„Pokud od sebe očekáváme výkony, které jsou od našich schopností a možností příliš vzdálené, dáváme tím prostor k demotivaci, úzkosti, nízkému sebevědomí a v extrémních případech až ke vzniku neurózy,“ říká doktorka Kateřina Juklová z Univerzity Hradec Králové. „Mladí lidé jsou z hlediska zdravého sebepřijetí ohroženou věkovou skupinou. Je proto důležité, aby kolem sebe měli lidi, kteří jim budou oporou a od nichž se zdravému vztahu k sobě mohou učit.“
Problém: Chci dobré známky
S vysokými nároky se mladí lidé setkávají už během svého vysokoškolského studia. Někteří studenti se neohlížejí na získané známky a starají se jen o to, aby jim kredity stačily na postup do dalšího ročníku, jiným záleží na tom, aby složili zkoušky napoprvé, a samozřejmě také usilují o co nejlepší známky. Svých nároků sice dosahují, ale nevědomky si na sebe šijí bič, protože slovo neúspěch vymazali ze svého slovníku. Na další zkoušce chtějí zopakovat úspěch z té předešlé, což znamená, že učením tráví mnohem víc času, pauzy na jídlo nebo odpočinek si dělají čím dál kratší a celé zkouškové mají nervy, jako kdyby jim šlo o život. Tahle dřina si ovšem časem vybere svou daň. Stalo se vám někdy, že jste po zkouškovém nepociťovali radost ze svých studijních výsledků, i když by je vám mohla většina studentů závidět? Cítili jste se ještě dlouhou dobu po zkouškách tak vyčerpáni, že jste nebyli schopni nic dělat, a z pouhé představy dalšího učení se vám dělalo špatně? V tom případě vám vaše tělo dává najevo, že ho dlouhodobě přetěžujete, což byste neměli brát na lehkou váhu.
Řešení: Chillax
Vysokou školu absolvuje většina lidí mezi dvacátým a třicátým rokem života. Co to znamená? Máte ještě celý život před sebou! Pokud se u vás proto během studia začíná projevovat syndrom vyhoření a neustále se jen stresujete, měli byste s tím začít něco dělat. Předně si prosím uvědomte, že na to, jakou barvu má váš diplom, nebo jestli jste z té či oné zkoušky měli jedničku nebo trojku, se po vašem odchodu ze školy už nikdo nikdy nepodívá. Taková je realita, vážně. Máme titul, tečka. Nic víc nikoho nezajímá, tak proč se tím tam stresujete?
Uklidněte se, přijměte fakt, že nikdo není dokonalý, a snižte nároky, které na sebe kladete, na zdravou a zvládnutelnou úroveň. A co je nejdůležitější – naučte se relaxovat. Záleží jen na vás, jestli si nejlépe odpočinete při sportu, vaření nebo na výletech, ale je opravdu důležité umět vyvážit čas strávený učením a chvíle, během kterých doplníte energii. A do třetice taky nezapomínejte trávit dostatek času s lidmi, se kterými je vám dobře. Dopad dobré společnosti na vaši psychickou pohodu je nedocenitelný.
Problém: Co když nenajdu uplatnění?
Mnoho z nás se už při studiu trápí otázkou, jestli po škole najdeme práci v oboru nebo práci vůbec. Děsíme se představy, že bychom po několikaletém studiu s titulem před jménem nakonec stejně skončili na úřadu práce. Jak bychom vypadali v očích ostatních? Co by na to řekli rodiče? Najednou začínáme mít pocit, že nic neumíme a nic nezvládneme. Víc než kdy předtím si uvědomujeme, že spousta našich spolužáků už dávno pracuje na skvělých místech a sbírá zkušenosti, které my nemáme. Některé z nás pak začne škola frustrovat až do takové míry, že ji vnímáme jenom jako ztrátu času, jiní začnou tunit svůj životopis absolvováním různých stáží, získáváním jazykových certifikátů a dobrovolnictvím, aby zvýšili svou šanci na trhu práce, a někteří se už při škole vrhnou na full-time práci ze strachu, aby nedej bože po škole neměli v portfoliu jenom nějaké nahodilé brigády a nic vážného. A jsme zase u vyčerpání a u vyhoření.
Řešení: Knowledge is power
Nikdo vám nezaručí, že budete zaměstnáni od školy až do důchodu, takže je pochopitelné, že máte jisté obavy. Neměli byste ale dopustit, aby se vás tento strach zmocnil natolik, že učiníte rozhodnutí, kterými se pak budete trápit celý život. Chcete mít titul před jménem a s tím spjatou lepší pozici při hledání práce? Dodělejte školu, i když vás štve. Víte, kolik dam a pánů „drop-outů“ nakonec v pracovním procesu zjišťuje, že je titul potřeba, a dodělává si ho za běhu? Dost.
Také si zjistěte situaci na trhu práce ve vašem oboru už za studia – garantujeme, že se vám uleví. Česko totiž momentálně zažívá nejnižší nezaměstnanost v historii a pozice převládají nad lidmi, takže je velice nepravděpodobné, že skončíte po škole na úřadu práce. Stačí se jen zajímat s předstihem, zkusit si už při studiu nějakou stáž (ne nutně hned full-time, většina společností už dnes aktivně nabízí studentům flexibilní zkrácené úvazky), oťukat si firmu, kde byste chtěli působit (nebo jich třeba vyzkoušet několik), a pokud se někde osvědčíte, můžete se vsadit, že vám po škole sami rovnou nabídnou práci. Taková je realita, strach z toho, že nenajdete práci, je proto bezpředmětný, tak ho nenechejte vámi cloumat.
Jste v pohodě? (ověřte si, že dodržujete zásady duševní hygieny)
- Jíte zdravě? (myšleno rozumně a vyváženě, ne vegan)
- Hýbete se aspoň trochu pravidelně? (počítá se i chůze)
- Umíte správně relaxovat a dokážete si na to najít čas?
- Spíte dostatečně dlouho a dobře?
- Pohybujete se v příjemném prostředí?
- Udržujete kvalitní mezilidské vztahy?
6x ano? Perfekt!
Méně než 6x ano? Koukejte to dohnat, zdraví máte jenom jedno!
Problém: Chci mít taky takový život
Tenhle problém se týká většiny z nás, existuje totiž opravdu jen hrstka mladých lidí, kteří by neměli účet na nějaké sociální síti. Jakkoliv se „socky“ zdají úžasným vynálezem, díky kterému jsme pořád ve styku se starými kamarády, víme, co se komu děje a kdo koho zná, také jsou velmi nebezpečným nástrojem nejen pro naše soukromí, ale zejména pro naše sebevědomí. Jestliže „checkujeme“ Facebook víc než desetkrát za den a pokaždé tam sledujeme, kde jsou ostatní na dovolené, jak jim to sluší, co všechno si koupili, co zažívají, zatímco my sedíme v teplákách a vytahaném svetru v minibytovce někde na periferii, na dovolené jsme nebyli, ani nepamatujeme, a peníze máme do příštího kapesného jen tak na tři rohlíky, na spokojenosti s vlastním životem nám to rozhodně nepřidává. I z našich anket opakovaně vyplývá, že máme pocit, že ostatní mají mnohem zajímavější životy než my, a to k našemu psychickému zdraví taky zrovna nepřispívá.
Řešení: Divadlo, co se nemusí hrát
Až zase budete příště porovnávat svůj život s tím, co vidíte na sociálních sítích, tak s tím prosím pěkně hned přestaňte. Uvědomte si, že lidé vyfotí desítky fotek, než jednu z nich skutečně vyberou, tu pak různě upravují, filtrují, tuní a je za tím hodina práce, než se něco na „socku“ vůbec pověsí. Spousta z nich se tam navíc přetvařuje, jen aby ukázala, jak moc si užívá života, i když je realita třeba úplně jiná. Vy sami to děláte taky. Nepověsíte na Facebook ošklivou fotku toho, že jste na dně, že se vám něco nepovedlo, že máte náladu pod psa. No, ostatní taky ne. Zkuste si to prostě příště promítnout do toho, co vidíte. Britský průzkum organizace The Royal Society for Public Health označil právě sociální sítě za častou příčinu depresí, úzkostí, pocitů osamělosti, poruch spánku a ve výčtu bychom mohli pokračovat i dál. Stejně jako chytré drogy můžou být „socky“ dobrým sluhou, ale špatným pánem. Neradíme vám, abyste je nepoužívali, přestaňte se k nim ale upínat. On-line svět je jen odrazem toho skutečného, hezčím, zajímavějším, vyšperkovaným odrazem. Jako takový ho i vnímejte a žijte svůj život raději v realitě. Budete daleko spokojenější.
Text: Kristýna Dolejšová
Foto: Shutterstock
