Asertivita neznamená zaměřit se pouze na sebe, ale také na komunikačního partnera. Důležitá je spokojenost na obou stranách. Dříve se tato technika doporučovala méně sebevědomým lidem, nyní se jí učí manažeři a celkově všichni, kteří se chtějí dobrat úspěšného výsledku i za cenu drobných ústupků. Výhody asertivity shrnul specialista komunikace Přemysl Doležal: "Je to schopnost být sám sebou, svobodně se rozhodovat bez pocitů viny. Asertivita nám pomáhá být méně kritickými, získat zdravé sebevědomí a zabránit manipulativnímu jednání."
Základním stavebním kamenem této techniky je kompromis a strategie win-win. Co to pro vás znamená? No, pokud patříte mezi lidi, kteří si vždycky prosadí svou, zkuste zvolnit. Pokud naopak často ustupujete, začněte se více prosazovat.
Vyzkoušejte to v praxi
V praxi se vám může hodit technika pokažené gramofonové desky. Je vhodná pro komunikaci s lidmi, kteří mají skvělé přesvědčovací schopnosti, ale vy si chcete obhájit svou (např. finanční poradce vás přesvědčuje, že potřebujete produkt XY). Kouzlo tkví v tom, že budete stále dokola opakovat svůj názor jasně a jednoznačně. Jednou, dvakrát, desetkrát. Uvidíte, že nakonec pochopí vaše stanovisko. Naproti tomu techniku otevřených dveří můžete uplatnit, když proti vám někdo zbrojí. Jakmile začne vytýkat všechna negativa, naslouchejte mu, nepopírejte kritiku a odsouhlaste všechny argumenty, které jsou pravdivé, popř. připusťte, že by mohly být. Následně ale zdůrazněte své klady. Na výtky k vašemu (rádoby) nevkusu ohledně oblékání můžete reagovat: "Ano, některé mé oblečení přijde lidem nezvyklé. A o to právě jde - chci být originální."
Jak se stát asertivním?
Hlavní je udělat si jasno, čeho chcete dosáhnout a s čím chcete z rozhovoru odcházet. V případě vyjednávání byste si měli říct, proč je pro vás určitá varianta důležitá, jak se budete cítit, když ji neobhájíte - pokud se nic hrozného nestane, nemusíte být při prosazování nekompromisní. Dobré je dopředu počítat s určitým vyjednávacím prostorem a ústupky. Skvělým příkladem uplatnění asertivity může být vyjednávání o nástupní mzdě. Důležité je spočítat si měsíční náklady nutné k životu. To znamená, že vyjednávací prostor je vše nad touto částkou. Pokud vám u pohovoru nabídnou méně, asertivní člověk by mohl reagovat takhle: "To jste mě upřímně zaskočili. Touto částkou bych nepokryl/a své měsíční nutné náklady. Pokud na ní trváte, budu muset nabídku odmítnout." Na této větě si můžete všimnout, že zde není žádná omluva. Někteří specialisté na komunikaci tvrdí, že se ani nepotřebujete obhajovat a zdůvodňovat svá rozhodnutí. V některých případech je ale lepší říci, proč tak jednáte - bude to působit slušněji. Nakonec by z rozhovoru měli odcházet všichni spokojení.
Podívejme se na příklady…
V práci vás šéf požádá, jestli byste dnes nemohli pracovat o tři hodiny déle. Vy však už máte měsíc objednané představení v divadle se svým partnerem.
Asertivní odpověď: Rád/a vám vyjdu vstříc, když mi dáte dopředu vědět. Dnes to pro mě není možné, ale pokud by vám to pomohlo, můžu zítra přijít do práce dříve. (Nabídku slušně odmítnete, ale navrhnete způsob, jak problém vyřešit.)
Spolužák vám řekne, že v projektu nestíhá zpracovat svou část a navrhne, jestli si ji celou nevezmete na starost vy.
Asertivní odpověď: Na začátku projektu jsme si rozdělili části tak, aby to bylo pro oba spravedlivé. Můžeme se na to znovu podívat a třeba části přerozdělit. Popřípadě ti s tou tvou můžu pomoct, ale určitě projekt nebudu dělat celý sám/sama. I já jsem si na to musel/a najít čas. (Navrhněte možné postupy, ale jasně dejte najevo, že ho celý nezpracujete)
Partner/ka vám vytýká, že jste bordelář/ka a zase jste si po sobě neuklidil/a talířek od večeře.
Asertivní odpověď 1 : Máš pravdu, jsem nepořádná/ý. Právě proto tě miluju - ty dokážeš našemu bytu dodat řád a šmrnc!
Asertivní odpověď 2: Máš pravdu, jsem nepořádná/ý. Právě o to se snažím - aby ti na mě vadilo jenom tohle. No, zatím se mi to daří. (Přijměte kritiku, pokud je pravdivá - pak můžete navázat větou, která je pozitivní nebo zavtipkovat na svůj účet pokud je to vhodné.)
Asertivita není vždy ideální volbou
Jak tušíte, všeho moc škodí. Právě proto je jedním z asertivních práv možnost rozhodnout, zda budete jednat asertivně, nebo ne. To se může hodit třeba v baru. Představte si, že vás tam začne otravovat opilý člověk, který je velice agresivní. Pokud byste se začali chovat aktivně a obhajovat své postoje, možná by to dobře nedopadlo. Proto by se v tomto případě mohlo vyplatit zaujmout spíše pasivní přístup. Existují totiž 3 hlavní styly chování, které můžete využívat (a jeden z nich určitě využíváte):
- Pasivní chování se vyznačuje nejistotou a nerozhodností. Pasivní člověk raději ustoupí, stáhne se do ústraní a nehádá se (to by se mohlo hodit ve výše zmíněném baru). Většinou nedokáže vyjádřit svůj názor a stále se omlouvá. Asertivním se stane, pokud začne více vyjadřovat svůj názor bez zbytečného zdůvodňování a bude si více stát za svým.
- Agresivní chování vede ke zraňování, urážení a ponižování ostatních. Agresor si myslí, že má vždycky pravdu, neustoupí ani o píď. Pokud se chce stát asertivní, měl by začít vycházet vstříc ostatním a přestat s urážkami. Říkat pouze konstruktivní kritiku a být přístupný vyjednávání.
- Asertivní chování je aktivní, vede k jednání na rovinu. Tento člověk se nebojí říct, jaké má pocity, čeho chce dosáhnout, naslouchá ostatním a dělá kompromisy. Navíc se může svobodně rozhodnout, jestli bude jednat asertivně, nebo v některých případech zvolí pasivní/agresivní komunikaci.
Při jakémkoliv jednání nezapomínejte na to, že cílem není naštvat druhého, rozdrtit ho nebo naopak všechno bezmyšlenkovitě odkývat. Důležité je si vymezit své hranice tak, aby druhá strana pochopila vaše jednání a byla i příště svolná ke spolupráci.
