Jakube, jak ses vůbec dostal ke studiu sexuálního chování lidí?
Skoro by se dalo říct, že jsem se nějak o tato témata zajímal od útlého dětství. Hry na doktora (bez vyjmutí něčího apendixu) a velmi otevřený přístup celé mojí rodiny zapříčinil, že si pro mě museli už do školky přijet a vysvětlit mi, že nemůžu ostatním dětem říkat, jak se dělají děti, byť je to anatomicky poměrně přesné (babička vždycky ráda nahmátla lékařské knihy a zodpověděla všetečné otázky). Na střední průmyslové škole mě nejvíce zajímal sexuální život vrstevníků, a když se nedávno na školním srazu spolužáci dozvěděli, čím se zabývám, nikoho to nepřekvapilo, a naopak byli rádi, že můžu dělat, co mě baví – tímto jim děkuji za trpělivé rozebírání jejich osobních životů. Ovšem zlomem byl nástup na Fakultu humanitních studií. Naše fakulta má v tomto ohledu velmi dobré zázemí.
Zkoumáš lidskou sexualitu. Myslíš si, že současná generace mladých 15–30 let je ve svém sexuálním chování něčím specifická?
Jistě, můj děda měl černobílou televizi velikosti dnešních mobilů, před kterou si dával zvětšovací sklo. Když chtěl nějakou informaci, musel do knihovny. Můj táta měl mobilní telefon, který měl display o dvou řádcích a anténu, kterou šlo vyndat tenisák zpod skříně. Moji starší kamarádi video a VHS kazety, na kterých se odehrávalo šumivé cosi a do toho někdo říkal netečným hlasem „ó bóže“. My máme on-line svět se všemi možnými stránkami, kde můžeme načerpat informace, sledovat porno s až neuvěřitelnou záplavou různých praktik ve vysoké kvalitě a v neuvěřitelné kvantitě. Také je mnohem více různých on-line seznamek, erotických portálů a mobilních aplikací. To vše má na naši sexualitu velký vliv. Odlišně se seznamujeme, můžeme být anonymní, můžeme se inspirovat záplavou filmů a povídek, které můžeme sdílet s neuvěřitelnou rychlostí. Porno je na Google jedno z hesel, které se vyhledává nejčastěji.
Česká společnost byla, co se týče sexuality, vždy poměrně otevřená, ale se sexem a sexualitou se dnes setkáváme mnohem dříve a jinak. Mnohým to nahání hrůzu, ale má to i mnoho pozitiv, jako již zmiňovaný přístup k informacím.
Existují věci, které se na sexuálním chování lidí nemění a nezmění?
Obecná tendence se sexuálními tématy zabývat je stálicí. Kdosi kdysi řekl, že u témat „sex, smrt a vylučování můžeme skončit při každé konverzaci, a to se asi nemění. To, že dnes my muži toužebně nekoukáme na černobílý katalog spodního prádla, ale na to, jak Rocco Siffredi a Robert Rosenberg řádí s Jennou Haze a Sashou Grey, je opět otázka technologie. Muži jsou v tomto ohledu stále velmi vizuální a docela jistě to tak zůstane. Brzy budeme mít porno ve virtuální realitě, na tom teď pracujeme i výzkumně.
To, že dnes nečtou dívky romantické Harlequinky, ale Padesát odstínů šedi, které samo sebou také romantiku obsahují, je změna, která souvisí se změnou pohledu společnosti na sexualitu, a to zejména na ženskou sexualitu. Opět můžeme použít tyto příklady a říct si, že v obou jsou muži dominantní a ženy spíše submisivní. Byť to mnoho osob bude popírat, současné studie stále potvrzují, že tohle je většinově preferovaná role pro obě pohlaví, asi tak 90 na 10 %. Tendence k podvádění a k tomu mít větší množství partnerek u mužů je také stálicí, stejně jako preferování nezávazných sexuálních vztahů neboli „jednonocovek“. Ženy do nějaké míry stále hledají stálejší partnery, co se o ně zajímají i mimo postel.
Jaké trendy v oblasti sexu podle tebe mladí sledují?
Zdá se, že s rozmachem internetu a ženských a mužských lifestylových časopisů a stránek jsou lidé více v obraze ohledně toho, co se v sexu považuje za trend a co se pokládá za běžné. Zkusme si představit, že před šedesáti lety Kinsey publikoval svoje práce o sexualitě mužů a žen. Jen fakt, kolik z dotazovaných masturbuje, byl pro společnost zcela pobuřující. A dnes si můžeme na každém druhém portále přečíst „jak na anální sex“.
Anální sex, stejně jako předtím orální sex, se usídlil v našich pornech, časopisech a hlavách, je dnes vnímán jako relativně běžná součást fyzického aktu lásky mezi mužem a ženou, ne jen mezi dvěma muži. Užívání a řekněme vlastnění erotických pomůcek je zcela běžné. Fantazie i praktikování sexu ve více lidech, trojka, čtyřka, swingers je dnes asi největší rozdíl. To je trend, který roste.
Jak jsou na tom mladí Češi, co se týče antikoncepce a bezpečnost při sexu?
Česká společnost je na tom s ohledem na bezpečnost sexu relativně dobře, zejména co se užití kondomu při styku s novými partnery a „fyzické“ ochrany týče. Obecně mají mladí lidé dobré povědomí o pohlavně přenosných nemocech a o riziku s nimi spojeným. Antikoncepce je pro dívky dnes spíše otázkou pravidelného cyklu, případně formou vyhnutí se nechtěnému těhotenství při možnosti styku bez kondomu se stálým partnerem. To je vlastně její účel.
Bezpečnost, která by se měla začít brát trochu vážněji, je ta duševní a vztahová. To, že se s někým bezpečně vyspím, ještě neznamená, že budu vědět jak na rozchod, jak řešit partnerský konflikt, jaké fotky je ještě vhodné dát si na Facebook, když je mi 13 apod. Tam bych to neviděl tak růžově.
Takže vidíš problém zejména v sexuální osvětě mezi školáky a mladšími studenty?
Jestli si myslím, že je někde v současné chvíli problém s bezpečností, tak je to právě sexting a jakási duševní stránka sexuality. S kolegyní Denisou Průšovou jsme vedli seminář o sexualitě pro žáky 7–9 tříd. Prakticky nikdy nechybovali při otázkách na pohlavní choroby, každý uměl nasadit kondom na nohu od židle, všichni věděli, na co je antikoncepce, a tohle pro ně byla nuda. To visí na internetu a je to „přece jasný“. Ovšem jak došlo na řešení nějaké formy ochrany duševní, třeba na zvážení, zda mají s tím a oním spát, co je a co není vhodné si posílat na internetu a jaké dopady může mít rozesílání nahých fotek kamarádům a kamarádkám, co je soukromá sexualita a že psát někomu „jak si to kdo dělá“ může mít celkem velký dopad na jejich spokojenost, zejména pokud se s člověkem, co má jejich fotky, nepohodnou, to je dostalo.
Nikdy nezapomenu na příběh, který jsme jim dali na dokončení. Bylo to o muži, který je měl kontaktovat na Facebooku a napsat, že mu mají buď poslat své nahé fotky, nebo se s ním sejít večer v parku za městem. Po dlouhé debatě se domluvili na tom, že je bezpečnější poslat fotky. Nikdo v té třídě neřekl, že neudělají rozhodně ani jedno. Tohle je pro mě velmi alarmující a to je směr, kam by se měla edukace ubírat.
Další částí, která by měla být více rozebrána je to, kdy jít s něčím k doktorovi specialistovi, a to, že existují specializovaná pracoviště, kam člověk anonymně může jít a nechat se vyšetřit.
Jak to podle tebe mezi mladými vypadá s nevěrou?
Nevěru je dobré si rozdělit na více složek. Základní může být emocionální a fyzická. Muži jsou více majetničtí, vadí jim, když se jejich dívky někdo dotýká, líbá, nebo dokonce s někým jiným spí. Ženám mnohem víc vadí nevěra emocionální. Blízkost, investice do někoho jiného. Ovšem s čím evoluce možná nepočítala (ne, že by s něčím počítala) je, že s novými technologiemi pozorujeme zajímavý fenomén kybernevěry. Zajímavé zjištění bylo, že když měli lidé rozhodnout, co je a co není nevěra, tak tuhle on-line nevěru za nevěru nepovažovali u sebe, ale u partnera to rozhodně nevěra byla. Myslím, že až přijdou na řadu avataři jako z masa a kostí a důmyslná zařízení simulující sex, bude zajímavé sledovat, jak lidé žárlí na kus silikonu.
Často pracovně cestuješ do zahraničí. Jaká je podle tebe obecně sexuální tolerance v Česku? Lišíme se nějak od ostatních národů?
Češi jsou jednoznačně na vrcholu tolerance. Největším důvodem je pravděpodobně nízký vliv náboženství. Po všem, co se na našem území odehrálo od husitství a my se o tom učili ve školách, přes modernizační procesy související s průmyslovou revolucí. To vše na velmi malém území. Pak s komunistickým pronásledováním církví to nemohlo dopadnout o moc jinak. Když se to zkombinuje s českou hrdostí na vědu a s jednou z nejdelších historií výzkumu lidské sexuality vůbec, vyplývá z toho, že Češi jsou v tomto směru skutečně velmi tolerantní.
Některé průzkumy tvrdí, že má generace Y menší zájem o sex než ty předchozí. Jaké hlavní důvody za tím vidíš?
Generace definovaná používáním nových technologií se zřejmě trochu více ponořila do jejich používání. Přisuzoval bych to opět více faktorům. Jedním z nich může být obecná komplikovanost seznamování. Lidé dříve trávili čas spíše při společných aktivitách, seznámení tedy bylo snazší. Dopad bychom mohli vidět v množství osob, které se seznámí přes seznamku nebo na speed-datingu a za použití různých aplikací. Dnešní generace tráví mnoho času u počítače. Když pak přijde chuť na sex, je k dispozici tolik materiálu, který přesně odpovídá tomu, co chtějí vidět a zažít. Sexuální aktivity, zahrnující masturbaci, zřejmě méně nebude, ale skutečného partnerského sexu asi ano.
Zabýváš se zkoumáním sexuálních fantazií. S jakou nejzajímavější věcí ses v rámci toho setkal?
Co se fantazií týče, je to asi fakt, že mnoho lidí si myslí, že sexuální fantazie je něco, co chtějí dělat. Není to tak, máme mnoho fantazií, které jsou sexuální, a přesto jsou spíše scénářem, který bychom realizovat nechtěli. Jako dobrý příklad si můžeme uvézt homosexuální fantazie u mužů. Většina heterosexuálních mužů je má. Mám na mysli upuštěné mýdlo ve sprše a to, co si teď všichni představí. Neznamená to, že chtějí, aby se to stalo, spíše je to představa toho, co nechtějí zažít.
Trochu zapeklitější je to s fantaziemi o znásilnění u žen. Ženy tyto fantazie mají, a dokonce je považují za velmi vzrušující. Pokud si je ovšem rozebereme více, pochopíme, že nejde o brutální napadení v parku ušmudlaným mužem, který jinak partnerku nesežene, ale o podvolení se muži, který je úžasný, krásný a navíc něžný. Důvodem je snížení pocitu viny za takové představy. Nemohly se přece jen tak vzdát, zejména pokud jsou zadané. Myslím, že u žen tak populárních Padesát odstínů šedi je dobrý příklad.
Jakub Binter
Jakub Binter (29 let) je Ph.D. studentem PřF a FHS UK a výzkumníkem Národního ústavu duševního zdraví. Ve své odborné praxi se zabývá zejména výzkumem lidské sexuality. V současnosti je jeho hlavní oblastí zájmu využití moderních technologií, jako je počítačová animace či virtuální realita, v psychologickém výzkumu.
Ve volném čase se věnuje bojovému umění, sbírá vtipy, hraje v punkrockové kapele Z Formy na baskytaru a snaží se cestovat. Vždy se chtěl zabývat vědou, i když to chvíli vypadalo spíš na kariéru zedníka, protože první přijímačky na vysokou školu neudělal a rok poté žil ve Velké Británii, kde pracoval na stavbě.
Můžeš jako odborník dát mladým lidem radu, jak vlastně na kvalitní sex?
Tohle může vyznít jako klišé od babičky, ale proč ne, generace X přece věděla co a jak. Začal bych tím, že by si měli najít dobrého partnera. Tenis si nikdo hrou o zeď nezlepší a se sexem to není jinak. Takže zvednout zadky a ven, potkávat lidi. Je důležité myslet na to, že ne všichni jsme stejní a nemáme stejné potřeby a touhy, takže žádný univerzální návod existovat nebude.
Myslím, že pokud najdete větší zálibu v hledání toho, co toho druhého, ať již muže, nebo ženu, přivádí k rozkoši, bude vám oplaceno stejnou mincí. To povede k nečekaným společným zážitkům. Myslete na to, že byste neměli ublížit ani sobě, ani partnerovi. To ani fyzicky, ani emocionálně. A mluvte spolu. Povídejte si o vašich pocitech a tělesných zážitcích po tom, co skončí ta fyzická část. Berte to jako dohru, povězte si, co bylo příjemné a co byste změnili. Berte to jako přípravu na příště a budete se mít na co těšit…
Text: Bára Baštová
Foto: Martin Watch
