V dnešní době se od absolventa dobrá znalost minimálně jednoho světového jazyka očekává. Kromě toho chceme cestovat, zkusit práci v zahraničí, při studiu musíme čerpat z cizojazyčných zdrojů – znalost jazyků je zkrátka nutnost. Proč to ale jde tak ztuha? Většinou proto, že nás nikdy nikdo nenaučil, jak se jazyky efektivně učit. Plácáme se v učení bez jakéhokoli systému a od rodičů nebo učitelů občas slýcháme věty typu „ty na jazyky asi nemáš hlavu". Kdepak hlavu, nemáte techniku! :)
Pokud se vám nechce trávit stovky hodin nad učebnicemi bez valných výsledků, zkuste tzv. Techniku klíčového slova. S touto paměťovou technikou je možné se naučit až 20 slovíček do 5 minut, za hodinu lze zvládnout 150-200 slovíček! Nový jazyk tak s trochou píle můžete slušně ovládat již za půl roku.
Experiment na Stanfordské univerzitě
Pojďme se nejprve podívat na zajímavý experiment, který proběhl na Stanfordské univerzitě. Technika klíčového slova byla testována na dvou skupinách amerických studentů. Obě skupiny se museli během tří dnů naučit každý den 40 ruských slovíček. Všichni studenti byli ve studiu ruštiny úplnými začátečníky.
První skupina se učila jako obvykle, což znamenalo klasické biflování slovíček. Druhá skupina studentů použila techniku. Výsledek byl jednoznačný: klasické studium vedlo jen k 46% úspěchu, zatímco skupina studentů používající novou metodu dosáhla překvapujícího výsledku 72 % úspěšnosti. A hlavně, i po šesti týdnech byl stále znát velký rozdíl mezi oběma skupinami, kdy si studenti, kteří při učení využívali novou metodu, dokázali vzpomenout na tolik slovíček, jako první skupina po čtyřech dnech!
Jak na to?
Pro naši paměť jsou slovíčka v cizím jazyce příliš abstraktní a nezajímavá. Většinou se je snažíme zapamatovat pouhým opakováním dokola na základě jejich neurčitého významu. Výsledkem takového biflování však často bývá, že se na stejné slovo jdeme do slovníku podívat již poněkolikáté a stále nic. Jako u všech paměťových technik, je potřeba zapojit vlastní fantazii a představivost. V této metodě se navíc využívá podobnosti slovíček se známými slovy v naší mateřštině. Slovíčka je třeba přeměnit na obrazy, které budou barevné, fantazijní a emotivní, zkrátka pro nás lépe zapamatovatelné.
Nechme teorii a pojďme si dát pár jasných příkladů, zvládne je každý. Prvním krokem je tedy najít slovo v mateřštině, které zní nebo se píše podobně jako nové slovíčko (klíčové slovo). Například u anglického slovíčka doll, které znamená panenka, si můžeme představit známou „herečku“ s bujným poprsím Dolly Buster. Ta je pro nás klíčovým slovem. Následně vytvoříme fantazijní příběh mezi klíčovým slovem (Dolly Buster) a panenkou. Můžeme si třeba představit panenku v dětské postýlce, které z ničeho nic začne růst poprsí do obřích rozměrů, až se celá promění v Dolly Buster. Je potřeba si celý příběh představit jako film, se všemi barvami, absurditami, vůněmi a emocemi. Čím více absurdní obraz, který vás rozesměje nebo i šokuje, tím lépe.
Samozřejmě metoda funguje na všechny jazyky, nejen na angličtinu. Chtěli bychom se například naučit německé slovíčko die Taube, které znamená holub. Představíme si náměstí sv. Marka v Benátkách, kde stojí pan Tau uprostřed hejna holubů. Zaklepe si na klobouk a na hlavě se mu objeví sušenky Bebe, které drobí stovkám holubů, kteří se kolem slétávají. Neuchopitelné slovíčko Taube jsme v naší mysli přeměnili na jasný obraz pana Taua a sušenek Bebe. Nebo německé slovíčko der Hafen, které znamená přístav. Zavřete opět oči, představte si jakýkoli přístav – třeba přístav v Hamburku, kde vidíte velkého hafana, který si fénuje mokrou srst velkým modrým fenem a klidně u toho ještě štěká na feny. Zdá se vám to šílené? Tak to je naprosto správně:) A jak si poradit s nepříjemnými členy jako je v němčině der, die, das – ten, ta, to? Úplná hračka! Je jen třeba si pro každý člen vybrat jeden symbol a ten vždy zařadit do příběhu. Nebo to může být úplně jednoduše barva. Der je mužský, tak to bude modrá, die ženský může být růžová a das třeba žlutá. Holuby i s panem Tauem pak ve své představě obarvíme na růžovo a zapamatujeme si tak, že je die Taube. Přístav i se psy pak bude celý domodra.
Jako další příklad si můžeme uvést španělské slovíčka abrazar, které znamená v českém jazyce někoho obejmout. Představte si odletovou halu plnou lidí, kteří se objímají. Náhle vidíte, jak všichni od sebe odstoupí, mají v ruce kouzelnou hůlku, kterou zamávají na druhou osobu, řeknou abraka dabra a ten druhý se v tu chvíli promění v cara. Následně si padnou do náručí a opět se začnou horlivě objímat. Pamatujte, že na počátku začínáme s lehčími slovíčky, pomalu ale zjistíte, že i na naprosto neuchopitelné slovíčko, si lze udělat paměťovou berličku.
Francouzské slovíčko poisson (výslovnost puason) znamená ryba. Vzhledem k tomu, že Technika klíčového slova je založena většinou na výslovnosti cizího slova, zde tedy puason, budeme s tímto slovem i pracovat. Konkrétní obraz by mohl být následující: přestavte si rybník, ve kterém jsou stovky ryb a všechny otevírají pusu údivem, protože kolem nich plave medvídek Pú a má na uších sluchátka Sony.
Asi si říkáte, že na 1000 slovíček budete muset mít 1000 takových poblázněných příběhů a celou dobu je udržovat v paměti. Nebude mne to paralyzovat? Není to těžší než se naučit jednou slovíčko jen tak? U několika slovíček možná ano, ale budou zde desítky naprosto neurčitých slov, které se efektivněji nenaučíte. A hlavně, a to je zásadní – jakmile si příběh párkrát zopakujete (o správném opakování jsme hovořili již v předchozím článku na Studenta.cz), v paměti zůstává již jen slovíčko, přičemž příběh si již pamatovat nemusíte.
Nepřítel jménem lenost
Samozřejmě je třeba techniku potrénovat, čím více slovíček přeměníte, tím lépe a rychleji vám to jde. Technika je důležitá, ale je zde i něco dalšího - většině z nás schází při učení jazyků jakýkoli systém! Učíme se nahodile a nepravidelně, neopakujeme a pak se z nás stávají notoričtí začátečníci. Efektivní studium jazyků přitom spočívá na správném rozvržení jedné lekce, metodě klíčové slova, závěrečném shrnutí a poctivém opakování. Největší chybou je nabiflovat se slovíčka a pak se na ně do další hodiny cizího jazyka ani nepodívat. Většinou se nám do opakování moc nechce, ale pak jen docílíme toho, že se slovíčka učíme v podstatě znovu. Můžeme se držet starých metod učení jazyků, ale není už čas zkusit to tentokrát trochu efektivněji? :)
Text: Jakub Pok, ředitel a lektor Školy paměti, www.skolapameti.cz
