Byl jste vždy maximálně pozitivní člověk?
Ne, ne, spíše naopak. Já byl vždy stoprocentním materialistou, což se s úplným optimismem pojilo těžko.
Kdy tedy přišel váš pozitivní pohled na svět?
Někdy před dvěma lety, kdy jsem pochopil, že se nic neděje úplně náhodou a my můžeme věci a svět kolem nás zásadně ovlivňovat.
Co se ve vás konkrétně změnilo?
Třeba jeden z mých hlavních problémů, kritika okolí. Vždy jsem při různých hodnoceních jen upozorňoval na chyby. Co bylo dobře, jsem bral automaticky. Byla to pro mě samozřejmost, na kterou nebylo potřeba upozorňovat.
Vzpomenete si na moment, kdy se vaše myšlení otočilo o těch 180 stupňů?
Neřekl bych myšlení, spíš životní filozofie. Nebylo to ze dne na den, spíše z měsíce na měsíc. Bylo to celkem rychlé. Najednou jsem viděl, že se věci nedějí náhodně, že na světě funguje určitá propojenost.
Něco jako že nositelem náhody jsme my lidé?
Přesně, najednou jsem viděl, že je všechno jinak, než jsem si myslel. Má současná filozofie splňuje pozorovaná fakta a zároveň splňuje princip Occamovy břitvy.
Occamova břitva? Jaký je její princip?
Je to princip logické úspornosti při vysvětlování jevů. Například když vám něco spadne na zem, můžete říkat, že za to mohou neviditelní kouzelní skřítkové, nebo zkrátka říct, že existuje zemská gravitace. Nejjednodušší vysvětlení pozorovaných jevů je s největší pravděpodobností pravdivé. To je princip Occaamovy břitvy. K analýze samozřejmě člověk potřebuje danou tématiku dobře znát, jinak ji nedokáže výstižně vysvětlit.
Karel Janeček (39)
Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor teorie pravděpodobnosti a matematické statistiky, na Bradley University v USA získal titul MBA a na Carnegie Mellon Univerzity v Pittsburghu titul PhD. v oboru Mathematical Finance.
Založil společnost RSJ, která je dnes největším tvůrcem trhu na světových burzách s finančními deriváty. V současné době se naplno věnuje Nadačnímu fondu proti korupci, který se snaží rozkrývat korupční kauzy vysoce postavených státních úředníků.
Dříve jste o sobě prohlašoval, že jste stoprocentní materialista. To už se také změnilo?
Právě před těmi dvěma lety to vzalo za své. Dnes chápu věci, které jsem dříve ignoroval.
Které máte na mysli?
Že realita je ovlivněná naším chováním. Uvědomuji si například, že co říkáme, to realitu ovlivňuje. Když mluvíme negativně, tak věc s větší pravděpodobností negativně dopadne. Ovlivňování reality můžeme považovat za psychologický efekt.
Umíte si představit společnost, která bude stoprocentně pozitivní?
Já už ji mám vymyšlenou. Téměř stoprocentně pozitivní společnosti se jednou dočkáme, ale nevím, kdy a jak rychle přijde.
Jaký je rozdíl mezi vámi a Karlem Janečkem před pěti lety?
Tehdy jsem byl skutečně bytostně přesvědčený, že vše je náhoda. Vsadil bych na to svůj život. Myslel jsem si, že vše se děje náhodně. Teď pevně věřím, že náš svět, jehož my jako lidé jsme asi nejvýznamnější představitelé se schopností racionálně myslet, se postupně vytváří a snaží se zdokonalovat.
Tak mě napadá, hádáte se s lidmi hodně?
Dnes už moc ne. Někteří lidé mi za to nestojí, s nimi nemá smysl se hádat. Pak je tu pár jedinců, o kterých jsem přesvědčen, že se mýlí a přitom dovedou myslet, tak s nimi občas vedu živější debatu. Ale hádat se? Výjimečně možná v osobním životě.
Zeptám se tedy jinak, hádal jste se dříve hodně?
Uměl jsem to a pořádně. Stál jsem si za svým, byl jsem navíc tvrdý a neústupný. Neřešil jsem, že jsem někoho převálcoval.
Jak by vypadal rozhovor mezi „starým“ a „novým“ Karlem Janečkem? Ti dva by se pohádali?
To by bylo hodně hustý. (smích) Kdybych vyjádřil své současné postoje svému starému „já“ otevřeně bez dalšího vysvětlování, nejspíše by si ťukal na čelo. Ovšem kdybych vše vysvětloval postupně a s rozvahou, tak by mé staré já vše pochopilo poměrně rychle.
Střetáváte se ve svém životě často s negativními lidmi?
Jasně, neustále nějaké potkávám, ale moc je neřeším. Většina z nich není špatná, nedělá špatné věci, ale žijí v předsudcích, hází špínu na věci, kterým nerozumí.
Vy jste takový dříve nebyl?
Byl jsem kritický, uměl být přísný, ale vždy jsem měl své argumenty logicky podložené. Dneska lidé nevědí spousty věcí, a přesto se pouští do jejich kritiky, často nesmyslné.
Když vás tak poslouchám, zajímalo by mě, jaký jste byl jako kluk.
Spíše samotář. Hodně jsem si četl, bavila mě matematika. Chodil jsem ven, hrál volejbal a věnoval se dalším sportům. Celkově jsem byl ale méně komunikativní typ.
Kdy se u vás zrodila láska k matematice?
Myslím, že ve mně byla od malička. Už před školou jsem miloval logické příklady.
Nakonec jste se matematice věnoval i během svého zahraničního studia v USA. Jak moc vás tohle životní období ovlivnilo?
Především mě obohatilo, poznal jsem nový kus světa, seznámil se s novou kulturou. Dodalo mi to samostatnost a větší zodpovědnost za vlastní chování. A samozřejmě velké odborné znalosti.
Když už se bavíme o studiu ve Spojených státech, nabízí se téma zavedení školného. Může si to Česká republika dovolit?
Snad neřeknu nic kontroverzního, ale ona nejen že si to může dovolit, ona by si to především dovolit měla. Vzdělání je velmi cenné, lidé by si ho měli vážit. Ocenění vzdělání formou školného je psychologická věc. Jak student jednou za vzdělání zaplatí, bude si ho logicky i víc vážit.
Velké ale ovšem vyvolává diskriminace chudých studentů, kteří na školné mít nebudou.
Talentovaným studentům z chudších poměrů školné nesmí znemožnit studium. Musí se tu zavést pečlivý a spravedlivý program podpory, který bude fungovat.
Trošku odbočím, chtěl jste být vždy úspěšným matematikem, nebo jste měl i jiné sny a představy o svém životě?
Jedno období jako malé dítě jsem uvažoval o tom, že bych chtěl být zedníkem. Stavěli jsme rodinný dům a já pomáhal zedníkům a jejich práci obdivoval. Tehdy jsem chtěl být přesně jako oni.
Kdy jste se tohoto snu vzdal?
To období trvalo asi několik měsíců. Když práce na našem domě po pár letech skončily a zedníci odešli, již jsem si nic podobného nepřál. (smích)
Před pár lety jste založil fond proti korupci. Koketoval jste s myšlenkou založení podobné instituce už dříve?
Je to spojené se změnou mého vnímání světa. Dříve mě nenapadlo, že fungování státu může být tak prohnilé. Věřil jsem, že společnost funguje nějak rozumně. Když jsem však skutečně prozřel a viděl, jak je to všechno šíleně absurdní, začal jsem rychle jednat a postupně začal bojovat proti zlu.
Pojďme se ještě na závěr vrátit k dnešnímu Karlu Janečkovi a jeho filozofii. Na čem jsou postaveny její základy?
Na racionálním optimismu. Například ale nevěřím na „new age“, že najednou budou všichni hodní a vše bude tak, jak si přejí. Racionální optimismus znamená, že bereme v úvahu všechny reálně možné a tedy racionální varianty, co se může stát. Uvažujeme tedy i ty špatné varianty neboli smůlu. Nicméně předpokládáme, že ty pozitivní varianty vývoje (štěstí) nastanou s větší pravděpodobností, než by člověk očekával za předpokladu materialistické teorie. Jinými slovy, buďme optimisté, avšak racionální.
Má filozofie nějaké zásady chování?
Například postavit se proti špatnostem s plnou energií a schopnost jít do boje. Umění bojovat a postavit se za správnou věc, to je jedna z nejdůležitějších věcí.
Jenže ne všichni mají takové možnosti boje, například pokud jde o finance.
Jasně, každý si musí najít své hranice a pokusit se něco udělat s tím, co vidí ve svém okolí a co může reálně ovlivnit.
Umíte si představit, že byste emigroval? A případně kam?
Alternativa ve chvíli velké krize je pro mě Nový Zéland. Ten mě zajímá. Jsem ovšem přesvědčen, že to nebude nutné. Nastoupíme cestu k pozitivní společnosti.
Text: Richard Valoušek
Foto: Jindřich Kodíček
