Podnikání je pro mnohé z nás lákavou životní cestou. Je spousta mladých lidí, kteří mají skvělé nápady na projekty, bohužel ne všichni je dokážou dotáhnout do konce. To se ovšem nestalo v případě dvou studentů - Míši Kadlecové a Adama Motlocha. Rozhodli se založit start-up, který připravuje deváťáky na jednotné přijímací zkoušky a zároveň se snaží věrně kopírovat podobu ostrého testu. Jejich prvním impulsem pro projekt To dáš - přijímačky nanečisto byla debata o českém školství a zjištění, že se v našem prostředí nenachází nikdo, kdo by studentům nabízel přesnou simulaci celostátních zkoušek na střední školy. "Na českém trhu nám chyběl někdo, kdo by poskytoval kompletní přípravu na jednotné přijímačky," říká Adam. "Bylo pár firem, které se orientovaly na školní část, ale na nový formát jednotného standardizovaného testu tady nikdo nepřipravoval tak, jak bychom si představovali." Rozhodli se proto, že díru na trhu vyplní.
Základním konceptem začínajících podnikatelů byla snaha věrně kopírovat průběh jednotné přijímací zkoušky z češtiny a matiky, a to se všemi otázkami, které se v hlavách studentů můžou objevit. Mám čas na přípravu? Kolik času mám na samotný test? Rýsovat musím tužkou, nebo propiskou? Deváťáci jsou mladší a méně zkušení, proto jim chtěli Míša s Adamem pomoct, aby se u ostré zkoušky už nemuseli ptát. "Přesná simulace průběhu zkoušky s přesným formátem, přesným časovým rozhraním, absolutně identické podmínky, jako budou při zkoušce." To je podle Adamových slov idea projektu, kterou měli s Míšou v hlavě. Kromě toho se rozhodli, že zaměstnají učitele, kteří se studenty každý test projdou a vysvětlí jim jejich chyby. "Nabízíme k testům navíc hodinu s učitelem (na každý předmět, pozn. red.) a s pravidelností," říká Míša. To dáš! probíhá každou sobotu, takže se studenti můžou vracet a zlepšovat.
Když máš chuť to "zabalit"
Pro každý začínající projekt ale nestačí jen dobrý nápad. Je potřeba překonat spoustu překážek a projekt zrealizovat. A v tu chvíli často přicházejí pochyby. Jak to zvládnu? Budu mít dost peněz? Co když přijdou nějaké problémy, podaří se mi je vyřešit? A pro nás, studenty, může být tohle všechno ještě obtížnější. "Když jsme To dáš! rozjížděli, ještě jsem neměla ani maturitní vysvědčení. Zároveň jsme ale potřebovali vybudovat síť kvalitních učitelů, takže jsem s nimi vedla seriózní pohovory. Je to zvláštní, protože z pohledu společnosti nejsi a nemáš vůbec nic. Pokud se nám nezdáli, tak jsme je i odmítali," říká Míša.
To ovšem nebylo to jediné, s čím se na začátku musel projekt potýkat. Bylo nutné zařídit spoustu administrativních záležitostí - sepsat smlouvy, podepsat je, postarat se o rozsáhlé účetnictví nebo najít prostory. Mezitím se objevily další překážky, a dvojice tak svého rozhodnutí založit start-up dokonce i litovala. "Momentů, kdy jsme to chtěli zabalit, bylo hodně," říká Adam, "nevěděli jsme, jestli jsme schopni sehnat tolik kvalitních učitelů, nebo jsme měli pocit, že nás lidi neberou vážně."
Míša s Adamem to ale "nezabalili" a na projektu pracovali dál, přestože začátky byly krušné. Po Vánocích jejich prvního ročníku se jim začalo dařit a počet studentů, kteří navštěvovali sobotní přijímačky, dosáhl stovky. Deváťáci se na hodiny vraceli a rodiče přicházeli se slovy: "On se k vám těší!"
Nejdůležitější je vydržet
Co by tedy doporučili těm, kteří o svém vlastním podniku taky přemýšlejí? Co je jejich tajemstvím k úspěchu? Když se na tuhle otázku ptám, Adama hned napadá jasná odpověď: "Já si myslím, že výdrž. Někdy se nám stalo, že jsme leželi tři dny v účetnictví, které nevycházelo, a v těch chvílích jsme s tím vážně chtěli skončit." Jednoduše řečeno, určitý čas trvá, než podnikatelé přijdou jak na to. Poté, co tohle období překonají, přichází vytoužený úspěch.
To dáš!
Míša Kadlecová a Adam Motloch jsou dva mladí studenti. Míša letos odmaturovala a dostala se na univerzitu v anglickém Yorku a Adam už třetím rokem studuje univerzitu v Glasgow. Vloni na podzim společně rozjeli start-up To dáš! - přijímačky nanečisto, v rámci kterého připravují deváťáky na jednotné přijímací zkoušky na střední školy.
Od Míši a Adama ale přichází spousta dalších důležitých tipů a rad. Když se člověk rozhoduje, s kým založí projekt, měl by se zamyslet nad tím, kým se chystá obklopit. Protože jak říká Míša: "Jsou lidé, se kterými vám bude super na tenise, se kterými si užijete kafe, a pak jsou lidé, se kterými dokážete pracovat." Další důležitou radou je investovat do věcí, které můžou ulehčit práci. Pro druhý ročník To dáš! se teď mladá dvojice rozhodla vložit peníze do nového webu s databází. Ten nabízí inteligentní osobní zónu pro klienty, kteří si v ní můžou kupovat jednotlivé termíny, měnit je a mnoho dalšího. Míša a Adam sami říkají, že díky webu budou mít o hodně méně práce.
A když už mluvíme o čase a o množství práce, zajímalo mě, jak se dá podnikání skloubit se studiem. Adam loni studoval vysokou, Míša byla v maturitním ročníku na gymplu a odmaturovala na výbornou. Takže i tohle jde. Když se ale ptám, kolik času denně práce na projektu zabere, oba říkají, že to nejde spočítat. O přijímačkách totiž přemýšlejí v autobuse, na nákupu nebo když si dělají večeři. Podle Míšiných slov: "Je to všude a nikde…" Podnikání spolkne velké množství času a energie. Míša je ale příkladem toho, že všechno jde zvládnout - během učení na maturitu a práce na prvním (a možná nejtěžším) ročníku v projektu To dáš! se dokázala dostat na univerzitu v Británii.
Jednotné přijímačky - ano, či ne?
Během setkání s pracovitou dvojicí jsme se dostali i k samotným jednotným přijímacím zkouškám na střední školy. Je to nový koncept a mě zajímalo, jak se na něj dívají Míša a Adam vzhledem k tomu, že s ním přicházeli denně do kontaktu. "Myslím si, že jednotné přijímačky svoje místo mají. Jsou totiž svým způsobem soutěž, kde ale pro každého platí stejná pravidla," říká Míša. Podle jejího názoru by se ale rodiče deváťáků měli zamyslet nad tím, s kým jejich děti "soutěží" a nedávat jim zbytečně přihlášku na gymnázium, když na ně objektivně nemají dostatečné znalosti. Tím totiž děti demotivují a taky vytvářejí stigma, že odborná škola je něco míň. "Obecně bych ale byl s jakoukoli formou standardizování vzdělání opatrný," dodává Adam. Myslí si, že tato cesta nevede k lepší kvalitě školství. Spíše naopak.
