, a to pár refrény ve sprše úplně nedoženete. Pokud vám ale bylo shůry dáno, můžete (ale nutně nemusíte) své nadání rozvíjet na uměleckých školách a konzervatořích - bez toho, aniž byste prokázali, že na to máte, se tam ale nedostanete. Přijímací řízení alias talentovky tam totiž bývají docela náročné.
Pokud jste chtěli být princem nebo princeznou, ani tam to nemusíte nutně vzdávat. Ačkoli jsou William a Harry, asi nejznámější evropští princové, už bohužel zadaní, na světě existuje celá řada dalších monarchií, kam byste se případně mohli přivdat/přiženit - kromě těch evropských, jako je Norsko, Švédsko, Španělsko nebo třeba ona zmíněná Velká Británie, panují monarchie třeba i v Bahrajnu, Malajsii, Saudské Arábii, Thajsku nebo v Tonze.
Vzhůru na střední
Kadeřnice a kosmetičky, do kterých chtěly vyrůst snad všechny malé holčičky, se formují na středních školách a učilištích. Studujete tam tři roky a máte-li talent, zákazníci po vás skočí, ani nebudete vědět jak. Pokud už jste vystudovali něco jiného a chtěli byste dodatečně změnit směr, existuje i celá řada kurzů, které můžete absolvovat.
Chlapci, kteří se už jako malí rozhodli zachraňovat svět a jejich snem bylo hasit požáry nebo pátrat po zločincích, potřebují minimálně maturitu, ideálně pak Policejní akademii nebo nějakou podobně zaměřenou odbornou školu. Než se z vás ale stane policista nebo hasič, budete muset projít také celou řadou psychických a fyzických testů, aby se stát přesvědčil, že na to máte a může se na vás spolehnout.
Kde už studia zaberou déle
Kromě kadeřnic chtěla být děvčata hojně také učitelkami. Znělo to samozřejmě skvěle, práce je to ale dost náročná. Potřebujete trpělivost, nadhled a ideálně také movitějšího partnera, protože učitelství vám zase tolik nevydělá, stačí vám k tomu ale relativně jednoduchá cesta - pedagogická fakulta.
Snad každý z nás jako malé dítě také ošetřoval své hračky s vidinou toho, jak jednoho dne bude pomáhat skutečným lidem nebo zvířatům. Ať už se rozhodnete pro jedno nebo druhé, čeká vás dlouhá doba strávená ve škole. Dobrý prospěch je v tomto případě důležitý a značně zvyšuje šance dostat se na další školu. Nejlepší je proto začít v podstatě hned na základce. Řekněme, že lékařská kariéra není úplně jednoduchá rekvalifikace, takže čím dříve s tím začnete, tím lépe.
Stručně řečeno: pro budoucí veterináře je nejlepším startem jedna ze tří středních veterinárních škol, dále veterinární univerzita a pak šest let studia. Lékaře čeká něco podobného, také to většinou trvá let šest - tři roky teoretické a tři roky klinické - a pak šup na atestace, které trvají další roky. Ano, je to dlouhé a náročné, ale co byste čekali, vždyť tu jde doslova o životy.
A pak až ke hvězdám
Kdo z nás nikdy nechtěl létat? Když jsme byli malí a ani na moment nás nenapadla existence nějakého strachu z létání, nebe a to, co je nad ním, lákalo snad celou grupu ze školky. Někomu tehdy stačilo nebe, jiným byla planeta od malička malá. Pilot a kosmonaut jsou prostě jedny z těch nejvíc cool (a zároveň nejambicióznějších) povolání.
A jak jsou na tom v realitě dneška? Pilotům stačí "jen" středoškolské vzdělání ukončené maturitní zkouškou, potom je ale čeká dlouhá cesta napříč různými výcviky a zkouškami. Pokud se chce dotyčný stát profesionálním pilotem u některých z aerolinek, je pro něj klíčový především certifikát ATPL (Airline Transport Pilot Licence). Ještě před tímto kurzem na něj čeká poměrně náročný screening, který se skládá třeba z testů z angličtiny, matematiky nebo fyziky, a samotný kurz trvá asi osmnáct měsíců, během nichž se neučí pouze létání, ale například také letecká angličtina a jiné praktické poznatky. Potom musí pilot nalétat alespoň 1500 hodin za nejrůznějších podmínek a kapitán se z něj může stát až po několika letech praxe. No a samozřejmě - pokud chcete létat se stíhačkou, a ne s komerčními aerolinkami, musíte do armády, kde absolvujete celou řadu cvičení, školení, přednášek, misí a dalšího (otočte stranu a přečtěte si víc :) ).
To nejlepší nakonec - kdo chce být kosmonautem, potřebuje výborný prospěch alespoň od střední, titul z matematiky, fyziky, inženýrství nebo z přírodních věd a skvělou fyzickou kondici. Let do vesmíru je pro tělo obrovská zátěž, a tak se tu sleduje opravdu všechno. Uchazeč musí také výborně plavat (i ve skafandru), mít dobrý zrak, mluvit anglicky a měl by mít zkušenosti s létáním, angažmá u armády je samozřejmě výhodou. Omezit vás může také věk nebo výška. Pokud ale uspějete a přijmou vás do vesmírného programu, čekají vás až dva roky testování, učení, zkoušení a zažívání a teprve po tom všem, pokud se budete opravdu snažit a budete opravdu vyhovovat parametrům programu, můžete se dostat do vesmíru. Netřeba asi říkat, že se budete za tímto typem kariéry muset odstěhovat do zahraničí, protože my Češi úplně často do vesmíru nelétáme, ale proč ne? Být třeba první (nebo druhý, třetí, desátý) člověk na Marsu není k zahození, ne? Zvlášť teď, když je to díky Elonovi všechno zase o něco dosažitelnější.
Zkrátka a jednoduše - nepřestávejte snít! Nikdy nevíte, kam vás vaše sny nakonec dovedou.
Článek byl zveřejněn v květnovém magazínu Studenta s tématem Dropout Dream. Přečti si víc!
