Tak schválně, jaký máte pocit, když se vás známý zeptá, kolik vyděláváte, že jste si mohli dovolit nový MacBook nebo dovolenou na Bali? A co když se vás zeptá kolega v práci? Odpovíte mu? Teď se nad tím docela zamýšlíte, co? V našich končinách je totiž stále ještě zvykem o penězích nemluvit, a to často ani na pracovních pohovorech. Stává se, že musíte projít několika koly přijímacího pohovoru a zdlouhavým namlouváním s HR oddělením, než si konečně můžete vyslechnout nějakou konkrétní částku. A často jde stejně jenom o nějaké vágní rozmezí. Proč tomu tak je?
"Výši nabízené mzdy uvádí na našem portálu Jobs.cz méně než dvacet procent firem a dvě třetiny firem ji do inzerátu vůbec nezadávají. V České republice se firmy bojí toho, že nástupní mzdy rostou rychleji než stávající a že to naštve stávající zaměstnance," uvedl Tomáš Dombrovský ze společnosti LMC pro portál Peak.cz a dodal, že nově nabíraní lidé mají zhruba o patnáct procent vyšší platy než stávající zaměstnanci. "Je to de facto trest za loajálnost. Aby se pracovní trh rozhýbal, musejí firmy zvýšit svým zaměstnancům mzdy. Zároveň by jim měly dát i větší svobodu a důvěru, aby mohli lépe nakládat se svým časem."
To potvrzuje i Eva, kterou právě výše platu donutila opustit práci, kterou měla ráda: "Dva roky jsem vyjednávala o zvýšení platu, nakonec mi ho nedali, tak jsem odešla, bylo to prostě málo peněz, i když mě práce bavila. A víte, kolik dali do inzerátu na moje místo? O asi osm tisíc víc, takže přesně tolik, kolik jsem chtěla…"
Neférovost Českem vládne
Berlínská firma CareerFoundry také přistoupila ke zveřejnění platů všech svých zaměstnanců. Zakladatelé firmy se domnívali, že je to jediný férový způsob, jak vést společnost, jak vysvětlovat povýšení atp., zároveň se ale obávali, co taková změna přinese. Báli se, že jim část zaměstnanců řekne, že chtějí přidat, jinak odejdou. To se nestalo.
Vedení Bufferu navíc tvrdí, že když přistoupili k transparentnosti, přišlo jim o 50 % více žádostí o zaměstnání než dříve. Nastalo sice pár sporů mezi zaměstnanci, ty se ale po pár týdnech vyřešily ke spokojenosti všech. Zároveň prý všichni zaměstnanci vědí, kolik kdo bere a jak je na tom firma, což jim dává pocit sounáležitosti a týmového ducha.
Firma CareerFoundry také uvádí, že se do firmy dostali lidé, kteří více zapadají do její firemní kultury, mají stejné hodnoty a tým je tam perfektně naladěný na stejnou vlnu. "U nás je to přesně opačně," říká Dan, zaměstnanec nejmenované menší firmy. "Šéf nedávno řekl kolegyni, že jí přidá (a nám ne), pokud si to nechá pro sebe. Když jsme se ho zeptali, jak to je, říkal, že pořád stejně, protože je to tak fér. Vůbec mu nedochází, že jsme v kanceláři všichni kámoši a že tímhle neférovým jednáním způsobuje akorát to, že u nás absolutně morálně klesl, neděláme pro něj ani o píď víc, než musíme, a všichni od té doby koukáme na pracovní inzeráty. Kdyby řekl, že si to zaslouží z tohohle a tohohle důvodu, věřím, že to nikdo nebude řešit, a ještě to s ní oslavíme, takhle to ale nejde, je to principiálně špatně."
Strach z vyšších nákladů
Podle každoročního kariérního průzkumu společnosti Universum je u generace mileniálů nějaký hlubší smysl, férovost a konání dobra jedním z nejdůležitějších kritérií při výběru zaměstnavatele. Možná taky proto chceme, aby bylo vše transparentní, protože jedině tak to může být skutečně fér. Právě neférovost (např. že šéf někomu nadržuje na váš úkor nebo se dozvíte, že kolega na stejné pozici vydělává víc) je jedním z nejsilnějších důvodů, proč odejít z práce (hned po nepříjemném pracovním prostředí). Téměř 53 % z vás to uvádělo v naší nedávné on-line anketě a to je solidní číslo. Stejně tak 73 % z vás chce o platech otevřeně mluvit. Tak proč to nejde?
Nevraživost, závist a neschopnost vysvětlit
Zaměstnavatelé se často bojí, že by zveřejnění platů způsobilo zbytečné dohady a nevraživost mezi kolegy. "A to je ve své podstatě už samo mimo mísu. Pokud chce vedení předejít jakémukoli napětí mezi zaměstnanci v oblasti peněz, musí dbát na jasný a průhledný systém odměňování. Žádné české ‚nepřidám, dokud si o to neřekneš, nebo tobě nedám, ty to nepotřebuješ, vydělává tvůj přítel‘. Zabrání se tak snížení pracovního výkonu i demotivovaným zaměstnancům," říká HR manažerka Lucie z nejmenované mezinárodní společnosti. "Lidé chtějí vědět, jak moc si své práce mají vážit. Je to, jako když jdete kupovat sedačku. Taky vám na otázku, kolik stojí, nikdo neřekne, že přiměřeně látce a tvaru, ale dvacet tisíc. Myslím, že by to takhle mělo fungovat i na trhu práce. Prostě pokud kolega na stejné pozici bere víc, zeptám se proč - dělá víc projektů, udělal si nějaký kurz, anebo je déle v práci? Pak vím přesně, co mám dělat taky."
Vedení se často také bojí toho, že si budou zaměstnanci navzájem své výplaty závidět. No jo, jenže oni si je závidí, i když neznají přesně cifry, co si budeme nalhávat, že. "Jasně, to je u nás v kuchyňce pořád, ten tady skoro vůbec není a přitom má určitě dvakrát víc než my a jiné," popisuje Luděk, zaměstnanec velké IT společnosti.
Jinou obavou šéfů taky je, že by nedokázali vysvětlit, proč někdo z jejich podřízených bere více než jiný, obzvláště když každý dělá něco jiného. "Pokud nadřízený nedokáže vysvětlit, proč své zaměstnance platí tak a tak, tak je něco špatně," namítá HR manažerka Lucie. "Plat by přece měl být objektivním hodnocením výkonu, čili by mělo být snadné říct, proč je výsledná částka taková a taková a proč někdo jiný bere míň a co může udělat pro to, aby mu šéf přidal."
Zní to logicky, nemyslíte? Tak proč to pořád nikdo nedělá a jen tím živí tu paranoiu v nás, že si určitě všichni ostatní vydělávají více? Zeptejte se svého nadřízeného. I když vám to možná k vyššímu platu nepomůže, třeba to alespoň otevře dialog. Držíme vám palce.
Článek byl zveřejněn v dubnovém magazínu Studenta s tématem Money. Přečti si víc!
