Vybrat si život...

Vybrat si život...

Zavírám počítač, sedám na motorku a jedu na pláž. Pozoruju západ slunce a brčkem usrkávám čerstvou kokosovou vodu. A pak se probouzím? Naopak. Potom si dávám večeři a jdu spát. Skončila jsem školu a to poslední, co jsem chtěla, bylo nastoupit do práce a začít žít „normálně“. Odletěla jsem na Bali. 

„Kdyby mu někdo řekl, jak rychle to uteče, na nic by nečekal, sbalil by se, vyběhl do hustého deště a s prvním vlakem, který by se namanul, by vyrazil naproti svému životu.“

Tak tohle jsem si zhruba před rokem přečetla v knížce Vedlejší pokoje od Radovana Menšíka. Za posledních 7 měsíců jsem bydlela v 7 pokojích. Jeden z nich byl v rybářském domečku ve Švédsku. Odříznutá od lákadel konzumu a pracující za ubytování a stravu jsem ušetřila na letenku. Počet mých věcí se během té doby smrskl natolik, že jsem je převážela ve dvou kufrech a několika taškách. Nastal čas vyměnit kufry za krosnu a vyrazit naproti. Vždyť víte čemu. Nechci být patetická.

To není dovolená, to je život

Vybrala jsem si být freelancerkou. Nepředstavujte si, že ležím na pláži a srkám mojito s notebookem na klíně. Být na volné noze je řehole. Práce jako každá jiná. Navíc nikdy nevíte, kolik zrovna vyděláte a často netušíte ani to, jestli vám fakturu vůbec někdo proplatí a kdy. Mně to ale za to stojí. Co dělám celé dny? Ráno vstanu, hupnu na motorku a jedu na jógu nebo si zaběhat k oceánu. Doma bych prospala celé dopoledne, tady se budím okolo 6 hodiny. Už od večeře přemýšlím, kam že to půjdu na snídani. Mám tady na Bali krásné problémy.

Foto: Studenta

Nakonec stejně skončím v kavárně  Coffee ‚n‘ Oven, kterou vlastní sympaťák z Česka. Dám si vejce Benedikt s holandskou omáčkou a avokádem a zaleju to velkým černým kafem. Jedu zpátky do vily, ve které si pronajímáme s kamarádkou pokojíček, a skočím ještě na chvilku do bazénu. Dneska, protože je pondělí a pondělky přece bývají těžké, dala jsem si k tomu San Miguel s limetou. Potom celý den střídavě pracuju, chladím se v bazénu a vyrábím fresh džusy. Téma ovoce tady by vydalo na další článek. Zlatý hřeb dne je večeře. Málokdy se stane, že jdeme s spolucestovatelkou Zuzkou samy. Za tu dobu, co jsem tady, už jsem poznala tolik super lidí!

Foto: Studenta

Neodjela jsem do jiné země, ale do jiné reality

Život místních se točí kolem vyrábění obětin a provádění rituálů a ceremonií. Made, naše paní domácí, vstává každý den ve 3:30, aby připravila snídani, přichystala děti do školy, poklidila a hlavně, aby stihla vyrobit obětinky na ranní obřad. Do mističek vyrobených z listů se krom jiného přidávají vonné tyčinky a celý ostrov pak nádherně voní. Obětiny se pokládají ještě kolem 17 hodiny večer. Dvakrát do měsíce se slaví dle fáze měsíce a dvakrát do roka je oslava přilehlého chrámu. K tomu ještě několik větších obřadů.

Na ostrově převažuje hinduismus smíšený se starými balijskými tradicemi. Balijci jsou extrémně milí a usměvaví. Na rozdíl od sousedního Lomboku, kde se vás v 90 % snaží ošidit, tady se k turistům chovají báječně. Na baru se dáte do řeči s barmanem, na cestu domů vyfasujete třeba banán. Na trhu k nákupu přihodí hromadu limet. A takhle bych mohla pokračovat. Zvlášť doporučuji bydlení u místních. Ochutnáte tradiční pochoutky, které ani v místním warungu neseženete. Když budete mít štěstí, podíváte se na ceremonii přímo v chrámu. A když ne, prostě se jen necháte nakazit klidem, který z Balijců doslova čiší.

Foto: Studenta

Není rutina jako rutina

Každý den je tu stejný. Stejně stejný jako u vás doma. I na Bali se brzy dostaví stereotyp, ale každodenní rutina se zvládá mnohem snáz, když se u ní na vás usmívají a když v ní figuruje sluníčko, vítr ve vlasech, teplo, oceán, výborné jídlo, neomezené množství čerstvé kokosové vody a bazén u domu. A přiznám ještě pár věcí, které dokážou zpříjemnit život. Jsou to paní na úklid a prádelna hned u domu. Čistší oblečení si z ní neodnesete (někdy si z ní zpět dokonce neodnesete ani všechno svoje oblečení), ale je vyžehlené a krásně voní!

Když je nejhůř, zastaví se u nás Balijka a ve vlastní posteli mi za pár korun namasíruje celé tělo. Ať už vás inspiruje můj příběh, nebo třeba motto Medy Mládkové „když chceš, můžeš“, které jsem si vzala za své i já, vyberte si život. Budou vás strašit, že svět je zlé místo. Budou ve vás zasévat semínka pochybností, že to nezvládnete. To nejhorší, co se vám ale na cestě stane, bude pouze ve vaší hlavě těsně před odjezdem. Realita je totiž kouzelně jiná.

Text a foto: Markéta Henzlová

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější