"Vypadáte dost mladě, kolik je vám let?"
Toto je častá diskriminační otázka u pohovoru. Vzhledem k tomu, že by mohlo být nevýhodné sdělit nižší věk, je lepší odvést pozornost jinam. Jak to udělat? Zavtipkujte, že vypadáte dobře jen díky zdravému životnímu stylu nebo vyzdvihněte délku doby, jakou se o daný obor zajímáte (třeba od puberty programujete roboty, vedete blog). Kdyby i tak recruiter trval na odpovědi, bude něco v nepořádku. Svědčí to o jeho neprofesionalistě a je dobré zvážit, jestli v takové firmě vůbec chcete pracovat.
Pokud se hlásíte na pozici prodavačky nebo prodavače, je situace trochu jiná. V tomto případě musíte totiž podepsat papír s hmotnou odpovědností (kvůli manipulaci s penězi), což nejde, pokud vám není více než 18 let. Je na místě odpovědět, jestli můžete nést toto břímě - konkrétní věk nemusíte specifikovat. Ten pak samozřejmě zjistí každý zaměstnavatel při podpisu smlouvy. Nicméně na pohovor tato informace nepatří.
"Máte manžela? Plánujete děti? A kdy?"
Manželský a rodinný stav nebo těhotenství jsou další z diskriminačních údajů. Pokud na to dojde řeč, dělejte překvapeného. Vyjádřete své rozpaky a zeptejte se, jak to souvisí s pracovním místem. Podobná, ale chytřeji položená otázka ze strany zaměstnavatele, se týká vaší budoucnosti. Konkrétně jak sami sebe vidíte za pět nebo deset let. Chcete mít velký dům se zahradou? Super auto? Psa? Anebo snad… děti?
Na výběrovém řízení se nemusíte rozvášnit natolik, abyste mluvili o osobních plánech. Raději zůstaňte u těch kariérních. Třeba že byste rádi větší odpovědnost, stali se vedoucími nebo klidně přiznejte, že žádné velké ambice nemáte a spokojíte se s místem, o které se ucházíte. Rozhodně se vyhněte tématice potomků. Proč? Představte si, že jste vedoucí oddělení a máte na výběr ze dvou kandidátů. Mají stejné zkušenosti, znalosti i povahové rysy, ale jeden z nich v blízké době plánuje dítě. Kterého zaměstnáte?
"Jé, moc hezká slovenština. Takže nejste Čech, jo?"
Národnost ani státní občanství nemají v životopise co dělat. Zakázaná je dokonce i diskriminace z jazykových důvodů. Jiný rodný jazyk může být nevýhodou především u pozic, kde je potřeba psát nebo mluvit pouze česky. Jak proti tomu bojovat? Pokud vám čeština jde, tak na to upozorněte. Odlišná národnost a rodný jazyk v dnešní době naštěstí nejsou problém, ale spíše výhoda. Existuje mnoho společností, které zahraniční studenty/zaměstnance vítají s otevřenou náručí!
"A co závazky k rodině? Ošetřujete někoho?"
Zaměstnavateli by u pohovoru mělo být v tu chvíli jedno, jestli ve volném čase trénujete na sportovní závody nebo se staráte o nemocného člena rodiny. Kdyby se však náhodou vyptával, převraťte otázku a řekněte, že rodina je spíše vaší oporou než přítěží, takže vám dodává motivaci a podporuje vás v nejrůznějších oblastech.
V případě, že se sami potýkáte s dlouhodobějšími zdravotními komplikacemi a víte, že budete potřebovat pravidelně uvolňovat z práce, raději rovnou hledejte flexibilní pozici, která to umožňuje. Před nástupem do práce budete stejně svůj zdravotní stav probírat s doktorem při vstupní lékařské prohlídce.
Na co dalšího se nesmějí ptát?
- Angažujete se v politice?
- Jakou stranu volíte?
- Jste věřící?
- Jakou máte sexuální orientaci?
- Jaký je váš etnický původ?
- Z jak bohaté rodiny pocházíte?
- Kolik máte dětí?
- Angažujete se v odborech?
Obecně máte 3 možnosti, jak reagovat
- Odmítnete odpovědět
Dost záleží na tom, jak to uděláte. Dát otevřeně najevo svou nelibost se nevyplácí - budete působit jako konfliktní typ a pravděpodobně se sami vyřadíte z okruhu favoritů. Místo konfrontování natvrdo raději přiznejte, že je otázka nepříjemná a nerozumíte, jak souvisí s konkrétním místem.
- Odpovíte
Když vyložíte karty na stůl, sami se vystavujete nebezpečí diskriminace. Tato témata nejsou zakázaná pouze z rozmaru. Je pro to pádný důvod - někoho zvýhodňují, jinému škodí. Jste přesvědčení, že vám odpověď neublíží?
- Otázku překroutíte a odvedete pozornost jinam
Jak se říká: vlk se nažere a koza zůstane celá. Tento přístup je velmi výhodný, protože nebudete působit ani neuctivě a ani se neohrozíte. Jenže jak na to? Pusťte si pár rozhovorů s politiky a inspirujte se!
Chcete nahlásit diskriminaci?
Zažili jste diskriminaci a chcete se bránit? V tom případě vzneste podnět Státnímu úřadu inspekce práce. Ten případ prošetří a rozhodne, jestli byl porušen zákon. V kladném případě čeká zaměstnavatele pokuta. Kdybyste to chtěli hnát ještě dál, podejte žalobu k soudu. K tomu však potřebujete důkazy.
Někdy takový dotaz položí personalista nebo zástupce firmy třeba jen z nevědomosti. Takže je samozřejmě na vás, jak zareagujete a jestli nad tím jen mávnete rukou, nebo se budete za každou cenu bránit.
