Kluci, je podle vás politika sexy?
Matěj: V žádném případě.
Libor: Určitě to není věc, která by mladé lákala. Sexy není.
Proč jste do ní tedy vstupovali?
M: Pro mě to všechno začalo politikou Jiřího Paroubka, který vytáhl ČSSD ze dna, kde byla za vlády Stanislava Grosse. Najednou měla strana z 15 % podporu třetiny hlasujících. To, co dokázal pan Paroubek, mě tak inspirovalo, že jsem chtěl jít v jeho stopách.
Co se ti líbilo úplně nejvíc?
M: Že dokázal z úplného dna dostat stranu na vrchol. Ukázal, že se i vládní politika se dá dělat jinak a mít úspěch.
Libore, ty si vstoupil do pravicové ODS, co motivovalo tebe?
L: Těch impulzů byla celá řada. Tím hlavním byla skeptická nálada ve společnosti. Kolem mě pořád někdo nadával na to, jak je všechno špatně, že se od revoluce nic nepovedlo. Nesouhlasil jsem s tím, příčilo se mi to. Vždy jsem tvrdil, že dnes je obrovský počet možností, jak věci dělat dobře. Proto jsem do toho šel.
Libor Marčan
Čerstvý maturant z Gymnázia Jiřího Wolkera v Prostějově, kde se také narodil. Dva roky zastupoval studenty ve školské radě. Je mu 20 let a prvním rokem studuje biologii na Přírodovědecké fakultě Palackého univerzity v Olomouci. O politiku se začal aktivně zajímat v šestnácti letech, kdy vstoupil do skupiny Mladých konzervativců, tzv. „přípravky ODS“, jak ji mnozí nazývají. Od své plnoletosti je členem ODS.
Proč padla volba na ODS?
L: Protože vedla úspěšnou transformaci České republiky, navíc jako jediná strana nabízí možnost osobního rozvoje a přitom ctí tradice.
Svůj vstup do strany sis nemohl načasovat „lépe“, bylo to jen těsně po pádu Nečasovy vlády.
L: Ano, v době, kdy byla strana na dně, níž už spadnout nešlo. To rozhodnutí ve mně zrálo déle a nakonec to vyšlo takto. Chtěl jsem se aktivně podílet na pomoci pravicovým myšlenkám.
Nebál ses negativních reakcí okolí?
L: Strachem bych to nenazval. Jasně, bylo to náročné, první reakci rodičů nemůžu ani publikovat a těch negativních reakcí byla celá řada, zvlášť u nás na Moravě, kde ODS po této události nemohl nikdo ani cítit.
Dařilo se ti v tak mladém věku, bylo ti čerstvých osmnáct, argumentovat s negativně naladěnými lidmi?
L: S těmi, se kterými to mělo smysl, jsem se bavil, diskutoval o tom, nebylo to zlé. V životě ale potkáte i takové, se kterými od začátku víte, že žádný argument nepomůže a bavit se s nimi nemá žádný smysl. U některých jsem si prostě zvykl, že jsem zloděj, který ale nic neukradl.
Matěji, jak reagovalo na tvůj vstup do ČSSD tvé okolí a rodina?
M: Rodiče jsou naprosto apolitičtí, a tak se k tomu moc nevyjadřovali. Já beru jako úspěch, že začali alespoň chodit k volbám a o dění v politice se zajímat. A kamarádi? Těm bylo od začátku jasné, že u politiky skončím.
Jsi student Právnické fakulty a zároveň velký zastánce Jiřího Paroubka. Jak moc se setkáváš s negativními reakcemi?
M: Kolem sebe mám spíše pravicově zaměřené lidi, ale dá se s nimi hovořit normálně. Nesetkávám se s negací, se mnou se moc lidí do názorového sporu dostat nechce. Když už, tak nanejvýš protočí oči a nechají si to pro sebe.
Není to škoda, není právě smyslem politiky argumentovat s takovými lidmi?
L: Souhlasím, smyslem to je a škoda také, ale když nechtějí, nenutím jim své názory.
Matěj Benda
Vystudoval Matiční gymnázium v Ostravě a nyní se připravuje v pátém ročníku Právnické fakulty Univerzity Karlovy na státnice. Kvůli studiím se přestěhoval z Ostravy do Prahy. Je mu 23 let a aktuálně je ve výboru místní organizace v jednom z ostravských obvodů strany ČSSD, do které vstoupil před pěti lety. Baví ho cestování, volný čas tráví s přáteli společenským životem a prací pro studentský spolek ELSA.
Bavíte se o politice rádi i ve volném čase, kdy vaši vrstevníci chodí na klubů a balí holky a politika je to poslední, co jim padne na jazyk?
M: Každý se musí umět bavit, i když podle svého. Když se blíží volby, diskutuji nad politikou často, a to i nad pivem.
L: U mě hodně záleží s kým. Když jdu ven se spolužáky ze školy, politiku neřešíme. A když se snažím na ni narážet, rychle rozhovor usměrní.
V rámci tohoto čísla Studenty jsme se ptali studentů, zda je pro ně politika atraktivní téma. Jaký čekáte výsledek?
M: Záleží, kde jste se jich ptali, protože podle mě se o politiku více zajímají vzdělanější lidé, a to hlavně z velkých měst. Malá města a vesnice zaostávají.
L: Mladí v politice jsou, ale moc jich není, viděl bych jich tam rád více. Myslím si totiž, že každý by měl mít svůj pohled a názor na politické dění, protože na každého má dopad.
Politika, zvlášť v nižších strukturách, je hodně o mobilizaci členů, daří se vám nabírat kamarády?
M: Mám kamarádku, která i na můj popud vstoupila do strany u nich na vesnici. Místní členové tomu nemohli uvěřit, říkali jí, že je po letech první novou členkou pod 30 let. Tím jsem tak trošku odpověděl i na tu předchozí otázku.
Oba jste zapálení a máte jasně vyhraněné názory. Je těžké poslouchat toho druhého, který je má natolik odlišné?
L: Musím se přiznat, že se mi neposlouchá dobře, jak je Jiří Paroubek skvělý a výjimečný, protože právě proti němu jsme vedli obrovskou kampaň. Při jeho působení zažívalo Česko jedno z nejhorších období v novodobé historii.
M: V politických názorech se neshodneme, ale to není důvod, abychom se nedokázali normálně bavit, sednout k jednomu stolu, například jako teď.
L: Navíc si myslím, že mimo politiku bychom našli spoustu jiných témat, která by nám byla blízká.
Zkuste nám nějaké prozradit, co vás baví kromě studia na vysoké škole a politického angažmá?
L: Miluju rybaření, přírodu, zvířata, i proto studuji biologii, je mi to blízké.
M: U mě teď má největší prostor studium Právnické fakulty, politika je okrajovou záležitostí. Jdu do pátého ročníku a čekají mě státnice. Ve volném čase pracuji ve studentském spolku ELSA a často s ním cestuji. Na fakultě jsem dále členem Akademického senátu.
Když slyšíte argument „Do politiky nepůjdu, stejně tam nic nezměním“, co na to říkáte?
M: Že je to o úhlu pohledu. Hned samozřejmě nezměním nic, jde to postupně. Já jsem v politice pět let a nedá se říct, že bych něco zásadního změnil. Spolupracuji s poslanci, senátory, zastupiteli, pomáhám jim, připravuji podklady, radí se se mnou, a tím mohu vždy něco malého ovlivnit, to mě naplňuje. Znám pár lidí, kteří vstoupili do jiných stran, rychle se vyšvihli, ale dělali kvůli tomu věci, které se mi příčí a nikdy bych je neudělal.
L: Politika je dlouhodobá činnost. Myšlenka, že vstoupím a zítra bude všechno jinak, je naivní. Politika je o dlouhodobé a často každodenní práci. Člověk se musí bavit se svým okolím a věci měnit krůček po krůčku, stojí to za to.
Máte před sebou krajské volby. Jak jste do nich zapojeni?
M: Starám se o mobilizaci krajské základny v Moravskoslezském kraji, aby lidé šli k volbám. Vypomáhám volebnímu týmu, připravujeme motivační emaily a další podklady. V minulých krajských volbách jsem pracoval i na části volebního programu.
L: Letos poprvé kandiduji, i když jen symbolicky. Uzavírám kandidátku ODS v Olomouckém kraji z 60. místa.
Co to obnáší?
L: Účastním se setkání s voliči, pomáhám s plakátovací kampaní, diskutuji o volebním programu a scházím se s volebním štábem.
Kluci, jaký je váš politický sen?
M: Kamarádi mi říkají, že to dotáhnu na Hrad.
Není pro tebe atraktivnější pozice předsedy vlády?
M: Je pravda, že ta má největší reálnou moc, ale ukončit politickou kariéru na Hradě? Byla by to hezká třešnička. Bavíme se však o horizontu padesáti let.
L: Já se zatím dívám spíše na komunální úroveň, kde mám možnost věci ovlivňovat. Když si řeknu, že tady bude květinový záhon, za rok ho tam budu mít. To mě potěší a bude to hmatatelné.
Libor přišel s přítelkyní, co ona a politika?
L: Přítelkyně má spoustu svých zájmů a politika mezi ně nepatří. Pro rozhovor si hledáme milejší témata. Ona ví, že mám politiku rád, podporuje mě, ale spolu ji neřešíme.
M: Přítelkyni nemám, ale nepředpokládám, že bych si hledal někoho, kdo by se o politiku zajímal, protože to nedopadá dobře.
Text: Richard Valoušek
Foto: Martin Watch
