Vojto, jsi známý hlavně jako herec, ale ví se o tobě, že děláš i miliardu jiných věcí. Řekni mi, co ti teď užírá čas nejvíc?
Zrovna dokončuju svoje postupový cvičení do školy. Je to takovej krátkej film, kterej jsme točili přes prázdniny. Odevzdat jsem to měl už dávno, tak se teď snažim, abych si to u profesorů vyžehlil. Bude to pecka!!
No a o čem to je?
Je to vlastně taková banalita, znáš to, kluk se vyspí s holkou a pak to nějak řešej. On má holku, ona zas nechce kluka. Ale hlavně jim vidíme celou dobu do hlav, kde seděj jejich dva dvojníci, který to všechno komentujou a tak nějak ty svoje postavy ovládaj. A je to prostě vtipný.
Jak dlouho taková výroba studentského filmu trvá? A jak moc si do toho necháš mluvit od svých kamarádů a profesorů?
Na tomhle pracujeme od konce července. Takže asi tři měsíce. Ale tohle je závěrečnej projekt druhýho ročníku, studentský filmy můžou vznikat i o dost rychlejc, třeba pět dní, nebo pomalejc, i celej rok. Svojí práci sice rozebírám s hodně lidma, ve škole máme skvělý profesory a mí kamarádi mi uměj říct, kdy jsem ještě vtipnej a kdy už trapnej, ale je jasný, že mám vždycky svojí hlavu. Ve všem.
Vojta se na mě dívá, jako bych měla vědět, o čem mluví. A věřte mi, že vím. Musíme se smát.
Bereš to jako něco, co se musí ve škole jen odevzdat, nebo máš s filmem i nějaké další plány a doufáš, že bude někde vidět?
Jak bys chtěla udělat něco pořádnýho, kdybys to dělala jen tak? Jasně, že se snažim. A chci, aby byl film úspěšnej. Na každym projektu se snažim naučit něco novýho. Něco vyzkoušet nebo pokořit nějakou metu. Takže ten film točim pro ten film, ne pro jedničku za odevzdání.
Je těžké přemluvit zkušené herce, aby spolupracovali se studenty na jejich filmech, o kterých se ví, že mají jen minimální rozpočty? Jistě to znáš z obou stran.
No tak to je dobrá otázka, Míšo! Z toho hereckého pohledu musím říct, že se mi do studentských věcí nikdy moc jako úplně nechce. Nejde ani tak o peníze, jako spíš o to, že se to ty mladý teprve učej a bude to strašně dlouho trvat! Když řeknou den, je to tejden. Z pohledu rejži: nechápu, jak si někdo může myslet, že se to teprve učíme! No, a že jsme něco nestihli... no dobře no, tak se to dotočí! Nechápu, že ty herci neviděj, že je to v zájmu toho filmu, aby byl dobrej.
Vojta se uličnicky směje.
Tak kdo například hraje ve tvém posledním filmu? Jak že se to vlastně jmenuje?
Noo, jmenuje se to ... takovej ten znáček pro ženskou a chlapa, co má jeden šipku nahoru, druhej křížek dolu, s vykousnutýma kolečkama. Ne, ne, to byl jen pracovní název. Teď už jsme to zkrátili na ctrl Emotion A hraje mi tam Tereza Voříšková s Jirkou Mádlem a Marikou Šoposkou. Jo a taky tam vlastně trošku hraju i já.
Zase se směje.
Jirka Mádl se nedávno svěřil bulvárnímu serveru Super.cz, že se bude jmenovat Jiří Kotek Mádl. Budeš se ty jmenovat Vojtěch Mádl Kotek?
Běžim na matriku!
V Písku nedávno proběhl Mezinárodní festival studentských filmů 2009, který pořádají písecké filmové školy. Ty jsi moderoval zahajovací a závěrečný večer. Jak tě taková práce se svými spolužáky baví?
Ale jo, je to super takhle odjet z Prahy a s klukama tam připravit nějakou parádu. Letos to byla celkem jízda.
Teď už se rozřehtal a přitom se chytil bolestivě za hrudník. Vzpomněl si asi na pár úryvků, které mu v paměti utkvěly z festivalových kaleb a dodává: „No nic.“
Co ses tak rozesmál? Dělal jsi na festivalu snad ještě něco? Stihl ses vůbec podívat na nějaké filmy nebo zajít na koncert?
Hlavně jsem si stihnul narazit žebra, když jsem si myslel, že skáču do davu, ale dopadl jsem na kamenný dlaždice. Ani jsem se tomu pak nemoh pořádně zasmát, jak mě to bolelo.
Jak vůbec stíháš žít v Praze a studovat v Písku?
No tak ono skloubit tyhle dvě věci není vůbec takový problém, jako stíhat všechny věci, co dělám a sklubovat je dohromady. Navíc produkce těch jednotlivejch projektů, na kterých dělám, vůbec nezajímá, jestli se třeba stihnu z toho jednoho místa dostat na to druhý, prostě: „Do 14:00 zkouším ve Stavovským....“ „No, tak 14:15 na Kavkách....?“ Že by je třeba napadlo, že potřebuju taky někdy jíst jinak než v pitomejch fastfoodech a na benzínkách...o tom už si iluze nedělám.
Nemrzí tě občas, že ráno prostě nemůžeš jít do školy, ale musíš vstávat do práce?
Spíš, že nemůžu zavolat, hele mě je nějak blbě, tak já dneska nepřijdu.
Dal sis do začínajícího školního roku nějaké předsevzetí, nebo máš nějaký velký sen, který chceš zrealizovat?
Chci natočit peckovej absolvenťák a chci ve škole strávit co nejvíc času.
To Vojta slibuje každé září už od doby, co ho znám. Tak uvidíme, jak se mu to podaří letos. Už je ve třeťáku a tohle je jedna z posledních, ne-li úplně poslední, příležitost předsevzetí dodržet. Rozhovor máme s Vojtou za sebou, tak se můžeme jít zase bavit o Takovym tom znáčku pro ženskou a chlapa, co má jeden šipku nahoru, druhej křížek dolu, s vykousnutýma kolečkama ať to doděláme a můžeme to někde ukázat.
Michaela Synáčková
