Po příjezdu zjišťuji, že ubytování pro zaměstnance není vůbec tak hrozné, jak jsem si původně myslela. Nejde o žádnou ubytovnu se společnými sprchami na patře - každý máme své soukromí a koupelnu. Dojem kazí až plíseň ve sprchovém koutě. Ale s tou se nějak poperu.
Příjemně mě překvapila i nabídka jídla. Nejde sice o speciality z pětihvězdičkové restaurace a je docela dost možné, že mi omezený výběr po nějaké době poleze krkem (doslova), ale v naší zaměstnanecké jídelně máme vždycky na výběr ze dvou druhů masa a vařené zeleniny, navíc si tu můžu dát třeba i burger nebo čínské nudle. Nechybí možnost jíst spoustu zeleniny a ovoce a taky nějaký ten dortík. Je z čeho vybírat! A to jsem od Američanů čekala převážně hranolky a další smažené "speciality"…
Střet kultur na západním pobřeží
Než vám popíši, co nakonec moje práce skutečně obnáší, podělím se s vámi o své dojmy ze San Francisca. Sem jsme dorazili po dlouhé, vyčerpávající cestě přes oceán a přespali tu tři noci. San Francisco je místo, které jsem si z celých Spojených států přála vidět nejvíc. Představa města se strmými kopci na břehu oceánu mě vždycky neskutečně lákala. A popravdě, jako malá jsem milovala Princezniny deníky, takže jsem si přála spatřit místo, kde se natáčely.
První den mě čekal kulturní šok a nebyla jsem si úplně jistá, jestli se mi San Francisco opravdu líbí. V pvní řadě je to něco úplně jiného než třeba Praha nebo Brno. Jde o dost liberální prostředí a střetává se tu hodně různých kultur a pohledů na svět. Město je na navíc nechvalně proslulé velkým počtem bezdomovců. Druhý den jsme se vydali na dlouhou procházku ke Golden Gate Bridge. Namočila jsem si nohy v Tichém oceánu a v tu chvíli jsem už věděla, že tohle město miluji.
Prošli jsme si většinu hlavních atrakcí, které turisty do San Francisca přitahují, ale objevily jsme i zajímavá a trochu zapadlejší místa. Zaujala mě například budova Ferry Building na břehu sanfranciského zálivu, kam místní chodí na trhy a skrývá se tam taky velmi příjemné knihkupectví Book Passage. Pro mě jako knihomola bylo přímo povinností navštívit City Lights Booksellers & Publishers, obchod a nakladatelství spjaté s beat generation. Objevila jsem i střechu, ze které je nádherný výhled na celé centrum San Francisca. Přesné místo ale neprozradím. Mslím, že by si ho měl každý při prozkoumávání města najít sám.
Práce v kuchyni nejstaršího yellowstonského hotelu
Teď se ale vrátím do Yellowstonu (což je asi dvě hodiny cesty letadlem a další asi dvě hodiny autem ze San Francisca; nezdá se to, ale cestování po Americe je hodně náročné). Den po příjezdu jsme měli první orientační trénink a další den jsem nastoupila do práce. Nebyla jsem nijak nervózní. Věděla jsem, že budu pracovat v kuchyni. Jen jsem pořád nevěděla, co ta práce bude obnášet. A hádejte, kde jsem nakonec skončila. Na místě, na které se nechtělo nikomu z uchazečů - u umývání nádobí.
Prvních pár dnů bylo opravdu náročných. Možná se to nezdá, ale práce v nesnesitelném horku a parnu u velké myčky nádobí nebo drhnutí připálenin z pánví není žádný med.
Nakonec se na mě ale usmálo štěstí! Po týdnu úmorné práce mě přesunuli do oddělení, kterému tady říkají pantry, což je v překladu spíž. Připravuje se tu zelenina, ovoce, saláty, dezerty a hotelová snídaně. A tam jsem zjistila, že práce v kuchyni může být i zábava. Poznala jsem spoustu skvělých lidí a vyrábění salátů pro hosty nebo zdobení dortů mě začalo opravdu bavit.
Při psaní těchto řádků sleduji odlesky slunce na Yellowstone Lake a přemýšlím, co podniknu. Možná se půjdu vykoupat do jezera, které má asi 10 stupňů Celsia (což je asi 45 stupňů Farenheita, Američani mě s těmi svými imperiálními jednotkami dost matou). Možná budu jen odpočívat. Brzy se zase ozvu!
