Anno, kdy jste se s burleskou setkala poprvé?
Někdy zhruba před sedmi lety, když mi bylo osmnáct, jsem se pohybovala v gotické subkultuře, kde jsem se věnovala i modelingu. Poslouchala jsem Marilyna Mansona a při brouzdání na internetu jsem zjistila, že jeho tehdejší žena Dita von Teese tančí burlesku. Líbilo se mi to a hned jsem věděla, že ji chci dělat, protože burleska oslavuje ženskou krásu, a to naprosto jinak než jiné podobné aktivity. Inspirovala jsem se nakonec k jednomu vlastnímu menšímu představení, kde mě zahlédla tanečnice z Prague Burlesque a přivedla mě sem.
„Přijímací řízení“ do Prague Burlesque tedy bylo úspěšné. Jak probíhalo, musela jste hned ukázat, jak ovládáte odhazování svršků?
Ten pohovor probíhal v podstatě tak, že si mě rovnou vyzkoušeli při nácviku jednoho kabaretního čísla. Neměla jsem tou dobou ještě nic svého, takže šlo spíš o jakési vlnění okolo židle.
Ještě studujete, jak se dá burleska skloubit se školou?
Úplně v pohodě. Chodím na takový tolerantní obor Studia nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Dřív jsem dělala informační vědu a knihovnictví, kde si myslím, že o tom lidi ani moc nevěděli. Spolužáci jo, ale učitelé ne. Jenže to jsem ještě nevystoupila v Show Jana Krause. Tam mě asi vidělo lidí vůbec nejvíc a bylo to právě v průběhu bakalářských státnic. Na magistru jsou ale všichni super, a dokonce se mě občas na burlesku ptají.
Jak to ale vychází časově, máte ještě nějaké zaměstnání, nebo burleska stačí jako studentská brigáda?
Musím si to samozřejmě rozvrhnout, abych to zvládala. Když mám večer vystoupení a druhý den zkoušku, potřebuji se vše doučit během odpoledne. Naštěstí ale burleska nevyžaduje nějaký zvláštní trénink, takže tím moc času nestrávím. Jinak burlesku beru jako svou brigádu, ale hlavě koníček. Pracuju ještě navíc na poloviční úvazek ve fotobance, kde dělám statistiky a analýzy. Burleska se určitě víc vyplatí finančně, fotobanka je zase taková jistota.
Nemusíte ale do burlesky taky hodně investovat? Třeba do všech těch propracovaných kostýmů…
Je pravda, že kostýmy jsou hodně drahé, a když si něco vydělám, velkou část investuji zpět právě do nich. Soubor nám na kostýmy nepřispívá, každá z nás si je navrhuje a platí sama. Zase je ale mohu používat i soukromě třeba na firemních akcích. Vždycky mi ale z výdělku v Prague Burlesque něco zbude. Na podzim taky budeme vystupovat častěji, takže to bude z finančního hlediska ještě lepší.
Když máte bakaláře z knihovnictví, čerpáte inspiraci pro kostýmy z knížek?
Určitě čerpám z knížek, dál ze zahraničních filmů, ale taky z tradičních archetypů. Mám například číslo Geisha nebo Labutí jezero, kde zase čerpám z baletu. Burleska tak, jak ji děláme my, má kořeny ve 20. letech 20. století, kdy se přesunula z Británie do Ameriky a získala typický kabaretní charakter. Holky se tenkrát kvůli cenzuře nesměly svlékat, takže proto zůstáváme v kalhotkách a pasties. Když slečny náhodou ukázaly něco víc, tak platily pokuty. Na druhou stranu je ale podporovaly kluby, kde vystupovaly, aby holky občas trochu pobavily zákazníky.
Taky vám občas něco „náhodou“ upadne?
No, občas nám něco upadne omylem. Publikum to vítá, my se zakrýváme…
A vás by nelákalo zajít ve svlékání ještě dál?
To určitě ne. Já jsem v podstatě stydlivý člověk a části, které zůstávají zakryté, patří do mé intimní sféry. Ta je určena mému příteli.
Jaká jste v běžném studijním životě? Je na vás poznat, že po nocích tancujete burlesku?
Já chodím do stylu retro stylizovaná normálně. Mám to hrozně ráda a snažím se co nejvíc v tomto stylu oblékat. Jestli je na mně vidět, co dělám, nebo ne, záleží na náladě. Někdy člověk nemá náladu vybočovat z řady. Mám ale červené vlasy a většinou i nějaký propracovaný účes.
K burlesce dozajista nepatří stud. Musela jste se ho zbavovat, nebo je pro vás svlékání přirozené?
Jako malá jsem se věnovala scénickému tanci a často jsme vystupovali. Nikdy jsem neměla trému a spíš si to hrozně užívala. Když jsem ale poprvé dělala burlesku a začala ze sebe všechno shazovat, tak jsem byla hodně nervózní a úplně jsem se klepala. To bylo šílené, ale ta tréma postupně odezněla. Občas se vrátí, když jde o důležité vystoupení před významným člověkem.
Platilo by to i v případě, že by se na vás do klubu přišel podívat nějaký profesor (či profesorka), u kterého máte zítra dělat zkoušku?
Naši učitelé jsou vážně v pohodě, takže bych to nějak neřešila. My s nimi chodíme i na pivo. Já to beru tak, že co se stane na jevišti, zůstane na jevišti. Zkouška je pak úplně jiná situace. Vím, že ještě na bakaláři byla na jednom vystoupení moje profesorka, ale zjistila jsem to až zpětně. Projížděla jsem její Instagram a zahlédla jsem sama sebe. Je ale skvělá, moc se jí to líbí, a dokonce u ní teď píšu seminární práci.
Co kromě odvahy a hezké postavy i obličeje musí dobrá burleska zvládat?
Musí mít osobnost. Když ji nemá, nemůže ji na jevišti prodat. Každá burleska je jiná a staví svá čísla na tom, jaká je ve skutečnosti. Já je mám hodně ladná a éterická, vůbec ne vulgární. Ani já nejsem ve skutečnosti moc hlučná, takže taková nejsou ani má představení. Nějak vypadat by burleska asi měla. Ale viděla jsem i tanečnice v zahraniční, které nejsou vzor krásy a jsou úspěšné, takže na tom to úplně nezáleží.
Je důležité sledovat dění na poli burlesky i za hranicemi?
Je asi výhoda vědět, co se kde děje, kdo má jaká čísla a kam až může v dnešní době člověk zajít. Co je ještě burleska a co už je striptýz. Je fajn navazovat kontakt s lidmi v zahraničí a cestovat. Měla jsem už taky tu možnost a vím, že je skvělé zjistit, jak to za hranicemi chodí.
Jsou v tomto byznyse důležité kontakty?
Platí to tady stejně jako jinde, tedy když má člověk kontakty, dostane se dál. Když se o mně bude mluvit, dostanu se na soukromé akce, firemní večírky. V České republice není vybudovaná nějaká velká scéna a nedá se říct, jestli se bude zvětšovat. Kontakty jsou tak dobré i pro cestování na zahraniční festivaly burlesky.
S tím souvisí i otázka ohledně vaší budoucnosti. Jaké vůbec mohou být cíle burlesque tanečnice?
Nejdál se burleska může dostat na různé festivaly a být poptávaná v zahraničí. Třeba londýnská scéna je hodně velká, probíhá tam celosvětový festival burlesky a je těžké se na něj dostat. Určitě bych se tam chtěla podívat a nebráním se tomu. Můj cíl je díky burlesce hodně cestovat.
Chtěla byste u toho zůstat, nebo se spíš věnovat praxi ze školy?
To je těžko říct, jsem v tomto rozpolcená. Burlesku bych chtěla dělat fakt hodně, ale na druhou stranu bych hodně chtěla dělat i počítačové hry. Jsem v tom tak napůl a nevím, co si vybrat. V té burlesce chci ale pokračovat tak dlouho, dokud to bude možné.
Poslední otázka míří směrem ke chlapům. Cítíte, že jste jako burleska žádanější?
Kupodivu nejsou chlapi na show vlezlí a chovají se slušně. Nikdy jsem neměla špatnou zkušenost, a dokonce ani přítel nežárlí. Už se párkrát přišel podívat a líbí se mu to.
Nevadí mu, že na vás kouká několik dalších chlapů v místnosti?
Ne, to mu nevadí. Ví, že stejně budu jen jeho.
Zkoušíte na něm choreografii dopředu?
Občas na něj zkusím nějaké prvky, ale rozhodně ne celou choreografii. A je taky pravda, že občas použiju nějaké spodní prádlo. Většinou to ale jde rychle dolů. ;)
Načančaná erotika
Nečekejte, že se na burlesce jen zřítíte do pohodlných kožených křesílek v podniku Bar & Books Mánesova s whisky v ruce a budete sledovat ženské, jak se obnažují. Burleska je totiž o příběhu a o tom, že i erotika se dá dělat vkusně a vtipně. Budete součástí celé show. Ti, co nesedí zastrčeni u oken, se totiž při burlesce stávají asistenty slečen nebo zpěváka, ať už při líbání dřevěné mužské chlouby, nebo při rozvazování důmyslných sametových stužek a svlékání punčošek.Právě kostýmy jsou stěžejním prvkem burlesky, což je vlastně kabaretní tanec, který svou současnou podobu získal v amerických barech ve 20. letech 20. století. Jedná se o zářivé luxusní róby a veškeré spodní prádlo, které vám přijde na mysl. Poté, co tanečnice odhodí vnější vrstvu, musí se postupně zbavit rukaviček, korzetu, podprsenky, punčošek a podvazků a dalších sexy vychytávek, aby se pak před vámi v rytmu hudby vlnila jen v pasties a v krajkových kalhotkách.
V Prague Burlesque vystupuje její vedoucí David jako nonšalantní konferenciér a tři další hravé slečny nejrůznějšího založení. Podle toho vypadají i jejich čísla, kterých během hodiny vystřídají několik. Lady Mousellyca, která v souboru vystupuje, má svoje čísla a k nim odpovídající kostýmy laděné například jako gejša, labuť, zajíček nebo páv. K tomu patří i pro burlesku typická křídla z peří, kterými se tanečnice při tanci ovívá.
Prague Burlesque show v pražském Bar & Books začíná vždy v devět večer a trvá hodinu, za kterou zaplatíte 400 Kč předem a 500 Kč na místě. Termíny vystoupení najdete zde.
Text: Eva Samšuková
