Michaelo, projekt Nesnězeno by nejspíš nevznikl, kdybys neodjela za svou sestrou do zahraničí. Co tě v Paříži inspirovalo?
Inspirovala jsem se dánským projektem rozšířeným do několika zemí západní Evropy, včetně Francie. Moje sestra, která v Paříži studuje a pracuje, začala jeho aplikaci používat zrovna když jsem za ní na několik týdnů přijela. Přiznám se ale, že jsme ho před založením Nesnězena podrobněji nezkoumali. Až později jsme proto zjistili, že funguje na bázi tajemných balíčků. Nikdy nevíte, co jste si přes aplikaci zakoupili a pro co si jdete. Podnik vám totiž balíček na konci pracovní doby namíchá z toho, co zbylo.
A jak funguje Nesnězeno?
Pokud máte podnik, ve kterém vám zbývají porce jídla, ale taky třeba pokud máte ve vašem obchodě produkty před expirací, spojíte se s námi a dostanete přístup do jednoduchého adminu. Kdykoliv pak budete potřebovat zlevnit produkt nebo porci jídla, protože byste je nestíhali prodat, nabídnete je přes aplikaci Nesnězeno. Podnikům doporučujeme začínat s minimálně třiceti procentní slevou. Lidé si pak jídlo přímo v appce koupí a pak vyzvednout. Od začátku jsme projekt nastavili tak, že budeme nabízet konkrétní porce jídla. Úplně nejlepší by ale bylo, kdyby náš podnik nemusel existovat.
Mluvíš v množném čísle, takže jsi projekt nerozjela sama.
Když jsem se vrátila z Paříže, mluvila jsem o nápadu vytvořit něco podobného i v Česku s více lidmi. S Jakubem Hennim jsme ale vymysleli, jak se do toho pustit. Znali jsme se přitom krátce. Seznámili jsme se před létem díky brněnskému projektu Dobrokáva, na kterém jsme se podíleli jako komunikátoři u stánku. Dobrokáva spočívá v tom, že lidé za kávu neplatí penězi, ale dobrým skutkem. S Kubou jsme si sedli a stali se z nás přátelé, kteří chtějí šířit dobrou věc. On má zase trochu jiného ducha než já, takže směle oslovil první podnik. Zjistili jsme, že by o náš projekt byl zájem, protože porce jídla podnikům opravdu zbývají.
Setkali jste se i s odmítnutím?
Určitě. Jednou nás podnik odmítl, protože měl strach, že by lidé před zavíračkou čekali, až jídla zlevní. To je ale nepravděpodobné. Podniky si mohou sami vybrat, jestli budou nesnězená jídla přidávat jednou za týden, třikrát týdně nebo dvakrát za měsíc. Nelze tak odhadnout, kde se co objeví. Některé podniky se nezapojily, protože neplýtvají. Takový případ ale nepovažujeme za odmítnutí. Vždycky se od nich pak chceme dozvědět, jak toho dosáhly, abychom s tím pomohli i ostatním.
A co vám říkají?
Většinou se jedná o drobné provozy, které pracují s lokálními, například se sezonními, surovinami. Mohou si je proto dovolit objednat v menším množství a teprve když je spotřebují, objednají další. Navíc nemají meníčka. Jídlo buď prodávají v průběhu celého dne, nebo ho připravují čerstvé přímo zákazníkovi.
Kolik podniků se už zapojilo?
V tuto chvíli zhruba sto padesát. Fungujeme v Brně, Praze, Ostravě, Českých Budějovicích a nedávno jsme Nesnězeno spustili i v Olomouci.
Zapojují se spíše menší podniky jako kavárny a bistra, nebo restaurace?
Když projekt v nějakém městě spustíme, nejprve se zapojují drobnější podniky, například bistra nebo veganská okénka. Postupem času se ale začínají přidávat i restaurace a větší řetězce.
Projekt je hodně založený na důvěře. Lidé věří, že jim nikde nenabídnou jídlo, které nebude v pořádku.
Přesně tak. Jednak se nám k tomu zavazují, ale na druhou stranu reprezentují samy sebe, protože mohou získat nové zákazníky. Často se stává, že si lidé přijdou přes Nesnězeno do nějakého podniku pro dortík a zachutná jim tak, že si pro něj začnou chodit sami od sebe. Nejen tehdy, kdy je potřeba přes aplikaci dortík zachránit.
Cílíte hlavně na studenty, kteří nemají tolik peněz, a proto si rádi zakoupí jídlo levněji, obzvlášť, když ho tím vlastně zachrání před vyhozením. Někoho by tak třeba mohlo napadnout, proč nedáváte nesnězené jídlo bezdomovcům.
Ano, i takové otázky dostáváme. Primárně jsme se ale zaměřili na provozovatele. Chtěli jsme, aby se jejich jídlo doprodalo alespoň za náklad. V budoucnu chceme ale pomáhat i jinak. Když ještě projekt nefungoval přes aplikaci, lidé si jídlo zamluvili přes Facebook a platili ho až při převzetí. Dávali při tom pěkná dýška, někdy dokonce doplatili i původní cenu toho jídla. Proto plánujeme mít v aplikaci možnost nejen placení ceny zlevněného jídla, ale i přihodit třeba deset korun navíc. Vybraná částka půjde na lokální charitu.
Dřív jste fungovali přes Facebook, protože jste aplikaci neměli. Teď ji ale máte. Jak tedy plánujete využívat facebookovou stránku?
Například když zbyde občerstvení z maratonu, cateringu nebo se nesní obrovský dort, s fanoušky na našem Facebooku, kterých je v tuto chvíli přes sedmnáct tisíc, vymyslíme, kam je pošleme. Bude tedy i nadále sloužit k záchraně jídla, ale spontánně.
Spousta mladých lidí sní o tom, že spustí nějaký projekt a bude se věnovat podnikání. Měla jsi také takový sen ještě předtím, než jsi odjela do Paříže?
Už během studia a architektonické praxe jsem vnitřně cítila, že bych měla dělat něco trochu navíc. Architekturou můžete ovlivňovat prostředí a zkvalitňovat lidem život. Byla jsem velmi spokojená s tím, co dělám, ale hledala jsem další přesah. Asi jsem tedy tušila, že se bude můj pracovní život vyvíjet a nezůstanu na jednom místě. Netušila jsem ale jak, ani kdy. Několik malých úniků od architektury jsem měla už dřív, například když jsem po návratu z praxe v Japonsku učila přátele, jak dělat sushi. Nesnězeno měl být možná další z nich, tentokrát se z něj ale stal velký projekt.
