Jak jednotlivé fáze vzdělávání ovlivňují budoucí život člověka?
To je složitá otázka a neni možný na ni odpovědět tak, aby to vždy platilo pro všechny. Do rovnice je potřeba zasadit zaměření, ochotu poslouchat autority, na druhé straně dostatek těch kvalitních autorit a tak dále. Můj příběh vzdělání je úplně opačný. Školní systém mi nikdy nevyhovoval a já jsem zároveň nevyhovoval jemu. S nadsázkou to byl opravdu nemilej boj na život a na smrt. V životě jsem vždy poslouchal jen lidi, kteří měli můj přirozený respekt a těch jsem v 90. letech ve školství potkal minimum. Čili jsem se vzdělával vždycky sám a v tom je taky dávný moudro: „Nejpodstatnější část vzdělání si dává člověk sám.“ U mě to platí dvojnásob. Určitě tomu pomohl i fakt, že mě zajímaly témata, která se prostě na školách nevyučují, ať je to rap, graffiti nebo comics.
Dá se říct, že škola v určitém směru lidi „kazí“? Přikazuje jim být uniformní, neprojevovat se odlišně…
Opět záleží jak koho. Klasické vzdělání je určitě nutností a všeobecné základy jsou nezbytný. Následná specializace je u určitých oborů bez vzdělávacího systému skoro nepředstavitelná, ale například u uměleckého zaměření už lze volit, jestli studovat, nebo ne. A pokud se někdo při tomhle procesu nechá ohnout, znásilnit a zkazit, tak to už je jeho vlastní problém, který by ho v životě potkal stejně. Jen jindy a jinde. K cíli se dá dostat všelijak a ne vždy vede cesta přes oficiální struktury. Mnoho mých velkých oblíbenců jsou neškolený hovada.
Která fáze nejvýrazněji předurčila váš budoucí vývoj ve směru profese nebo životního postoje?
Nevidim ani tak nějaké zásadní momenty, spíš kontinuální snahu jít si za svým. Ve 13 letech jsme založili metalovej fanzin, pak jsem začal dělat graffiti, ilustraci, comics, rap, odešel do squatu Ladronka, založili jsme vlastní hudební label. Později jsem začal dělat a vydávat knihy a tak dál. Jedná se o spoustu drobnějších fází, které dohromady dávají širší tendenci. Všechno se mi to vyplatilo a ničeho nelituju.
Jaký máte vztah k současným studentům?
Student je širokej pojem, skrývá se pod ním celý spektrum možností. Od skvělých nadšenců až po úplný povrchní blbce. Zajímají mě mladý lidi, který hořej nějakým nadšením, a to naprosto pro cokoli. Ztracenci, pozéři a lenoši mě míjej.
Myslíte, že od devadesátých let, kdy jste začal působit veřejně, se ta obrovská skupina studentů nějak proměnila?
Všechno je dostupnější, prožíváme období velký přesycenosti, a to jak materiální, tak informační. Nalézt něco „opravdovýho“ může být v dnešní době paradoxně víc náročný než v 90. letech, kdy pro nás každá informace měla cenu zlata. Zároveň si myslim, že každá doba má to svoje a kdo je chytrej a poctivej, tak má šanci prožít něco velkýho. Věřim, že i na současnost se bude jednou vzpomínat jako na jedno z těch skvělých období.
Jakou roli podle vás studenti hráli a hrají v subkulturách? Co do nich mohu přinést, čím je mohou ohrozit?
Do subkultury většinou člověk vstupuje někdy v období puberty, a pokud to pro něj není jen otázka víkendové zábavy, vydrží v ní i další dvě desetiletí. Přestože vstupuje do komunitního prostředí, jde tam vlastně hledat sám sebe. Každý je v období kolem 16 a 18 let student, čili nechápu, proč právě z tohoto faktu dělat něco, co by mohlo nějakou konkrétní scénu obohatit nebo ohrozit.
Kmeny a Kmeny 0
Jedná se o dvě publikace z let 2011 a 2013. Kmeny, které vyšly jako první, mapují současné české subkultury, mezi kterými nechybí ani motorkáři nebo hipsteři. Publikace Kmeny 0 se vrací do normalizačních let před sametovou revolucí a popisuje skupiny mániček, depešáků nebo kulturistů. Vladimir 518 nyní vyjíždí na přednášky po celé republice, kde o knihách a hlavně jejich obsahu debatuje s lidmi, které téma zajímá. Sledujte stránky www.biggboss.cz nebo facebook.com/Vladimir518Praha, kde se dozvíte nejbližší termíny.
V jednom rozhovoru jste řekl, že pro dnešní lidi může být svým způsobem nebezpečné dívat se na socialistické seriály. Může to snad mít vliv na vzrůst popularity komunistů u mladých lidí?
Vytržené z kontextu to zní jinak, než jsem to myslel. Předrevoluční seriály mam rád a určitě bych nebyl pro jakékoli omezování jejich vysílání. Mluvil jsem někde jen o tom, že pokud si někdo bude dělat představu o období komunismu pouze skrz televizní seriály, bude jeho pohled nevyhnutelně naivní a překroucený. Seriály samozřejmě podléhaly striktním omezením a často se stávaly i nástrojem propagandy státní ideologie.
Nemůže to tedy být tím, že být komunistickým stoupencem znamená vlastně taky patřit k nějakému kmenu?
I pravicový skinhead patří do svého kmene, stejně tak feťák pervitinu. Skupin je nekonečno a už se jen můžeme bavit o tom, zda se jedná o subkulturu, či ne. Ideál komunismu má v sobě mnoho krásných a velkých myšlenek, ale náš národ si na vlastní kůži zažil tento monstrózní sociální experiment 20. století a víme, s jakým výsledkem. Přijde mi neuvěřitelný, že je někdo v období, kdy se sotva zotavujeme ze 40 let útlaku, schopen se k těmto utopistickým ideálům vracet.
Zmínil jste, že by vaše poslední dvě publikace mohly sloužit jako učební pomůcky na středních, ale i vysokých školách. Schyluje se k tomu?
Neschyluje a nikdy jsem to ani nemyslel tak, že by se jednalo o nějaké učebnice. Osvícení pedagogové knihy používají už teď, a tak je to i naprosto správně. Větší integraci našich knih do školního systému bych viděl popravdě nerad.
Ve vaší tvorbě a v životě hraje velkou roli město – Praha. Jak byste popsal ten proces, kterým město ovlivňuje člověka?
Do člověka se město otiskne, utvoří ho a člověk pak naopak své město spoluvytváří svou přítomností a prací. Je to složitá symbióza a já jsem například Prahou naprosto bytostně prosáklej. Neumím si ani úplně představit, že bych z ní odešel natrvalo. Menší města jsou menší systémy, ale to neznamená, že by v nich nešlo prožívat stejně silný momenty jako ve velkoměstech. Praha je v porovnání s Tokiem taky vesnice.
Kdysi jste zmínil, že před revolucí se jednotlivé subkultury často úplně nenáviděly. Platí to i dnes?
Neuvědomuju si, že bych někde mluvil vyloženě o nenávisti. Třecí plochy byly vždy a patří to k věci. Díky názorovým střetům se věci vyvíjejí a jednotlivý strany mají aspoň šanci prověřit sílu svých argumentů. Rozdíly, nevraživost a neporozumění mohou mít stovky podob a je na každém z nás, aby analyzoval sám sebe, jestli se u něj nejedná pouze o nepoučenou zášť. Kultura je totiž ve finále jen jedna.
Vladimir 518
Je jeden z nejdéle působících raperů české hip hop scény, člen skupiny PSH a zakladatel labelu Bigg Boss. Kromě muziky se navíc věnuje ilustrátorství, komiksům, graffiti nebo scénografiím a videoprojekcím pro divadelní představení.
Text: Eva Samšuková
