Máš vystudované Stavební inženýrství. Pojďme ale pěkně od začátku. Proč sis vybral zrovna tenhle obor? Věděl jsi už na gymnáziu, co chceš dělat?
Šel jsem na to pragmaticky. Věděl jsem, že s humanitním oborem bych se neuživil, ač by mě bavil, takže jsem ho nechtěl studovat primárně, a na vysokou specializaci, jako je jaderná fyzika, jsem neměl. Tak mi zbyla stavárna. Navíc jsem se předtím v tomhle oboru pohyboval a brali tam bez přijímaček.
Nakonec jsem si podal tři přihlášky. Na Matfyz na kryptografii, ale ten obor neotevřeli, naštěstí. Druhá byla na Dopravní fakultu a poslední na Stavební inženýrství.
Stavební inženýrství a přidružené obory se v dnešní době dají studovat na šesti vysokých školách. Ty sis vybral ČVUT. Neuvažoval jsi i o jiné škole?
Ne, ČVUT je prostě nejlepší. Obaluje to tak nějak všechno, je to dobrá škola. Navíc jsem to měl v dojezdové vzdálenosti. A Praha nese příležitosti, které Brno v té době neneslo, ač se jako město v poslední době vyvíjí.
Filip Černý
- Vystudoval nejprve gymnázium, potom obor Stavební inženýrství se specializací Inženýrství životního prostředí na ČVUT v Praze.
- Školu dokončil v roce 2018.
- Už na střední škole pracoval ve stavitelství, na vysoké škole si k tomu přidal i podnikání.
- Během studií vyjel do zahraničí, kde zároveň i pracoval. Rok strávil ve Finsku, dalších dva semestry v Jižní Koreji.
Kdyby ses měl znovu rozhodovat, vybral by sis tu samou školu a stejný obor? Neměnil bys?
Školu bych si vybral tu samou, co se týče oboru, tak ten jsem dělal dost specifický. Studoval jsem Inženýrství životního prostředí, což je u nás obor trochu vysmívaný. Všichni mají pocit, že se tam chodí hlídat broučci a podobně, ale není to tak. Ale asi bych si vybral stejně, protože si myslím, že mi to dalo ten generální rozhled, nenutilo tě to k té nejvyšší specializaci, jako mají třeba dopravní stavby.
Na ČVUT jsi šel tedy z gymplu. Myslíš si, že jsi díky tomu měl výhodu anebo bys doporučil jít spíš z průmyslové školy?
Lepší je jít z gymnázia. Ale neříká se mi to lehko, protože si myslím, že lidi z průmyslovky jsou technicky úplně někde jinde než my z gymplu. Ale bohužel tlak na matiku je tam velký, a tak máš z gymplu trochu výhodu, i když minimálně.
Jak bylo studium náročné? Z učebního i časového hlediska.
Časově náročné je to hodně, hlavně první dva roky. Přiznávám, že u mého oboru pak ty další dva roky už tak náročné nejsou, ale u jiných oborů ano. Jsou vysoké nároky na výpočty a hlavně na domácí úkoly. To, co děláš doma, je adekvátní tomu, co strávíš ve škole.
U učiva jde o představivost. Když tomu nerozumíš, tak je to blbý, ale pochopit se to dá od nuly, i když o tom nevíš vůbec nic. Ale jinak, sice to je náročné, ale není to tak proslulé jako například jaderná fyzika.
O ČVUT se traduje, že sice naberou hodně studentů, ale úmrtnost je pak vysoká. Máš nějaký přehled o tom, kolik vás vzali a kolik vás to dostudovalo?
Mám, ale není to relevantní. Začalo nás přes tisíc a skončilo sto, na všech specializacích. My jsme ale byli první ročník, co měl výrazně změněný studijní plán, měli jsme hodně sloučených předmětů, kdy pak i škola uznala, že to je špatně. Takže u mě ta úmrtnost není relevantní. Myslím, že reálně se to dodělání školy pohybuje na 40-50 %.
Obecně se dá říct, že na stavárně systém není záludný. Když uděláš prvák, netlačíš před sebou nedodělané předměty a nekašleš na to, tak víš, co máš čekat.
Mohl bys přiblížit, co ze studentů po vystudování bude?
Vezmu to od začátku. Stavební inženýrství je rozdělené na spoustu částí. Máš tam životní prostředí, mosty, vodu… Je to hodně široký záběr. Když začneš, tak jsou první dva roky společné, poté máš dva roky specializaci. Ale myslím si, že po těch čtyřech letech je každý z nás schopný postavit rodinný barák stejně kvalitně. Profiluje se to až ve chvíli, kdy se rozhodneš, co budeš dál dělat.
Ale hned po škole je každý z nás začínající stavař. Není to tak, že bys okamžitě měla tu kapacitu na to, abys projektovala skládku a další zase postavili most. Na to ta škola nestačí.
To zní dost obecně. Můžeš teda dělat nějakého projektanta, vedoucího stavby?
To se takhle nedá říct, stavitelství je dynamický obor, který se strašně mění. Dneska je to multidisciplinární záležitost. Můžeš být cokoliv od projektanta přes stavbyvedoucího, projektového manažera, facility management, kalkulaci staveb až po logistiku a zásobování. Spoustu věcí.
Během studia jsi absolvoval velké množství předmětů. Jaký předmět podle tebe byl nejužitečnější a který byl nejtěžší? Čistě subjektivně.
Subjektivně nejtěžší byla asi ta deskriptiva, protože je to hned na začátku. Ale já měl největší problém s mechanikou zemin, geologií a taky s hydraulikou. Přitom se jí teď živím a vlastně mi to i jde.
Nejužitečnější předmět je asi matika, na kterou jsem předtím nadával, ale ten globální nadhled je strašně cenný. Podle mě.
Když se teď ohlédneš zpátky, tak co ti škola dala? Považuješ ji za užitečnou v rámci tvojí kariéry nebo bys to zvládl i s jinou vysokou?
Považuju za užitečné její jméno.
Pomáhá to? Dívají se?
Pomáhá to. Dřív podle mě stačil titul, dneska už se zkoumá škola. A v tomhle je ČVUT ta záruka, že by to mělo fungovat dobře.
Ale jinak, tím jak ty znalosti získáváš postupně, tak se těžko vymýšlí co by kdyby. Já to nevím. Podle mě ti každý člověk, co tu školu dodělá, řekne, že má pocit, že mu byla k ničemu. Ale pak si řekneš, že spousta věcí, které máš vrytý pod kůží, tam je díky ní. Takže určitě pomohla. Ale nevím, jestli v té délce, v jaké je. Jestli je těch 6 let reálně k něčemu.
Takže myslíš, že by stačilo kratší studium, třeba bakalář?
Myslím si - a mluvím jenom za svůj obor -, že v těch prvních dvou letech jsem nabral tak 85 % znalostí a těch 15 % ve zbylých čtyřech letech. Ale podle mě si tenhle problém škola uvědomuje, a tak udělali obor stavitelství, kde si můžeš udělat bakaláře a ti nejlepší potom jdou na inženýra. A cílí to na lidi do provozu, což není špatný. I když na ně lidi ze stavebního inženýrství koukají skrz prsty.
Technika se obecně považuje za dobře placené odvětví. Myslíš si, že se ta vložená snaha vzhledem k následnému platu vyplatí?
Myslím si, že nástupy ve stavitelství jsou u některých, zejména velkých firem, neadekvátně nízké, ale hodně tě naučí. Dva až tři roky po škole už je to o tvých schopnostech. Pak se totiž začne ukazovat, jestli při škole někdo něco dělá nebo ne. To dělá strašný rozdíl.
Obor: Stavební inženýrství
Obor Stavební inženýrství můžete v České republice studovat na dvou školách, a to ČVUT a VUT. Bakalářské studium trvá 4 roky a inženýrské další 1,5 roku. Ve třetím ročníku vás čeká výběr specializace jako je např. Management stavebnictví nebo Pozemní stavby.
Pokud váš průměr z matiky za poslední 4 roky studia není horší než 2,50 nebo jste z ní odmaturovali za jedna, budete na ČVUT přijati bez přijímaček. Ostatní čeká přijímací test z matiky o 15 otázkách.
V Brně vám přijímačky prominou z více důvodů, nejčastěji pokud váš průměr za celé studium byl do 2,20 nebo jste měli na NSZ (OSP či Matematika) vyšší percentil než 39. Pokud se do tabulek nevejdete, musíte psát přijímací test z matiky a fyziky.
Podobné obory jako je Stavitelství nebo Konstrukce staveb pak můžete studovat ještě na VŠTE v Českých Budějovicích, ZČU v Plzni, VŠB v Ostravě a ČZU v Praze.
Dá se praxe získat v rámci školy?
Ne, nepropojení s praxí je největší slabina celé školy. Třeba v Německu ti bez jednoho semestru ve firmě nedají titul. U nás máš povinné tři týdny, z kterých musíš přinést razítko a napsat zprávu. A dá se to ošulit. Tohle škola těžce podceňuje a vůbec tě k tomu netlačí.
A ta povinná praxe je placená?
To je na tobě, jak si to vyjednáš.
Začínal jsi ještě před školou v rodinné firmě. Jak vypadala tvoje další cesta pracovním procesem?
Šel jsem do velké stavební firmy, kde si všimli, že umím trochu anglicky. Takže se rozjeli zahraniční zakázky, jel jsem do Finska a Koreji… Teď jsem projektový manažer u firmy s odpady.
Co přesně je náplní tvojí práce?
Všechno. Vyřizuju celý projekt. Jeden den jsem v montérkách, druhý den v obleku. Je v tom velká část obchodu a velká část provozu, občas se taky jedu podívat na zakázku… Patří tam logistika odpadu, shánění nových zákazníků i řízení procesu.
Ve stavařině jsem dělal to samé, jen to bylo jinak nazvané. Dělal jsem zakázky v zahraničí, když bylo potřeba, tak jsme se tam letěli podívat, jak to tam vypadá. Šel jsem se podívat taky na betonáž na stavbu, komunikoval s vedením stavby, když byl problém, tak jsem jim řekl svůj názor nebo návrh. Je to vesměs koordinace. Ty něco dostaneš a musíš to zprocesovat a podat ostatním tak, aby to maximálně a efektivně vydělalo peníze.
Využíváš v práci to, co ses naučil ve škole?
Určitě. Stavíme vlastní zařízení, baráky, spalovny, pak taky skládky nejsou technicky jednoduché objekty… tohle tě škola naučí. A šikovné jsou taky získané kontakty.
Během školy jsi dvakrát vyjel na Erasmus - poprvé do Finska, podruhé do Jižní Koreje. Oba výjezdy jsou zajímavé tím, že byly ve skutečnosti pracovní. Jak ses k tomu dostal?
Byla to dohoda. Finsko bylo můj plán, chtěl jsem na Erasmus a práce přišla až potom. Korea byla obráceně, tam já jsem dostal nabídku a víceméně se to vyřídilo za mě. Byla to příležitost, která se nedala odmítnout. A přišlo to strašně rychle, během 14 dnů.
Takže jsi chodil do školy, pak měl práci… Měl jsi v tom všem čas i na cestování?
Já jsem pracoval a cestoval dohromady. Dělali jsme totiž zakázky v Americe, Norsku, na Islandu…
Ta práce nebyla přímo ve Finsku?
Ne, tam jsem měl základnu. Byla to spíš pragmatická volba, protože Finsko je přestupní uzel. V Koreji bylo to samé, zakázky byly ve Vietnamu, Laosu, Bangladéši a tak.
Finské školství je vyhlášené a zároveň dost specifické. Jaké to bylo v porovnání s Prahou?
To neumím posoudit. Byl jsem v Oulu na Applied Sciences, což je finská škola s lehkým přesahem do univerzity, ale je to primárně právě příprava na provoz. Z mého pohledu jsme tam moc nedělali. Nejvíc mě překvapila moje první zkouška, kde jsme měli napsat esej o tom, co jsme se naučili.
Na druhou stranu, i když jsem se tam naučil jenom 10 % znalostí, co bych se za ten rok naučil v Praze, tak si z toho pamatuju všechno. To v Praze bych si z toho pamatoval minimum. Takže efektivita výuky tam evidentně funguje. Ale na můj vkus je to moc pohodové, já na sobě potřebuju bič. Rok na to jsem šel do Koreje, kde je systém úplně opačný, je to jenom dril. Český systém je někde mezi tím a je podle mě úplně ideální. Akorát je chyba, že není propojený s byznysem.
Co bys na závěr vzkázal budoucím studentům?
Nebojte se zahraničí, využívejte ty možnosti, co vám škola dává. A taky se nebojte podnikat.
