Kdy tě poprvé napadlo, že chceš studovat v Americe?
Popravdě si nepamatuji konkrétní okamžik, kdy bych se rozhodl pro studium v USA – až do chvíle, než jsem byl přijat na americkou univerzitu, pro mě přicházelo v úvahu i studium ve Velké Británii nebo v České republice. Na druhou stranu jsem se už od třetí třídy učil angličtinu a pak jsem především od kvarty chodil na kolejní gymnázium Open Gate, kde jsem měl veškeré prostředky k dalšímu, pokročilému studiu angličtiny, a proto i složení přijímacích testů na školy v USA atd. Tedy kdybych místo Open Gate zůstal na běžném státním gymnáziu, nejspíše bych se ke studiu v USA nedostal.
Bakalářské studium jsi absolvoval na Kolumbijské univerzitě v NYC, že? Jaký obor?
Ano, přesně tak – studoval jsem behaviorální neurovědu, což zahrnovalo kurzy biologie, neurovědy a psychologie.
To bylo studium na 4 roky?
Správně: studenti v USA mají jen 8 let základní školy a 4 roky střední školy – na vysokou tedy přicházejí o rok dříve než u nás. Ovšem zato pak mají čtyřletého bakaláře, který je v prvních 2 letech stále ještě spíše všeobecný. Studenti se proto na vysokou školu nehlásí na konkrétní obory, jako je tomu v Evropě, ale pouze na danou univerzitu – svůj konkrétní obor si pak vyberou až v průběhu studia podle toho, co je baví nejvíce.
Jak probíhaly závěrečné zkoušky na Kolumbijské? Z jakých předmětů, jaká byla náročnost?
Na Kolumbijské univerzitě, podobně jako na většině takovýchto bakalářských programů v USA, se na konci studia žádné zvláštní závěrečné zkoušky neskládají. Poslední semestr je, stejně jako všech sedm předchozích, zakončen písemným testem, esejí, nebo jinou formou závěrečného hodnocení v každém individuálním kurzu. Jen některé americké programy mají ekvivalent bakalářské práce v ČR, na Kolumbii se ale žádná podobná práce povinně nepíše.
Psychiatrii budeš studovat také 4 roky?
Studuji zatím obecnou medicínu, jsem v prvním ročníku. Až později v průběhu studia si vyberu specializaci – ve hře je nejen psychiatrie, ale také neurologie a neurochirurgie, ale otevřený zůstávám i dalším možnostem. Samotná medicína v USA většinou trvá 4 roky – základy přírodních věd jsou totiž pokryty během předchozího čtyřletého bakalářského studia. Já ovšem na Dartmouth studuji kombinovaný program MD-PhD, který se skládá ze 4 let medicíny a 4 let doktorského programu v biomedicínském výzkumu. Celkem zde tedy strávím 8 let.
Zkoušel jsi i jiné univerzity než Dartmouth, nebo jsi ji měl vybranou?
Hlásil jsem se na mnoho univerzit. Pro zahraniční studenty a především ty, kteří od školy také potřebují finanční podporu na svá studia, jsou díky velké konkurenci kritéria mnohem přísnější nežli pro americké občany. Zatímco průměrný aplikant se v USA po bakaláři hlásí na 14 škol medicíny, já abych své šance na přijetí alespoň trochu zvýšil, jsem se i přes své poměrně dobré studijní výsledky hlásil na škol 19.
Jak vypadá harmonogram na amerických školách?
Na většině amerických škol je dvousemestrový systém s dvou- až tříměsíčními letními prázdninami, tedy podobně jako v České republice. Zrovna na Dartmouth je ale systém čtvrtkový, kdy „běžný“ školní rok trvá od září do června a je rozdělený do tří částí. Částí čtvrtou je pak léto, kdy vyučování probíhá taktéž, a studenti tak mají možnost si vybrat, které z těchto období budou mít volno. Někteří si například udělají prázdniny během zimního semestru, kdy je jednodušší sehnat si práci. Jen málo amerických škol ale funguje tímto způsobem a většina z nich má ony běžné 2 semestry. Menší zkoušky, tzv. midterms – něco jako zápočty – studenti píší několikrát za semestr. Poslední týden až dva na konci každého semestru jsou pak zkoušky závěrečné, tzv. finals.
Zkoušky máte tedy jen písemné?
Všechny zkoušky probíhají kvůli objektivitě písemnou formou – buďto jako testy, více či méně standardizované, nebo eseje. S ústními zkouškami, snad kromě prezentací, jsem se zde nesetkal a ani na medicíně tomu není jinak.
Jen 5 předmětů… Ale!
Kolik máš cca předmětů a jak často jsi ve škole? Kolik času strávíš domácí přípravou?
Většinou mám najednou 5 předmětů – tedy například nyní anatomii, biochemii, fyziologii, virologii a zdravotnictví. Přednášky a laboratoře většinou zaberou každé pracovní dopoledne a občas i odpoledne. Volného času obecně moc nemám právě kvůli domácí přípravě. Když se zrovna neučím, trávím čas v nemocnici, kde probíhají praktika.
Takže máte povinnou praxi během studia?
Na medicíně ano – povinně trávíme čas jako dobrovolníci v nemocnicích a na okolních klinikách a pomáháme doktorům s využitím toho, co již dokážeme.
Věnuješ se nějaké dobrovolnické činnosti, které jsou v USA velmi vážené na rozdíl od ČR?
Během bakaláře jsem pracoval v domově důchodců, kde jsem pomáhal pečovat o klienty s Alzheimerovou chorobou nebo Parkinsonovou nemocí. Také jsem zezačátku pracoval jako dobrovolník ve vědecké laboratoři na Kolumbijské univerzitě, z čehož se později stala placená pozice. Dlouhodobě pak pomáhám českým i dalším zahraničním studentům se zájmem o studium v USA, a to jak bakaláře, tak medicíny – píši blog (www.premedusa.blogspot.com), s několika dalšími studenty máme facebookovou stránku (www.facebook.com/StudujVZahranici) a nyní pracujeme i na nových samostatných webových stránkách (www.czechsout.cz).
Je u studia vysoké školy v Americe možné pracovat, jako to dělá velká část českých studentů?
Zejména kvůli podmínkám víz jsou možnosti práce během studia v USA velmi omezené. Legálně se dá pracovat pouze v areálu školy – třeba jako knihovník nebo laborant. Mimo školu je to možné pouze na dodatečné povolení, po omezenou dobu, a jen ve studovaném oboru. Tedy – dá se to, ale nejspíše to nebude stačit na všechny životní výdaje a už rozhodně ne na pokrytí školného.
Kolik stojí školné na rok?
Cena školného se různí dle univerzity a oboru, ale na většině amerických soukromých škol je to okolo 40-50 tisíc dolarů na rok. K tomu je ale nutné připočítat i životní výdaje, které jsou okolo 20 tisíc dolarů ročně.
A jak školu financuješ ty? Máš nějaké stipendium?
Mně se díky mým akademickým výsledkům podařilo získat na bakaláře plné stipendium od Nadace The Kellner Family Foundation, která mě ostatně podporovala i na střední škole Open Gate. Na medicíně mám i díky tomu, že se jedná o program kombinovaný s vědeckým doktorátem, stipendium od školy. S nepokrytými výdaji mi pak pomáhá výše zmíněná KFF a pak i Bakala Foundation, což jsou u nás dvě největší nadace podporující české studenty v zahraničí – především ve Velké Británii a USA, ale i v dalších zemích.
Co je pro takové stipendium potřeba udělat, zvládnout?
Stipendia na školách samotných se v USA získávají během přijetí, a to především na základě finanční potřeby – jsou tedy „need-based“, což se dále dělí na dva druhy:
Ty nejvýběrovější a nejbohatší školy finanční faktor při samotném přijímacím procesu nezohledňují a jsou tzv. „need-blind“ – tedy nejdříve studenta přijmou na základě akademických výsledků a v případě úspěchu pak víceméně garantují, že si student bude svá studia moci dovolit. V případě potřeby proto studentovi nabídnou stipendium.
Většina škol je ale zejména vůči zahraničním studentům „need-aware“, takže již během přijímacího procesu hraje roli také to, zda a jakou finanční pomoc by student v případě přijetí na tuto školu potřeboval. Čím vyšší stipendium student potřebuje, tím nižší je šance na přijetí, ale po přijetí pak dostane plnou podporu. Některé školy ale i nabízejí jen stipendia částečná. Ve Spojených státech se dá studovat také na stipendia prospěchová a sportovní.
V prvním kole se musí podat písemná přihláška a pak následuje osobní pohovor v kole druhém. Mimochodem, u KFF a BF je poměrně důležité přihlásit se ještě před hlášením se na školy v USA, jelikož získání takového stipendia předem z již zmíněných důvodů může přijetí na školy v USA do jisté míry usnadnit.
A jak bydlení? Bydlíš v nějakém kampusu? Jak to tam funguje?
Během medicíny bydlím mimo kampus, ale na bakaláři jsem bydlel přímo v areálu školy. Americké univerzity – především právě bakalářské programy – jsou mnohem kompaktnější než ty evropské. Studenti společně tráví čas nejen ve škole, ale i mimo ni. Bydlí společně na kolejích nedaleko školy, stravují se společně v jídelnách a společně tráví i volný čas nejrůznějšími klubovými aktivitami. Součástí takového kampusu jsou kromě školních budov, kolejí a jídelen také knihovny, laboratoře, sportoviště i společenské prostory. Studenti se tak vzájemně poměrně dobře během studia poznají. Díky tomu, že jsou společně namixovaní z různých oborů, které si, jak jsem zmínil dříve, vybírají až v průběhu studia, se navíc vzájemně obohacují o rozlišné zkušenosti, znalosti i úhly pohledu. Součástí kampusu jsou k tomu i různá poradenská centra – akademická, profesionální, psychologická, atd. Kampus tak tvoří takový skoro na vnějším světě nezávislý celek.
Dokázal bys srovnat americké a české školství? V Čechách jsi vysokou nestudoval, ale určitě to znáš alespoň z vyprávění kamarádů atd.
Školy, na které jsem v USA chodil, byly soukromé, a tedy se na nich platí velmi vysoké školné, zatímco v ČR je většina škol státních. Od toho se také odvíjí obrovský rozdíl v přístupu ke vzdělání, a to jak studentů, tak profesorů. Až na výjimky, které tvoří například studenti pobírající sportovní stipendia, jsou studenti na soukromých amerických školách velmi kompetitivní – konec konců, za své studium platí nemalé částky, které budou splácet ještě dlouho po dokončení studia. I to je také motivuje k tomu tohoto studia využít co nejvíce, aby pak ono splácení bylo jednodušší. Studenti, kteří takové prostředky nemají nebo nedosáhli dostatečných výsledků k získání stipendia, mají možnost studovat na většinou méně prestižních státních školách za méně peněz nebo po střední škole nestudovat vůbec. Navíc přijímací proces je na většinu soukromých škol obrovsky výběrový, a to až do takové míry, že je větší úspěch se na takovou školu vůbec dostat, nežli ji poté dokončit. Americké školy se dokonce honosí tím, že téměř všichni studenti, kteří školu začnou, ji také dokončí, a to díky kompetitivnosti těchto studentů a pak také díky péči, kterou studentům tyto školy poskytují. V České republice jsem spíše slyšel o tom, že větší problém je na škole se po přijetí udržet a zodpovědnost toho dosáhnout je spíše na studentech, nežli na jejich kantorech. Ti navíc za svou práci nejsou kdovíjak kompenzováni, na rozdíl od jejich amerických protějšků, čímž se zpátky dostávám k vysoké ceně studia v USA.
Oba tyto systémy mají své výhody i nevýhody: studenti na amerických školách jsou mnohem více vedeni a opečováváni, na druhou stranu je jejich čas mnohem organizovanější, zkoušky jsou standardizovanější a vysokoškolské vzdělání je všestrannější.
Co se děje po ukončení studia medicíny?
Po dokončení 4letého studia obecné medicíny proběhne další přijímací proces na atestace, tzv. „residency match“. Jak již název napovídá, po velmi rigorózním přijímacím procesu s psanou přihláškou a pohovory je student v případě úspěchu přijat jen do jedné fakultní nemocnice, ve které pak několik dalších let podstupuje praktický trénink pod dohledem zkušenějších lékařů. Délka takovéto atestace – „residency“ – se liší pro každou specializaci a může být od 3 do 8 i více let. Asi stejně jako u nás, jen po dokončení této atestace může doktor pečovat o pacienty nezávisle.
Chceš po škole zůstat v Americe? A čemu se chceš věnovat?
Vzhledem k tomu, že americká atestace se v EU neuznává, bylo by tam pro mě jako lékaře pracovat nepraktické. Jelikož ale budu mít po dokončení studia i titul vědecký, mám v plánu se do České republiky vrátit a působit tam jako lékař-vědec, i když přímo o pacienty nejspíše pečovat moci nebudu.
Co říkáš na Američany? Nevadí ti jejich přehnaný optimismus a vyptávání se, jak se máš?
Američané jsou fajn. Mám tady hodně kamarádů, i když musím přiznat, že většina mých opravdu dobrých kamarádů jsou cizinci, tedy další zahraniční studenti. Ten optimismus rozhodně není na škodu a určitě jsem jím i já hodně načichl. Možná by neškodilo, kdyby bylo i u nás doma trochu více optimismu – na druhou stranu si z domova stále držím i nějakou tu zdravou dávku ironie, což je zase něco, co by se Američané mohli naučit od nás, protože občas se berou až trochu příliš vážně. A chvíli mi trvalo, asi jako každému Čechovi tady, než jsem si zvyknul na to všudypřítomné „How are you?“
Jak se ti líbí Amerika jako země? Co ti tam třeba chybí a naopak, čím by se mohli inspirovat Češi od Ameriky?
Je to přece země neomezených možností! Ano, musím říct, že se mi tady obecně líbí, i když jsou zde samozřejmě i věci, které rozhodně nejsou ideální. Řekl bych, že z různých kulturních důvodů je tady například jednodušší udržet si motivaci, a třeba i ten optimismus. Vyšší životní úroveň zde prakticky znamená to, že člověk nemusí pracovat až tak tvrdě, aby žil v relativním pohodlí, pokud svou práci dělá svědomitě. Na druhou stranu mi zde mnohdy chybí trocha kritického myšlení nebo rebelství – což se třeba projevuje i na americké bipolární politické scéně. Češi jsou také obecně velmi dobří ve využívání dostupných prostředků; umějí z minima vytěžit maximum – což na druhou stranu většinou v Americe není až tak potřeba, a tak se tady poměrně hodně mrhá zdroji. Domů se pořád rád vracím, ať už kvůli rodině, kamarádům, jídlu nebo třeba českému humoru – to jsou asi věci, které mi za velkou louží chybí nejvíce.
Marku, moc ti děkuju za rozhovor a za celý tým časopisu Studenta ti přeji plno studijních i mimostudijních úspěchů.
Rád jsem tyhle zajímavé otázky zodpověděl.
Text: Andrea Pecáková
Foto: Marek Svoboda, The Kellner Family Foundation, Hermina Press
