Opatření se týká asi milionu dětí, přesněji těch z 1. stupně základních a posledních ročníků mateřských škol. Celá tato sranda má přijít státní rozpočet (respektive daňové poplatníky) na dalších 5 až 6 miliard korun, přičemž zájem o obědy s velkou pravděpodobností ještě naroste a odrazí se v nákladech na provoz jídelen. Pro Aktuálně.cz Babiš připustil, že zatím nemá promyšlené, kde chce sumu vzít. Upřímně, ono snad ani není úplně kde. Pokud ovšem nebereme v úvahu poznámku místopředsedkyně poslaneckého výboru pro sociální politiku Aleny Gajdůškové z ČSSD, která by škrtala v rozpočtu obrany, přestože spojenecké závazky nás naopak nutí tyto výdaje navyšovat. "Už Masaryk říkal, že je horší platit generály než učitele," argumentovala na Radiožurnálu. Jenže tady nejde o platy učitelů, přestože ti rozhodně přidat potřebují.
Čeští učitelé vydělávají nejméně v EU
Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se platy učitelů pohybují jen kolem 60 procent výše platu ostatních vysokoškolsky vzdělaných lidí. Navíc mají naši učitelé nejnižší výdělky ze všech zemí EU, a ačkoliv jim stále rostou (současně si podle tarifů učitel na ZŠ se započítanou praxí do 6 let vydělá 28 940 Kč), zvedá se i celková průměrná hrubá měsíční mzda (ve 3. čtvrtletí 2018 na 31 516 Kč) a učitelé se tak stále pohybují na její hranici, místo toho, aby ji konečně překročili. Nemluvě o příplatcích za třídnictví, které teď podle prezidenta Pedagogické komory Radka Sárköziho činí většinou směšných 400 korun. Do dvou let se plánuje průměr zvýšit až na 45 tisíc korun, už tak ale v rozpočtu peníze chybí. Je přidání o více jak 10 tisíc za dva roky opravdu reálné?
Teoreticky by se to dalo stihnout. Jenže pokud vláda utratí spousty miliard na populistické kroky, nevidím budoucnost školství nijak pozitivně. Výplatní pásky učitelů totiž nejsou jediným aspektem, který je nyní zcela nevyhovující a potřebuje změnu. Se zvyšujícími se nájmy bytů opět stoupá zájem o vysokoškolské koleje. Jenže jejich kapacity už nestačí, nevyhovuje ani jejich stav. Vláda sice na modernizaci (a to pouze na modernizaci, na výstavbu nových už ne) kolejí a menz schválila začátkem září 2,5 miliardy, jenže podle zástupců pražských vysokých škol částka nestačí ani v hlavním městě, kde jsou potřeba alespoň 3,5 miliardy.
Dále tu bezpochyby máme nedostatek mateřských a základních škol nebo nízké osobní odměny učitelů (ty se seškrtaly zejména kvůli nedostatku peněz pro pedagogické pracovníky, kterých je od zavedení inkluze v roce 2016 téměř dvojnásobek). Investici by zasloužili kupříkladu i výuka dějepisu, mediální a finanční výchovy, sport a stipendia doktorandů. "Většina mých spolužáků pracuje, mají normálně full-time job, potom dělají disertaci a všechny svoje povinnosti během večerů," řekla Tereza Krobová, která sama studuje doktorát na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde zároveň i přednáší.
Děti o obědy nestojí
Možností, kam zdroje přidat, je mnoho a mezi prioritami by rozhodně neměly figurovat zrovna obědy nejmenších. Pomoc těm, kteří si polední jídlo nemohou dovolit, je jistě nutná. Podle Eurostatu je v ČR ohroženo chudobou necelých 18 procent dětí do 17 let. Už teď ale probíhá hned několik programů, které tento problém řeší individuálně. Funguje například Potravinová a materiální pomoc - ta přispívá i pomocí evropských dotací dětem, jejichž rodiče jsou v hmotné nouzi. Těm, kteří nespadají do cílové pomoci tohoto programu (nedosahují dávek v hmotné nouzi) pomáhá zase organizace Women for Women. Jejich Obědy pro děti zajišťují v aktuálním školním roce obědy zdarma pro 7026 dětí, sdělila Aktuálně.cz ředitelka společnosti Ivana Tykač. Pokud by stát raději podpořil podobné projekty přispívající cíleně tam, kde je nejvíce potřeba, určitě by zbylo na zlepšení jinde. "Děti o to ani nestály. Řekly, že nestíhají autobus a oběd nesnědly," řekla Studentě učitelka jedné ze základních škol na Ústecku, která nechtěla být jmenována. Na škole spolupráci s programem přerušili, bylo to prý zbytečné papírování, dodala. Vyživovací povinnost nadto leží hlavně na rodičích a ti už tak hradí svým potomkům v průměru jen 25 korun (v MŠ 35 korun), o zbytek se starají stát a zřizovatel školy.
Stejně vše uhradí daňový poplatník
Pominu-li fakt, že finance ve školství potřebujeme úplně na jiných místech, a že tento nápad nejspíše vnuknul Babišovi maďarský premiér Viktor Orbán při jeho nedávné návštěvě Prahy (tam přeci děti také mají obědy zdarma, proč se tedy neinspirovat někde, kde demokracie přestává existovat). Řekněme si upřímně, kdo tuto marketingovou kampaň - mimochodem před volbami do Evropského parlamentu - zaplatí. Samozřejmě my, daňový poplatníci. Tudíž vlastně i rodiče, kteří na první pohled ušetří nějakých 25 korun na obědech pro své drahocenné ratolesti, ale o tolik, možná i o víc, odvedou na daních.
Sečteno podtrženo, od 2020 budou daňoví poplatníci skrz stát hradit ročně nejen nesmyslných 6 miliard na studentské jízdné, ale i dalších 6 miliard na obědy pro nejmenší občany, dohromady tedy 12 miliard. To by mohlo skoro dvojnásobně navýšit 15procentní růst platů učitelů, který vyžaduje asi 14,4 miliardy, plánovaný právě na rok 2020.
