Nejprve si vyjasněme, co je co. Pojmy rozšířená a virtuální realita se totiž často zaměňují, fungují přitom na zcela jiném principu a mají také v praxi úplně jiná využití.
Rozšířená vs. virtuální
Rozšířená realita neboli augmented reality, jak její název sám napovídá, rozšiřuje tu klasickou o různé digitální informace, virtuální objekty či třeba popisy předmětů. Například normální výhled z auta dokáže obohatit o digitální informace o tom, že je vozovka vlhká, přes cestu zrovna migrují žáby nebo přecházejí srnky a hrozí tak případná kolize. Anebo vám na ulici nebo do vašeho domu dokáže relativně věrohodně přidat třeba pokémona, kterého jsme si už snad skoro všichni vyzkoušeli lapit. Kromě ryze zábavních formátů, jakým byl třeba právě Pokémon Go, se ale rozšířená realita používá i v medicíně, průmyslu, ke studijním účelům, v dopravě i v armádě.
Jedná se zkrátka o propojení reálného a virtuálního světa plného informací, stále ale máte dokonalý přehled o tom, co se děje kolem vás, a vnímáte ho všemi svými smysly. To u virtuální reality neplatí. Nasazením speciálních brýlí se s ní totiž rázem ocitáte v jiném světě.
Brýle pro virtuální realitu nám většinou zakrývají celý obličej a na uších máme sluchátka. Všemi smysly jsme tedy v jiném světě, který nám nová realita zprostředkovává a vytváří. Používá se dnes většinou v zábavním a herním průmyslu, při projektování, pro letecké a automobilové simulátory a pro výuku.
Útěk do jiného světa?
Analytici IDC předvídají rozšířené a virtuální realitě skvělou budoucnost – do roku 2021 by se podle nich měl výrazně zvýšit jejich prodej, celkem by se mělo prodat skoro 100 milionů zařízení. Už dnes se proto vývoji a výrobě těchto zařízení věnují například firmy HTC, Microsoft či Google. Nové reality slibují kromě spousty zábavy a užitku také obrovské množství nových pracovních míst, služeb i produktů. Proč ale potřebujeme rozšiřovat realitu, anebo si rovnou tvořit novou, copak nám ta naše nestačí?
Pokud by se do virtuální reality započítaly i sociální sítě, odhady odborníků tvrdí, že je na nich závislých zhruba padesát procent lidí. Jak je to možné? Nové reality nám zkrátka poskytují to, co ta obyčejná oldschoolová často nedokáže. Můžeme se podívat na vzdálená exotická místa, zahrát si hry s velice intenzivními extrémními prožitky nebo vyzkoušet adrenalin, na který si ve skutečnosti netroufneme. Projdeme si nový dům, aniž bychom vyšli z pokoje, naučíme se řídit nebo pilotovat letadlo, dostaneme se do skupiny lidí, která nás ocení a spoustu dalších a dalších věcí.
Na druhou stranu s sebou ale virtuální realita přináší také mnohá nebezpečí a rizika. Je velice důležité mít nejen při projektování a vymýšlení her neustále na mysli, že na nás virtuální realita působí skutečně realisticky. Zkuste si představit, že jste ve virtuální hře v místnosti a chcete se opřít o zeď, kterou tak jasně vnímáte.
Jenomže žádná zeď tam ve skutečnosti není. Kromě zranění může mít virtuální realita negativní vliv také na naše srdce, psychiku či nervovou soustavu. Zároveň s sebou ale přináší potenciální masu závislých lidí, kteří už nemusejí cítit potřebu plně se účastnit normálního života – jak se některé černější prognózy vyjadřují – a kterým se dá skrze takto úchvatné kanály ledacos prodat. A oni si toho ani nevšimnou. Ten virtuální svět je přece tak zábavný!
Text: Lucie Džurdženiková
