Souvisejí podle tebe čipy pod kůží s budoucností lidstva a technologií obecně?
O tom vlastně je celé hnutí takzvaného biohackingu nebo transhumanismu. Obě slova pojmenovávají vylepšování vlastního těla. Přidávání vlastností, odstraňování nedostatků nebo limitů se liší od medicíny, která problémy jen léčí. V zásadě jsme asi všichni se svým tělem v pohodě, ale shodneme se, že by třeba mohlo být rychlejší nebo déle vydržet. Hodně se pracuje na dosažení dlouhověkosti nebo nesmrtelnosti. Testují se třeba smyslová rozšíření, kdy by člověk měl možnost poznat světové strany, souvisí s tím také genetické inženýrství. Jediným limitem jsou vlastně technologie.
Ty sám bys chtěl být nesmrtelný?
Určitě ano. Ne že bych cítil potřebu žít nekonečně dlouho, ale proto, že mě neuvěřitelně baví sledovat okolní svět, co se děje, kam se lidstvo vyvíjí. A já bych toho chtěl být svědkem, chtěl bych mít tu možnost to dlouhodobě pozorovat. Když řeknu, že bych chtěl být nesmrtelný, tak to neznamená, že bych chtěl žít neomezeně dlouho. Ono je vysoce pravděpodobné, že za nějakou dobu bych dál žít nechtěl. Je to o tom mít tu možnost volby. Smrt už nebude nevyhnutelná, ale dobrovolná.
Takže souhlasíš i s eutanazií?
To rozhodně. Myslím si, že člověk by měl mít právo o sobě rozhodovat v neomezené míře, takže by měl mít i možnost se rozhodnout, že už nechce dál žít.
Jan Hubík
Honza žije napůl v Praze a napůl v Pardubicích, odkud pochází. Vystudoval bakalářskou fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK, ale také magistra ve financích na Institutu ekonomických studií FSV UK a má také titul MBA z marketingu. V současné době se živí jako datový vědec a blockchain expert na volné noze s působištěm v Creative Dock. Většinu volného času tráví v Paralelní Polis, kde se může věnovat kryptoměnám, decentralizaci a anarchokapitalismu, ale rád také fotí, lyžuje, plave nebo cestuje.
Myslíš, že nesmrtelnost je reálně technologicky dosažitelná?
Asi jo. Ne teď.
Takže ty se jí nedožiješ?
Těžko říct. Technický vývoj se akceleruje, jde dopředu exponenciálně, pořád zrychluje a zrychluje. A ačkoliv jsme ještě daleko od nesmrtelnosti, tak díky téhle akceleraci se k ní dostaneme rychleji, než si dokáže člověk představit. Jsem proto tak trochu optimista a myslím si, že by se to mohlo stát za mého života. Ono stačí, aby se jen objevily ty technologie, které budou člověku věk prodlužovat. A tím, že mu ho budou prodlužovat, se dožije té fáze, kdy budou existovat technologie na opravení lidské schránky. A tak se tedy člověk té nesmrtelnosti možná dožije.
Co kdyby k tomu objevu došlo ve chvíli, kdy už bude tvoje tělo dost staré?
To by mě asi mrzelo! Ale pokud by to bylo možné na mě aplikovat tak, jak si to my lidé představujeme, technologie by mohla být schopna mé tělo opravit a odstranit efekty stárnutí. Už dnes je lidstvo schopné mnoho defektů, které se u člověka projevují s věkem, odstraňovat, ale samozřejmě ne neomezeně. O tom to je, že se ty technologie musí dostat dál, než jsou teď.
Je něco, co ti na tvém těle nevyhovuje? Stálo to třeba za tvým rozhodnutím nechat si implantovat čip?
Ani bych neřekl. Já jsem se svým tělem celkem spokojený. Chtěl jsem to ale vyzkoušet, přišlo mi zajímavé mít v těle kus technologie, který ti vlastně přidává nějakou schopnost, v tomhle případě snadno spolupracovat s technikou. Lidé obecně na celém světě chtějí být rychlejší, silnější, zdravější, chytřejší. Hodně se mluví i o technologiích, které by měly zvýšit lidskou inteligenci skrz propojení s přístroji. Dokonce si mnoho lidí myslí, že to bude nevyhnutelné tím, jak jde dopředu pokrok s počítači a umělou inteligencí. Aby lidstvo bylo schopné držet krok s umělou inteligencí, bude muset vylepšit svoje mentální schopnosti, aby se nezastavilo na tom, že to už mozek nebude schopen pobrat.
Vše o čipech
- v ČR má čip 30 lidí
- nový čip bez poštovného a implantace stojí 100 dolarů
- jehla, která se používá při implantaci, je velká jako ta na odběr krevní plazmy
- čip se umisťuje mezi ukazováček a palec nedominantní ruky
- vpich se hojí asi 14 dní, než se čip ukotví obrůstající vazivovou tkání
- První implantace proběhla v roce 1998. Nechal si ji udělat vědec Kevin Warwick ve Velké Británii
- data se do čipu nahrávají bezkontaktně čtečkou NFC
- čip je ukrytý v bioskle, rozměr kapsule je 12x2 milimetry
- čipem můžete dělat čtyři věci: otevřít dveře, počítač, platit bitcoiny nebo nahrát vizitku
- datová kapacita čipu je 888 bytů
- čip má životnost sto tisíc přepisů
Jak probíhalo tvoje sžívání s čipem? Není to podobné jako piercing?
Oproti piercingu se s čipem nemusíš sžívat vizuálně. Zahojí se ti to, sice ho nahmatáš, je to vidět, když na něj zatlačím, ale vizuálně tě to nijak nevylepšuje. Takže ty pocity jsou, myslím, trochu jiný než u piercingu. Ale ze začátku, v prvních dnech, o tom furt přemýšlíš, pořád na to koukáš, pořád ti běží hlavou, že si vlastně můžeš nahrát data do těla. Přemýšlíš tak, jestli z tebe je kyborg, nebo není. Lidi ti to podsouvají, začne ti to vrtat hlavou, takže asi jo, jsem. Vzpomínám si, že ty první týdny, kdy jsem šel v Paralelní Polis platit, tak jsem si to vyťukal na kase a vytáhl jsem telefon. A uvědomil jsem si, že telefon nepotřebuju, vrátil jsem ho do kapsy a zaplatil jsem rukou. Teď už nad tím vůbec nepřemýšlím. Je to hodně pohodlné a rychlé. U počítače se mi stávalo to samé. Odemykám ho čipem. Už jsem si k němu sedl, začal vyťukávat heslo a vzpomněl jsem si, že můžu jen přiložit ruku na čtečku. Dneska přijdu, udělám ťuk a jsem přihlášený.
Spousta lidí se čipů bojí kvůli sledování…
Tak to se určitě nemusí bát těchto čipů. Za prvé mají opravdu malý dosah, za druhé, kdo by měl to sledování dělat? Stát? Takže stát bude lidi nutit, aby si do těla nechali dát čip, ti se mu budou proti tomu bouřit. Přitom teď stát nemusí dělat nic. Každý má mobilní telefon. Je to aktivní zařízení s baterií schopné komunikovat na velkou vzdálenost, se schopností nahrávat zvuk, obraz, pozici, všechno možné. Když to trochu přeženu, tak stát může udělat pár kliknutí a sledovat všechny. Jestli to čtenáře vystraší, mohou se v Paralelní Polis dozvědět, jak se sledování státem vyhnout a bezpečně používat mobil a internet.
Jak ty ses vlastně dostal k Paralelní Polis?
Já jsem už dlouhou dobu anarchokapitalista. K tomu musí člověk dojít dlouhými úvahami, studiem. A já se dlouhou dobu věnuji kryptoměnám. A o Paralelní Polis jsem podvědomě věděl, že je to kavárna, která bere bitcoiny. Já jsem byl člověk, který se v téhle komunitě pohyboval téměř na odborné úrovni. Až po půl roce fungování Polis jsem se dozvěděl, že se tu pořádají bitcoinové meetupy a to mě zaujalo. V tu chvíli jsem zjistil, že Paralelní Polis není kavárna, ale černej dům, kde je hromada anarchokapitalistů, což mě prostě nadchlo. Jsou to lidi, se kterými si extrémně rozumím. Vedeme spolu debaty o věcech, které jsou nám blízké. Je tu spousta přednášek, meetupů na tohle téma. V tu chvíli mě to tu prostě úplně okouzlilo a začal jsem sem chodit ve svém volném čase. Přirozeně jsem začal mít tendenci tomu místu i pomoct, protože jsem viděl, že se sem hodí každá ruka. A díky tomu jsem na podzim 2015 nastoupil jako stážista a po stáži tady zůstal, až jsem se stal členem spolku. Dnes už jsem v té pozici, že pomáhám směřovat celou Polis.
Vědí tvoji rodiče a prarodiče, že máš v ruce čip?
Vědí. Babičce chvíli trvalo, než jí došlo, že mám v ruce čip, nějaký kus technologie. A když to pochopila, tak mě překvapilo, že to skoro až nějak přešla. A její největší starost byla, abych si nenechal udělat tetování.
Text: Eva Samšuková
Foto: Jindra Kodíček
