Zkušenosti máte ze dvou univerzitních prostředí, protože jste působila také na Mendelově univerzitě v Brně. Můžete tedy popsat, jak se liší Oxfordská univerzita od těch českých?
Pracovala jsem na veřejných vysokých školách, které poskytují studium zadarmo. Rozdílů je samozřejmě mnoho a jedním z nich je financování studia. Studenti Oxfordu si totiž za vzdělání platí. A i díky tomu je univerzita schopna poskytovat lepší servis a nabízet více možností. Samozřejmě celá řada studentů má stipendia. Hlavním účelem mé cesty bylo poznat jejich paletu kariérních služeb pro studenty. Ta je velmi podobná, což je potěšující. Samozřejmě ale dělají mnoho věcí navíc. Například pořádají až 16 veletrhů práce pro studenty za jeden semestr, a to se zaměřením na různé obory, aby si každý přišel na své.
Jela jste navštívit kolegy z kariérního centra. Tato pracoviště existují především proto, aby pomáhala studentům s kariérou a budoucím uplatněním. S jakými otázkami přicházejí oxfordští studenti na konzultace?
Je jich více. Já byla přítomná u dvou konzultací. První slečna přišla nervózní, protože nevěděla, jak hledat práci ve svém oboru. Poradce jí pomohl s životopisem a ukázal, jak se orientovat v profesní síti LinkedIn. Doporučil jí oslovit absolventy, kteří studovali stejný obor nebo pracují na pozici, o kterou by měla zájem. Tím, že pochází ze stejné vysoké školy, by se neměla bát je kontaktovat a zeptat se, jak daný člověk začínal a co by jí doporučil. Ačkoliv přišla vystresovaná, odcházela spokojená a motivovaná. Druhá studentka byla naopak ctižádostivá a přesně věděla, co chce. Potřebovala jen zkonzultovat životopis a motivační dopis, aby se mohla dostat na svou vysněnou stáž.
Když jste byla u konzultací, všimla jste si nějakého rozdílu mezi kariérními poradci Oxfordu a těmi českými?
V Oxfordu působí zpravidla lidé s mnohaletou praxí, kteří se stali špičkami v oboru a až poté šli na univerzitu radit studentům, jak na to. Jeden z nich například vybudoval úspěšnou reklamní agenturu v Los Angeles a až pak začal působit v kariérním centru. Další rozdíl je, že se zaměřují na užší portfolio oborů. Jsou sice schopní zkonzultovat vše, ale je lepší, když jdete přímo ke specialistovi na danou oblast. Mimo profesní rozvoj a rady se soustředí na další problémy, které by mohly mít vliv na budoucí uplatnění.
Jaké třeba?
Často se tam opakuje jeden a ten samý scénář. Představte si, že uděláte přijímačky. Celou dobu se to ale očekávalo, protože vaši rodiče, prarodiče a další generace studovaly právě na této univerzitě. Vychovávali vás systematicky tak, abyste byli přijatí a dostali se i na stejnou kolej. Vy jste samozřejmě byli na střední nejlepší a takové výsledky se od vás čekají i nadále. Pak ale nastoupíte a zjistíte, že má Oxford jiné požadavky. Najednou z premianta klesnete na dno a stanete se průměrným nebo hůř. Přestanete si věřit a začnete pochybovat, jestli školu zvládnete. Tak to je ale i v Česku. Studenti z výběrových gymnázií si také myslí, že jsou kvalitně připravení a pak vyletí od prvních zkoušek.
Když se zaměříme na uplatnitelnost, tak dnešní doba je v tomto ohledu příznivá. Jak je to z dlouhodobého hlediska u absolventů této univerzity? Platí, že každý má práci jistou?
Samozřejmě jsou na trhu práce žádaní a titul z Oxfordu hraje svoji roli. To však neznamená, že se uplatní ve vystudovaném oboru. Hodně z nich se uplatní například jako pedagogové. Vnímání učitelů je totiž odlišné než u nás. Mě zajímala podobná otázka, a to ta, jestli mají tito studenti výhodu na pohovorech oproti ostatním. Zeptala jsem se na to ředitele kariérního centra a taky kariérního konzultanta. Ředitel mi řekl, že rozhodně ano. Konzultant k tomu ale podotkl, že doba se postupně mění. Dneska firmy upřednostňují diverzitu a tým doplňují kandidáty z jiných škol, aby měli pestřejší kolektiv.
Nakousla jste učitelství. Vy sama jste učila několik let marketing. Všimla jste si nějakého rozdílu v přístupu studentů k výuce?
Byla jsem přítomná na workshopu, ze kterého jsem odcházela překvapená. Čekala jsem od studentů Oxfordu větší iniciativu a schopnost vyjadřovat se k dané problematice. Bylo tam sice pár lidí, kteří měli svůj názor, ale z Česka jsem zvyklá na větší diskuzi a prosazování vlastních úsudků. Myslela jsem si, že přijdu do místnosti, kde budou studenti s jasným názorem. Úplně to tak ale nebylo. Samozřejmě to mohlo být tím, že jim nesedlo téma workshopu zaměřené na podnikání. Ne každý má podnikatelské ambice a je schopný na toto téma diskutovat.
Z různých filmů jsem měla pocit, že právě diskutování a vyvracení názorů je jejich parketa. Zajímalo by mě, jak je to se šprtáním nazpaměť.
No, jinak se učí filozof a jinak biolog. Zkoušky tam fungují primárně na principu jeden na jednoho. To znamená, učitel zkouší ústně každého zvlášť. Díky tomu se opravdu musí naučit a neošidí to. U nás se často dělají hromadné písemné testy a nemusíte svoje názory obhajovat tváří v tvář učiteli. Ústní zkouška je ale nevyzpytatelná. Student proto nemá jinou možnost, než ležet v knížkách.
Vaše návštěva probíhala v období zkouškového. To zrovna není nejoblíbenější doba.
To není, ale díky tomu jsem si připadala jak ve filmu Harryho Pottera - narazíte na studenty, kteří mají pláště jako ve filmu. Ve městě jsem ale díky tomu měla zajímavý zážitek. Když složíte poslední zkoušku, která je něco jako státnice, tak po vás kamarádi začnou házet všechno, co se namane. Třeba třpytky, konfety a podobně. Do ruky vám dají lahev a vy vypadáte jako maškara. Takhle ozdobení pak chodíte po městě se svou družinou a slavíte. Pro člověka, který to nezná, je to vtipná podívaná.
Zmínila jste Harryho Pottera, který se natáčel na některých místech Oxfordské univerzity. Dokonce si můžete objednat prohlídku s tímto zaměřením. Využila jste toho?
Mě prováděli zaměstnanci po různých koutech a samozřejmě nezapomněli ani na tato místa, takže jsem nemusela mít speciální prohlídku. Procházela jsem bradavickou jídelnou, ve které studenti opravdu jedí, a byla jsem i na nádvoří, kde se natáčel Harry Potter a Ohnivý pohár. Harry je téměř na každém kroku. Dostala jsem se i na koleje, kde veřejnost, ale ani studenti jiné koleje, nemají přístup, a to byl teprve zážitek.
V čem konkrétně?
Jde o nádherné a historické budovy, které tu stojí už od středověku. Koleje si představte jako ze světa čar a kouzel, jsou úžasné. Navíc se na nich odehrává váš veškerý společenský život. Na koleji jíte, spíte. Kolej pro vás chystá párty, bankety a doprovodný program. Máte i vlastní sportovní kluby, které soupeří s těmi ostatními. Díky tomu studenti nemají důvod chodit večer za zábavou do města. Každá kolej si vybírá své členy napříč obory. Podle toho, kam se dostanete, roste vaše společenské postavení. Některé jsou prestižnější, větší a bohatší, jiné méně. Připadalo mi, že fungují trochu jako sekty - mnohdy se jednotlivé kluby spolu nebaví. Ale to vídáme i u nás, jen se to spíše týká fakult a univerzit. Někteří si myslí, že jsou něco víc. Takže v tomto je to podobné.
Abychom to shrnuli, jmenujte nejdůležitější věc, kterou si z návštěvy odnášíte.
Odnáším si pohled na kariérní služby očima zaměstnanců prestižní univerzity. Kontakty na odborníky, kterým se můžu kdykoliv ozvat. Všichni byli moc ochotní, zajímalo je, jak to funguje u nás, a hlavně čím se můžeme navzájem obohatit. Jedna z poradkyň se navíc chystá do Česka, tak jsme se domlouvaly, že se určitě opět potkáme.
