Víte, jaké dostanete stipendium, když se rozhodnete pro doktorandské studium? Ještě donedávna to bylo okolo šesti tisíc korun měsíčně. Po dalších letech bádání máte šanci na přilepšení, ale ta tisícikoruna navíc už vás asi zrovna nevytrhne. Např. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy nabízela svým doktorandům v případě prezenčního studia pro první rok 6300 korun, druhý rok přilepšení o 1600 a třetí rok ještě o stovku navíc. Na Podnikohospodářské fakultě VŠE na tom byli lépe - na těch 8000 korun se dostali hned v prvním roce. Po letošní dotaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které do rozpočtu vysokých škol přililo trochu víc, než původně chtělo (a proto taky ze začátku akademického roku byla nálada protestovat), třeba taková Masarykova univerzita v Brně od března doktorandům stipendium zvýšila na 12 000 Kč, což je sice zvýšení velké (o pět tisíc meziročně), jenomže - minimální mzda za plný úvazek (tedy 40 hodin týdně) je v roce 2018 ještě o dvě stovky vyšší - 12 200 Kč. A nejeden doktorand vám řekne, že jeho výzkum zabere kolikrát i déle než to.
Ano, svou roli mohou hrát granty, ale pokaždé na ně taky spoléhat nejde. A ať už univerzita platí sebelépe, na pokrytí výdajů jednotlivce třeba ve velkém městě (kde školy nejčastěji sídlí) to většinou nestačí. Jen si vezměte pražské nájmy, to by si jeden vystřelil mozek z hlavy.
Pracovat/nepracovat?
Doktorské studium taky není jen o posedávání v knihovnách či laboratořích, je to aktivní zapojení se do chodu fakulty. Kolikrát vedete výuku, pomáháte při oponování či obhajování diplomových prací anebo při různých organizačních věcech školy. Stáváte se tak přirozenou součástí prostředí akademické půdy, ale formálně většinou nejste zaměstnanec, takže tak ani nejste placeni. Nabízí se tak otázka - hledat si k doktorandskému studiu ještě práci?
"Říct doktorandovi, ať si jde při studiu přivydělat, je podobné, jako byste někomu radili, aby si při práci našel práci," řekla loni předsedkyně České asociace doktorandů a doktorandek Kateřina Cidlinská serveru idnes.cz. "Původní myšlenka je taková, že stipendium nahrazuje ušlý plat, který byste měli, kdybyste místo dělání doktorátu chodili do zaměstnání. Jen ze stipendia ale prostě nevyžijete. Pokud nemáte velký grant, nejste rentiér nebo vás neživí partner, musíte stejně pracovat jinde. Ovšem pak nastává ten problém, že když se věda dělá jen volnočasově, vypadá podle toho."
Věda, vývoj, inovace
To je kombinace, která může být záchranou doktorandů v Česku. Inovace totiž potřebuje každá společnost, a když nemá mozky, které je pro ni vymyslí, nemůže se posouvat dál k větším ziskům a lepšímu postavení na trhu. Doktorandy si tak dost dobře může začít hýčkat a vychovávat právě soukromá sféra. Některé společnosti už to tak dělají, za všechny můžeme zmínit třeba největší tuzemskou automobilku Škoda Auto - doktorandy nechává využívat jejich vybavení, poznatky, mentoring jejích odborníků, a ještě jim za to všechno platí. Výměnou získává kvalitní lidi na různé pozice, nové informace, které třeba sama nemá čas zjišťovat, nové postupy a hypotézy a potenciální řešení mnohých problémů, které se v praxi třeba zatím ještě neřeší, ale na akademickém papíře už figurují.
Právě tato symbióza může být řešením, na které se čeká. Školy nebude nic stát a doktorandi nebudou muset živořit na hranici bídy. Pokud si školy i v tomto schématu zachovají dohled nad kvalitou bádání, mohlo by jít o pozitivní změnu pro všechny.
