Těžký život medikův
Hned od chvíle, kdy vstoupíte poprvé do posluchárny lékařské fakulty, do vás začnou horem dolem cpát informace. Tady si musíte zapamatovat všechny větve podklíčkové tepny, tamhle zase žilní variace, za čtrnáct dnů píšete z degradačních cyklů aminokyselin, a jestli si nezapamatujete všechny regulace kardiovaskulárního systému, tak ámen s vámi. Učebnice na stole se vrší, spánek se zkracuje a rodiče si stěžují, že jste za celý víkend nevylezli z pokoje.
Ano, učivo na medicíně je náročné. Ale platí, že jak pro koho. Někdo se učí rychleji, jiný nad tím tráví většinu volného času. Stejně tak je spousta oborů, které se medicíně v náročnosti vyrovnají. Pro někoho jsou jiné školy dokonce o dost těžší než medicína. Třeba já jsem si nikdy netykala s matikou a vím, že oproti Matfyzu je pro mě medicína procházka zahradou. I když trochu trnitou.
Jenže objem vědomostí není to jediné, co dělá medicínu těžkou. A jsou to věci, o kterých se tolik nemluví.
Je to hlavně o psychice
Za tři roky medicíny jsem zjistila, že zatímco hromady učiva ve mně vyvolávají chvilkovou beznaděj, jiné věci přivolávají beznaděj trvalejší. Studium lékařské fakulty je totiž jeden velký tlak na psychiku.
Tlak toho, co všechno se ke zkoušce musíte naučit. Tlak toho, že musíte znát všechno, protože když uděláte chybu a na něco zapomenete, tak může zemřít člověk. Tlak všeho, co vídáte každý den na prakticích v nemocnici. Tlak toho, že nemůžete pomoct všem, že nemoci nejsou fér. Tlak zodpovědnosti.
Pro mě největší vystřízlivění přišlo po druhém ročníku, kdy máme povinnou ošetřovatelskou praxi. Tam jsem se poprvé setkala s lidmi v bolestech, s nevyléčitelnými případy, s umírajícími lidmi. Byl to šok, který jsem musela dlouho rozdýchávat a málem jsem se školou skončila. Můžete nad tím přemýšlet, rýsovat si to v hlavě, ale dokud se s realitou nesetkáte, tak si jí nedokážete představit takovou, jaká je.
Ale pravdou je, že se časem otrkáte.
V medicíně často překonáváte sami sebe. Setkáváte se s tím, u čeho se vašemu okolí ježí vlasy na zátylku. V prváku chodíte na pitevnu, ve třeťáku se dostanete na patologii a taky do nemocnice. Vídáte lidi ve stavech, které byste radši neviděli, chodíte na operace a ambulantní zákroky, které nejsou nic pěkného. A to všechno si musíte nechat projít hlavou a vykrystalizovat a smířit se s tím. Protože tohle je součást medicíny.
Co byste si měli uvědomit, než nastoupíte na medicínu:
- Studium trvá 6 let a nemá žádný mezistupeň v podobě bakalářského titulu.
- Medicína je škola časově náročná a učiva je hodně, ukousne vám tak dost z vaší volnosti. Na některé zkoušky se budete muset připravovat i déle jak měsíc.
- Některé věci, se kterými se během studia - a i po něm - setkáte, nejsou pěkné.
- Celých 6 let studujete všeobecné lékařství, takže se učíte úplně všechno. Specializace začíná až po promoci.
- Podmínky mladých lékařů nejsou nic hvězdného. Nečekejte, že hned po studiích budete mít na výplatní pásce nadprůměrný plat.
- Studium může být dost psychicky náročné - ale to se neomezuje jen na medicínu.
Pár slov závěrem
Nechci tady nikoho strašit a zbytečně to zveličovat. Stejně jako v učení, i ve vnímání těchto věcí se všichni lišíme a věřím tomu, že dost mých spolužáků to bere jinak než já. Ale přijde mi důležité poukázat na to, že medicína není jenom o biflování. Že jsou tam věci, které si ostatní neuvědomují. A pokud nad studiem lékařské fakulty přemýšlíte, tak je dobré se zamyslet i nad nimi.
Ano, medicína těžká je. Ale pro každého jiným způsobem.
