Většina studentů končí studium na vysoké škole buď proto, že na ni nestačí, nezvládají skládat povinné zkoušky, nevidí v ní smysl, anebo zkrátka chtějí jít jinou cestou. Možná právě tou cestou, kterou šli Steve Jobs nebo Bill Gates. Kdo by nechtěl?
Bill nebo Mark je jenom jeden
Říká se tomu tzv. klam přeživších. Soustředíme se jen na omezený vzorek a mylně tak vyhodnotíme celou situaci. Jde například právě o přesvědčení, že podnikání je snadné a velkého úspěchu může dosáhnout kdokoli. Je to způsobeno tím, že jsme neslyšeli o těch, kteří neuspěli. A těch je drtivá většina. Bill Gates nebo Mark Zuckerberg totiž dost pravděpodobně přijde jen jednou za generaci - samozřejmě se můžeme mýlit, ale statistiky hovoří poměrně jasně - a stát se jím vyžaduje dost specifické mentální založení, nemluvě jen o IQ, které prostě každý druhý nemá. To se nedá nic dělat.
A ano, vysoká škola není zdaleka pro každého a neměli byste se v žádném případě nutit ji za každou cenu studovat, pokud vám to vůbec nic nedává. Pokud to ale chcete v životě někam dotáhnout, a to ne v profesi typu truhlář nebo elektrikář, kde diplom k úžasnému úspěchu opravdu nepotřebujete, je vysoká škola velmi dobrý základ. Ať už se jakkoli náruživě mluví o klesající kvalitě vyučujících, kteří nedrží krok s moderní dobou, klesající kvalitě některých nejen státních vysokých škol, podhodnocení celého resortu školství, směšných odměnách pro doktorandské studenty apod., nechat školy jen proto, že sníte o něčem bombastickém, je prostě tenký led.
Fenomén "dropout"
Ve Spojených státech - které jsou kolébkou tzv. "dropout" fenoménu - mají s předčasným ukončením školy obecně velký problém, a to zejména u menšin, jako jsou Afroameričané a Hispánci. Každoročně tam ze středních škol odchází přes 1,2 milionu středoškoláků, a to z různých důvodů - ať už kvůli šikaně, nezájmu o studium, nebo kvůli potřebě jít vydělávat hned a nečekat další dlouhé roky s rukama v klíně - velké procento "dropoutů" jsou totiž lidé z chudších rodin. Předčasným vypadnutím ze vzdělávacího systému si tito lidé bohužel vůbec neulehčují, neboť po zbytek života vydělávají podstatně méně než maturanti, jsou častěji nezaměstnaní, a dokonce mnohdy končí ve vězení (68 % vězňů jsou v USA právě "dropouti"). Není záhodno zapomínat ani na to, že podle amerického ministerstva školství je momentálně až 32 milionů dospělých Američanů (z velkého procenta právě "dropoutů") značně či zcela negramotných, s čímž se pojí celá řada dalších problémů.
Ze studií ale neodcházejí jen středoškoláci. Svá studia nedokončí ani více než polovina amerických studentů, kteří dnes nastoupí na vysokou školu. Problém je o to palčivější, že i za nedokončené studium musí zaplatit a školné v USA není zrovna nejnižší, ovšem bez vysokoškolského diplomu tito "dropouti" jen těžko nacházejí kvalifikovanou práci, která by jim dluh pomohla rychle vymazat.
A to ani nemluvíme o tom, že chudák Neil deGrasse Tyson - velký propagátor vědy, pokud ho neznáte - teď musí natáčet krátká propagační videa, v nichž Američanům vysvětluje, že věda skutečně není názor, ale empirický doklad nějakého reálného faktu. Protože hovořit o Darwinově teorii evoluce jako o "your opinion", jak to dělají leckteří američtí zákonodárci, je v dnešní době každodenního vědecko-technologického pokroku teda hodně silná káva a taky dobrá rána pěstí lidské inteligenci, která v těchto případech samou leností až ostudně zaostává.
Skončí zhruba půlka z nás
V Česku je v současné době procento vysokoškoláků, kteří vybraný obor nedokončí, velmi podobné tomu americkému, v konečném důsledku ale není tak tragické. Díky studiu zdarma totiž mnohdy zkoušíme jeden i více oborů, než se usadíme tam, kde chceme dostudovat, a důsledky z toho pro nás neplynou v podstatě žádné (kromě nutnosti platit za studium po vyčerpání zákonem stanovené bezplatné lhůty, která činí 4 (Bc.) + 3 (Mgr.) roky).
Střední vs. vysoké platy
Chceme-li cenu vysokoškolského vzdělání vyčíslit, můžeme se orientovat třeba podle výše platů. Zatímco totiž celkové hrubé platy absolventů středních škol v Česku se podle portálu platy.cz průměrně pohybují na úrovni 21 400 Kč, platy vysokoškoláků se průměrně pohybují kolem 25 870 Kč (u Bc.) a 27 670 Kč (u Mgr.).
Zajímavá je v tomto směru například statistika projektu Česko v datech, který loni srovnával "úmrtnost" na českých vysokých školách za posledních pět let a zjistil, že nejvyšší šanci zdárně ukončit vzdělání mají studenti těch škol, které jsou velmi specificky a velmi prakticky zaměřené, přijímací zkoušky na ně jsou složité a projde jimi pouze malé množství skutečně perspektivních a talentovaných studentů, například tedy umělecké školy. Zatímco Karlovu nebo Masarykovu univerzitu tak zdárně ukončí zhruba ta zmíněná polovina nastupujících studentů, třeba na Akademii múzických umění v Praze je to 88 % studentů.
Když už se rozhodneme skončit, jdeme nejčastěji podnikat - Česko pořád ještě patří mezi ty nejakčnější státy z hlediska drobného podnikání (jakkoli se nám to stát zrovna snaží nebo nesnaží ztížit), anebo to prostě na trhu práce zkusíme bez titulu, však ono to taky jde - celá řada HR manažerů už dnes na CV uchazeče vzdělání ani nehledá - extrémně nízká nezaměstnanost si holt žádá nějaké ústupky.
Zkouškové období života
Pokud je to profesor uspávač hadů, zbytečně moc teorie nebo nekonečná nuda, ale přesto vás ten obor zajímá, nezatracujte vysokou. Nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit. Jestli zoufale chcete podnikat nebo máte nápad na něco, co na trhu zoufale chybí, přece s tím nemusíte čekat, než dostudujete. Existuje celá řada studentských inkubátorů podnikání, spousta rozvojových a mentoringových programů, kde vám odborníci z praxe rádi poradí, jak na to, abyste nezpřetrhali všechny akademické vazby jen proto, abyste posléze zjistili, že nepřicházíte s ničím novým nebo třeba jen nejste podnikatelský typ. I takoví lidé jsou.
Doba studia vysoké školy vám tak může sloužit jako takové životní zkouškové období - můžete si leccos zkusit, aniž byste nutně museli nést dlouholeté následky. A to není k zahození, nemyslíte?
Článek byl zveřejněn v květnovém magazínu Studenta s tématem Dropout Dream. Přečti si víc!
