Holešovice, rozpadlá stará industriální budova. Jak jste vůbec přišli na objekt dnešní Továrny, co vás na něm oslovilo?
Samotný prostor Továrny je prostě dech beroucí. Bylo nám jasné na první pohled, že to místo má tu správnou energii, kterou hledáme. Nejvíc nás ale popravdě oslovilo právě to společenství lidí, které se kolem Továrny objevilo. Je to pro nás velmi inspirující. Od filmařů, přes architekty až po malíře. Každý má svůj specifický jedinečný projekt a my máme radost, že toho můžeme být součástí.
Studuješ vysokou v Písku (FAMO), do toho dáváš dohromady projekt Továrny. Jak to všechno stíháš?
Naštěstí teď akorát školu končím, takže se musím „jenom“ učit na státnice, protože v Písku je máme až na podzim. Vždycky po zkoušce vyměním papíry za lopatu a pak před zkouškou se vracím zase k papírům, ale u lopaty je to zábavnější.
Jak ses k projektu Továrny vůbec dostala?
Spolu se spolužáky zakládáme filmovou produkci Production Pool, a tak jsme hledali místo, kde bychom společně mohli vymýšlet různé projekty a pracovat na nich. A pak úplnou náhodou přišel Roman Týc, jestli se nechceme pustit spolu s dalšími lidmi do rozjetí nového prostoru a už to bylo. Továrna.
Každý normální student by se asi raději věnoval svému studiu a tvorbě, ale ty jsi s týmem lidí dala dohromady Továrnu. Co tě k tomu vlastně vedlo, jaká byla tvoje hlavní motivace?
Ono to u té tvorby vlastně pořád zůstává. Továrna je tvůrčí kreativní prostor a motivací jsou lidi a jejich nadšení pro jejich projekty. Baví mě ta různorodost a ty možnosti, které v Továrně pro nás jako filmaře jsou.
Odkud vlastně jsi Amálie?
Jsem z Dolních Břežan, kousek od Prahy.
Co bylo tvým prvním počinem za kamerou?
Úplně prvním pořádným filmem byl dokument o Radkovi Krupovi, vozíčkáři, který na speciálním kole handbike objel celou Českou Republiku. To byla velká zkušenost. Pak jsem šla na FAMO v Písku, kde jsme točili různá cvičení. Nejúspěšnější byl náš předposlední film Každou vteřinu o klukovi, co skončí školu a neví, co se sebou, a s tím jsme objeli nejrůznější festivaly. Ze zahraničních třeba studentský festival v Benátkách nebo Short Film Corner na festivalu v Cannes. Teď jsme akorát v říjnu dokončili náš absolventský film s názvem Nosorožci, tak uvidíme, jak se mu bude dařit.
Máš oblíbeného tvůrce, režiséra, který je tvou inspirací?
Nejoblíbenější se říká těžko, ale ze zahraničních třeba Woody Allen, Paolo Sorrentino nebo Nicolas Winding Refn, z českých pak třeba Miloš Forman, Věra Chytilová a nebo Oldřich Lipský – miluju Tajemství hradu v Karpatech.
Stará holešovická industriální budova se během posledního půlroku změnila na zbrusu nový kulturní objekt jménem Továrna. Ten své dveře otevře veřejnosti s výstavou custom originálních motorek All Ride Moto Show 2016 ve dnech 29. až 30. října. Vstupné je 100,- Kč.
O čem bys řekla, že bylo stěžejním prvkem tvého studia v Písku - základní kámen pro mladé režiséry?
Samozřejmě kontakty – v Písku je výhoda, že tam většina studentů bydlí, nerozprchnou se po škole jako na FAMU každý domů, ale všichni společně jdou do kina nebo do hospody, a tak vznikají silné vazby, které trvají i po škole.
Dalším stěžejním prvkem jsou možnosti studenta – například jsme se mohli zúčastnit soutěže České Televize Akcelerátor, kde vybrané projekty získávají koprodukci pro svůj film s Českou Televizí, a to je pro studenty velká podpora. Nám se podařilo uspět s absolventským filmem Nosorožci a byla to opravdu velká zkušenost k nezaplacení.
Co sis z projektu Továrny prozatím odnesla za zkušenosti?
Třeba to, jaký je rozdíl mezi kubíkem a metrákem.
Bikeři - jak je ti tato kultura vlastně blízká? Máš osobně vztah k motorkám?
Ano, obdivuji tu energii, kterou kluci na renovaci motorek vynaloží a co s nimi dokáží udělat, jak je dokáží předělat – to je prostě neskutečné.
Když se nevěnuješ škole a Továrně, u čeho bychom tě našli? Najdeš si čas na odpočinek?
Většinu volného času strávím v kině nebo s kamarády a s rodinou. Na odpočinek si čas najdu – největším je kruhový trénink v Radlické Kulturní sportovně.
Co je tvým snem, kterého chceš v blízké době dosáhnout?
Natočit celovečerní film – to je jasné.
Oblíbená otázka každého zpovídaného, schválně kde se vidíš za pět, deset let?
Na premiéře našeho prvního celovečerního filmu.
Text: Veronika Doleželová
