Dá se specifikovat váš typický student? Navštěvují vaše semestrální kurzy často studenti vysokých škol?
Náš typický student je člověk, který na sobě chce makat a který cítí, že jeho vyjadřovací schopnosti s rozrůstajícím se publikem začínají klesat. Cítí takovéto mravenčení v břiše, trápí ho před prezentací čehokoliv zažívání a i když je plný vědomostí, tak předat je sebevědomým projevem mu prostě dělá problém. Často si nevěří a nemá dobrou zkušenost. Mají i "problém" s komunikací a necítí se v kolektivech dobře=sebejistě. Mezi našimi studenty jsou i studenti vysokých škol - většinou ti, kteří při škole již pracují a uvědomují si, že jim škola nepředala všechno, co by měla.
V čem konkrétně může Škola improvizace pomoci studentům při zvládání jejich vysokoškolského studia?
Sebedůvěra, rychlost reakce, techniky pro spolupráci a komunikaci. Odpovědi a nástroje jak pracovat s odlišnými kolegy, kteří jsou jinak nastaveni, a jak společně vytvářet hodnoty, ne být zavřený v sobě a bránit se kontaktu či zodpovědnosti.
Pokud se student stydí, poskytujete i nějaké soukromé hodiny? Aspoň první jednu nebo dvě?
Ke každému studentovi máme osobní přístup, i proto jsme na každé lekci dva lektoři, abychom to zvládali. Od začátku je nejdůležitější si podchytit právě ty, kteří se stydí, a identifikovat, proč to tak mají a čím jim můžeme pomoci. Všichni mají také možnost mi kdykoliv napsat nebo se se mnou potkat před hodinou nebo na pivu a probrat, co je v improvizaci trápí.
Jaké situace studenty nejvíce trápí během jejich studia?
Strach! Schovaný za vším možným, ale to nejhorší je, že by mohli selhat, nebo udělat něco blbě. Tenhle nesmyslný systém trestání za naše chyby, který je všude kolem nás zakořeněn, nás neustále stresuje a opravdu velká většina lidí s ním bojuje ve všech možných situacích.
Škola improvizace
Pokud chcete poznat, jak Škola improvizace funguje, navštivte interkativní workshopy s lektory s názvem improvparku.cz. Odehrává se každé pondělí od 18 hodin v Tiskárně na vzduchu v pražské Stromovce. Pro čtenáře Studenty je vstup zdarma na heslo: improstud18.
Máte nějaký konkrétní příklad, kdy jste pomohli studentovi překonat svoje já?
Takových příkladů je spousta. Příběhy se nám různí, ale společný jmenovatel zůstává stejný, a to překonání strachu. Napadá mě teď např. náš student Martin, který pracuje pro mezinárodní IT firmu a často byl nucen prezentovat i v angličtině - fakt to neměl rád. Jednou ho však před publikem zklamala technika a on se nenechal rozhodit a rozjel své povídání zpatra a sklidil za to od svých kolegů aplaus - což bylo poprvé v životě. Nebo studentka Šárka (jméno je teď záměrně zaměněno), která měla dost rozvrácené dětství a také smůlu na vztahy. To se významně podepsalo na jejím sebevědomí. My jsme ji dali péči, celý její tým i velkou lásku a z malého bodláčku vyrostla na konci překrásná kopretina, která změnila práci, partnera a podle našeho posledního rozhovoru se cítí svobodně.
Velká část studentů v dnešní době při studiu i pracuje. Můžete představit vaši novou kampaň Přemluv šéfa? Je určená i pro pracující studenty? Proč jste se pro ni rozhodli?
Rozhodně, je určená pro všechny týmy, které cítí, že kultura u nich ve firmě je založená jen kolem práce a na posilování vztahů v kolektivu mezi zaměstnanci nezbývá čas, nebo se to řeší jen společnou "vožíračkou". Proto jsme dali dohromady krátký program, který dokáže lidi rozhýbat a pomůže rozbourat ostych, který často mezi sebou mají. Neříkám, že po jednom takovém krátkém setkání se všechno totálně změní, ale máme dlouhodobou zkušenost, že to nastartuje větší podporu a porozumění mezi jednotlivci, a tím se zvyšuje i motivace táhnout za jeden provaz.
Dá se najít nějaká paralela mezi pracovním týmem a týmem, který spolupracuje na školním projektu?
Těch paralel je spousta, stejně jako jsou paralely k tomu, když děti staví bunkr nebo když něco řešíte s vaší drahou polovičkou nebo v přátelství. Vždy jak jste tam minimálně dva, už jste tým a členové týmu se musí podporovat, nehodnotit se a umět se udržet v přítomnosti, aby na sebe mohli reagovat.
Jaké techniky a procesy výuky jsou u studentů nejoblíbenější? A jaké nejefektivnější?
Vycházíme dost z principů zážitkové pedagogiky, které kombinujeme s těmi improvizačními. Osobně si myslím, že ty nejjednodušší a často nejinfantilnější cvičení v sobě skrývají mnoho mouder a principů, které přináší hromadu "AHA momentů". Krásným příkladem je pro týmovou spolupráci a komunikaci cvičení kačenka, které vypadá tak, že jeden se stává kačenkou, která se chce posadit na volnou židli a ostatní se mu v tom snaží zabránit. Nejdřív se na mě všichni dívají, jako bych si zapomněl vzít ráno prášek, když jim to zadávám, ale za minutu jsou v tom všichni a nepustí je to na následující půlhodinu.
Dokážete své studenty připravit na reálné životní situace, jako je třeba pracovní pohovor?
To děláme pořád. Jen je nepřipravujeme většinou přímo, protože bychom je ještě víc vystresovali. Vytváříme jim bezpečné prostředí s pomocí cvičení a her, při kterém se dostávají do mnohem více situací najednou, tím si zkoušejí dle svého nastavení - každý jsme jiný - co mu vyhovuje a co už mu příjemné není a plní si tzv. "šuplíček", do kterého pak může bezproblémů vždy sáhnout.
Myslíte, že by se improvizace měla na školách vyučovat jako samostatný předmět?
Tak tohle si nemyslím, tohle vím. V mnoha zemích již tomu tak je a já jsem skálopevně přesvědčený, že to společně dokážeme i u nás. Několik takových projektů jsme již dělali a děláme a jsou velmi úspěšné jak u dětí, tak i u rodičů, kteří nám moc děkují. Protože čím dříve se začne, tím dříve se sklízí ovoce ;-)
