Lidé po celém světě se vás často ptají, kde vlastně Česká republika leží - jestli je to u moře, jestli patří k Rusku nebo na kterém světadíle se vůbec nachází. Zároveň však denně využívají mnoho českých zlepšováků, které se staly součástí jejich každodenního života. Kostky cukru, lodní šrouby nebo již zmíněné kontaktní čočky. Českým vynálezem je ale i záchytná stanice. Ta vůbec první byla otevřena v roce 1951 v Praze a jejím zakladatelem byl český lékař a odpůrce alkoholu, Jaroslav Skála. Záchytky se poté natolik osvědčily, že se postupně zřídily po celém světě.
Dnes ale podle statistik Česká republika v počtu přihlášených patentů dost zaostává. Například v roce 1930 přihlásili vynálezci osminásobně více národních patentů než v současnosti, a to úctyhodných 3972. I přesto ale máme stále na kontě spoustu zajímavých objevů, které by nám měly zlepšit a zjednodušit život.
Od elektřiny k opalovacímu krému
Aplikaci, která ušetří náklady na elektřinu, má na triku Valeria Maksimovičová, studentka Vysokého učení technického (VUT) v Brně. Appka vám jednoduše pohlídá spotřebu elektřiny a následně poradí, jak ušetřit. Její uživatelé pak mezi sebou budou moci soutěžit, kdo z nich je v tom lepší. Celá tahle hra na úspory bude zároveň dostupná zdarma, a to patrně už za rok. Hlavním podnětem pro vznik aplikace bylo nařízení Evropské unie, podle kterého musí od roku 2020 přejít všechny domácnosti na takzvané chytré měřiče s možností sdílení dat. S aplikací by mohl být takový přechod jednodušší. Že má nápad budoucnost dokazuje i fakt, že s ním Valerie vyhrála prestižní mezinárodní soutěž The Energy Transition Business Camp.
V Brně se to ale dobrými studenty a nápady jen hemží a tak nezůstaneme jen u jednoho případu. Na opalovacím krému pro africké albíny tu pracuje Andrea Hároniková z Fakulty chemické VUT. Albíni to v Africe nemají jednoduché - kvůli nedostatku pigmentu jim hrozí velké riziko vzniku rakoviny kůže a zároveň jsou pro svou výjimečnou barvu často diskriminováni. Proti nenávisti okolí krém bohužel nepomůže, proti rakovině však ochránit zvládne. Klasické opalovací krémy jsou v Africe poměrně luxusní zboží, které si lidé z chudých poměrů nemůžou dovolit - jedna lahvička vyjde v přepočtu na téměř sedm set korun.
Andrea se proto snažila vytvořit produkt, který bude možné bez problémů vyrobit z lokálních surovin, bez chemického vzdělání a složité techniky. A uspěla. Její krém, jehož základní ingredienci tvoří levné a dostupné bambucké máslo, bude možné pořídit za 45 korun. K úspěšnému dotažení nápadu tak už zbývá jen začít krém vyrábět tam, kde ho potřebují; rozjezd výroby je v Africe plánovaný na červen.
Trocha medicíny
Se stářím nebo nemocí přichází řada nejrůznějších problémů. Častým z nich jsou bolavé klouby, ve kterých jednoho dne vypoví službu chrupavky. V takovém případě je pak nutné vyměnit celý kloub za nový, což je dnes už sice možný, avšak pacienta poměrně zatěžující zákrok.
Aby podobným operacím mohli čeští vědci do budoucna předejít, vyvíjí spolu s japonskými kolegy materiál, který by mohl lidskou chrupavku nahradit. "Počet umělých kloubů neustále narůstá, protože se lidé dožívají vyššího věku a jsou aktivnější. Vývoj jde sice neustále dopředu, problémem, který přetrvává, je ale omezená životnost náhrad. Aby nebylo nutné vyměňovat celý kloub, snaží se japonští kolegové vyvinout materiál, který by se choval podobně jako chrupavka," vysvětlil webu idnes.cz člen týmu David Nečas z Ústavu konstruování VUT v Brně.
Že na VUT badatele končetiny zajímají, dokazuje i vědecko-výzkumné centrum CEITEC, kde se zase společně se švédskými kolegy snaží přijít na kloub tomu, jak je možné, že mlokům po ztrátě končetiny naroste nová a zda by bylo možné aplikovat tenhle proces i na lidské tkáně. Vědci obrazově napodopodobují, jak k tomuto mechanismu vůbec dochází, zároveň se jim podařilo zmapovat rozmístění buněk při vývoji končetin mloka. Nyní jsou díky tomu schopní ve 3D sledovat, co se mezi buňkami mločí tkáně vlastně děje. Třeba se tak jednou v běžném životě dočkáme scény jako z Deadpoola.
Neplýtvat jídlem
Jedním z celospolečensky často diskutovaných témat, kterým se zabývá nejeden bloger a instagramer, je plýtvání potravinami. Problém ani zdaleka nezůstává jen na sociálních sítích a stává se tak dnes i předmětem vědeckého bádání. Do takového se pustili například chemici z VUT - těm se podařilo vyvinout chytrý obal na potraviny, který změnou barvy upozorní na to, že se jídlo nejspíše skladovalo na nevhodném místě, a může být proto závadné.
Pokud by vás zajímalo, jak obal funguje, budeme muset sáhnout do fyziky. Technologie totiž využívá principu dozimetru, což je přístroj na měření záření. Pokud tak má být potravina skladována třeba ve tmě, senzor si vše pohlídá a špatné zacházení bez okolků prozradí.
Dalším vysokoškolským fíglem na skladování potravin je sáček Zembag a jak už název napovídá, obal slouží na ty naše zemáky. Brambory by v jídelníčku neměly chybět, protože v nich najdeme velké množství vlákniny, draslíku, hořčíku a železa. Pokud ale vyklíčí, obsahují toxický solanin a znehodnotí se i jejich chuť. Jenže co si budeme povídat, dojít do stavu naklíčených brambor ve spíži není nijak složité a děje se to téměř neustále. Průměrně tak na osobu spotřebujeme sedmdesát kilogramů brambor ročně - šedesát z nich sníme a dalších deset vyhodíme. Jen pro Českou republiku to znamená 100 000 tun vyhozených brambor ročně. Pytel s jutou a vnitřní tmavou vrstvou s kapsičkou na kmín, který brání bramborovému klíčení z České zemědělské univerzity v Praze, by tak mohl špatné statistiky napravit. Brambory díky němu zůstanou v dobrém stavu až tři měsíce.
