Máte nějaký nápad a rádi byste ho rozvinuli v příběh? Neváhejte! Víc času než o prázdninách už mít nebudete. Sedněte si někam do klidu, zamyslete se a pište. Začněte popisem hlavního příběhu, načrtněte si postavy, jejich vztahy a osudy. Pak vedlejší dějové linie a odbočky, které čtenáře zmatou. Udělejte si osnovu. A pak pište, dokud vás bude něco napadat. Jakmile začnete tápat, dejte si pohov. Další nápady se zase brzy objeví.
Příběh se časem stane vaší součástí, budete na něj myslet při sekání trávy i při opalování. V hlavě se vám budou odehrávat bitvy, kout intriky i rozvíjet romantické zápletky. Nepolevujte a nenechte se odradit. Přijdou dny, kdy nebudete vědět, jak dál. Dny, kdy budete zvažovat, že se na to celé vykašlete.Budete pochybovat, jestli to vůbec za něco stojí. Budete hledat detaily a všechno donekonečna přepisovat a piplat. A pak to přijde. Závěr. Nezáleží na tom, zda to bude sbírka básní, kratičká novela, fantaskní pohádka nebo druhá Anna Karenina. Bude vaše a bude hotová.
Když se řekne spisovatel, mnoho z nás si představí úctyhodného staršího pána. Bělovlasého Seiferta, Tolkiena s dýmkou, plnovous Terryho Pratchetta. Mladých autorů přitom není vůbec málo. A jejich práce je rozhodně zajímavá. Vezměte si třeba takového Vráťu Maňáka. Je stejně starý jako vy nebo já a nakladatelství Albatros se chystá vydat už jeho druhou knihu. Za svoji prvotinu, sbírku povídek Šaty z igelitu, Vráťa dokonce získal Cenu Jiřího Ortena. A co by poradil začínajícím spisovatelům?
Dejte vale růžím a uvařte si kafe
1) Dívejte se kolem sebe. I ze sebemenšího zrnka inspirace, i z jediného zvláštně znějícího slova můžete ukout příběh, pakliže necháte svou hlavu, ať s ním dělá psí kusy. Nijak se neomezujte, nápady z nejhlubších tůní vaší fantazie jsou i ty nejoriginálnější. Zkuste to třeba s mým oblíbeným slovem: Devětsil.
2) Zaznamenávejte. Zapište si každý podnět dřív, než ho zapomenete, a udělejte to kdykoliv a kdekoliv. Mně vedle postele stále leží blok a tužka, protože nejvíc nápadů za mnou přichází před usnutím.
3) Vyrobte si soundtrack. U generace, která čeká víc na stažení nejnovější Hry o trůny než na novou knížku Herty Müllerové, se dá těžko odhlédnout od filmového vidění - a tak mu vyjděte vstříc a seskládejte si hudbu ke svému příběhu. Pomůže vám vžít se do něj.
4) Izolujte se. Virginia Woolfová nadarmo nepsala o (v jejím případě ženské) potřebě mít "vlastní pokoj". Uvařte si kafe a nenechte se rušit.
5) Dejte vale růžím. I kdyby po nich zbyla jen Wildova pohádka o slavíkovi a citát ze Shakespeara, stačilo by. Krásu této promluvy ("Vždyť co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně") nejspíš stejně nepřekonáte a navíc jde o motiv už stokrát vykradený. Vyhněte se i všem dalším motivům, při kterých si v jejich sladkobolnosti sedáte na zadek. Pryč s laciným vyznáním lásky při západu slunce. Chce to slámu. Bláto. A oraniště.
6) Do ničeho se nenuťte. Pracujte, dokud cítíte chvějivé nadšení, nutkavé vnitřní pnutí, radost. Pokud přejde, odložte tužku/zapněte Facebook. Víc už toho protentokrát nenapíšete, a když ano, nebude to stát za to.
7) Nekopírujte. Pokud zjistíte, že vaše nekonečné věty opěvující poetiku pivního tácku víc než cokoli jiného připomínají Hrabala, zkuste to znovu a jinak. Zároveň se ale nebojte toho, že nemáte co napsat, když už přeci "všechno bylo řečeno". Jistě, jenže to by literatura musela končit už v antice nebo právě u Shakespeara. A navíc - zdaleka ne všechno "bylo přečteno".
8) Škrtejte. Škrtejte. A znovu: Škrtejte. (Sám se držím zásady "Vše pro příběh, nic mimo něj"; člověk se nesmí opájet pasážemi, které se sice píšou samy, opravdu se vám líbí, ale pro vlastní příběh jsou vlastně zbytečné)
9) Nechte uležet. Dejte své práci čas. Chyby na tom, co jste napsali, uvidíte teprve s odstupem několika dní, spíš týdnů.
10) Obraťte se na autority. Je fajn poprosit kamarády, aby si váš text přečetli, ale výtky jsou podstatnější než hluché "líbilo se mi to - nezajdem na pivo?". Ať se na vaši práci podívá někdo, kdo literatuře opravdu rozumí, byť třeba jen hodně čte (a tím "hodně" nemyslím jen Danielu Steelovou, Stephena Kinga nebo šestkrát přečtenou Zeměplochu). Potom nabídněte svůj text k otištění některému z českých literárních časopisů. Je jich víc, než byste si mysleli.
Vráťa Maňák
Vratislav Maňák (nar. 1988) pochází ze Stříbra na západě Čech. Vystudoval žurnalistiku a mediální studia na Karlově univerzitě a už pátým rokem pracuje jako redaktor domácího zpravodajství na webu ČT24.cz. Řadu povídek publikoval časopisecky, za svůj knižní debut Šaty z igelitu (2011) získal v loňském roce Cenu Jiřího Ortena. Nakladatelství Albatros připravuje vydání jeho pohádkového C.K. příběhu Muž z hodin.
Ve spolupráci s Vráťou Maňákem připravila Markéta Paráčková
