Nebudu se ptát, zda vás lidé poznávají na ulici. To je asi jasné. Ale jak na vás lidé reagují? Chválí vám videa, žádají o podpis?
Největší boom jsme zažívali v Česku v době Debilních keců. To jsme opravdu nemohli chodit ani ven. Teď nás zná snad prakticky každý, jen nejsou tak hrrrr, spíš na nás koukají. Považujeme to za velice příjemnou podobu „slávy“. Je neuvěřitelné, že vás cizí člověk jenom vidí a hned se začne usmívat.
Jak vypadala výroba vašeho úplně prvního videa?
Začátky jsou snad už tak někdy sedm let zpátky, možná osm. Vesměs to byly prkotiny, ale bavilo nás to a později jsme se dali díky společným cílům dohromady. Výroba vypadala v podstatě skoro stejně jak dnes. Zapne se kamera a točí se.
Žádné štáby, žádné složité přípravy. A jak vypadá výroba vašich videí dnes?
Předpokládám, že stouply nejen nároky, ale i finanční náklady? Předpokládáte špatně. Dnes se dá udělat milionové video snad i za pět korun. Jediné, co potřebujete, je kamera (dnes velice levná a dostupná věc) a nápad. Nic jiného. Samozřejmě, jdou dělat vysokorozpočtová videa, ale stejně tak jdou dělat i nízkorozpočtová videa se stejným, nebo dokonce mnohem vyšším efektem. Je ale samozřejmé, že abyste ty nápady měli, tak potřebujeme mít hafo zkušeností, které musíte léta sbírat. Nejdůležitější je vnímat to, co lidi baví.
Jak dlouho vám průměrně zabere natočit jedno video?
Záleží na tom jaké. Když jsme ještě točili Debilní kecy, tak to byla snad nejsložitější práce, co jsme kdy dělali. Lidi v tom neviděli, jak je to náročné, ale trvalo to snad týden to vůbec připravit. Připravit scénář na stereotypy zabralo dlouhosáhlý research, potom brainstorming nad nápadama, finální scénář a nejsložitější točení, kdy každá hláška musela být točena jinde. Dnes se věnujeme hlavně prankům a denním vlogům.
Jak takový prank vzniká?
Záleží, jak je náročný a je potřeba si ho v hlavě pořádně připravit, aby vše klaplo. Pokud se točí public prank, tak ty trvají většinou déle, protože se sbírá více reakcí. Například homeless social experiment nám trval přes týden každodenního hledání obětí a točení. Co se týče denních vlogů, tak ty jsou nejjednodušší v tom, že nepotřebujete přípravu, ale nejtěžší zase v tom, že musíte točit každý den a pořád na to myslet. Takže ať se o YouTuberech může říkat cokoliv, je to práce jako každá jiná, s tím bonusem, že vás baví.
Virální Bratři
Po sérii Debilních keců začali ViralBrothers (Čeněk Stýblo a Erik Meldik) točit „pranky“. Ty jsou nyní hlavním zdrojem jejich příjmů. Přibližně u deváté pomsty přešli kluci do angličtiny, aby je mohli sledovat i za hranicemi České republiky. V současnosti mají dva miliony odběratelů.
Který z pranků se nejvíce vydařil? A bylo už něco trochu přes čáru, protože jste třeba neodhadli situaci či psychické rozpoložení napáleného?
Hodně pomst je přes čáru. Už jsme se spolu i bavili o tom, jak se nám o té nebo o té pomstě zdálo, takže v hlavě to je pořád. Těžko říct, kolik let života jsme si tím stresem ubrali. Co se týče úspěšnosti, hodnotíme videa velice jednoduše, podle sledovanosti. No a podle tohoto měřítka je naše nejúspěšnější pomsta ta, jak Lenka (přítelkyně Čeňka – pozn. red.) spáchala falešnou sebevraždu skokem z okna. Ta má dnes snad už 28 milionů zhlédnutí.
Jak daleko si myslíte, že v pomstách ještě zajdete? Bude to mít vůbec někdy konec?
To netušíme. Těžko říct, kam se dá s tímhle vůbec ještě zajít. ☺ Ve videích s pomstami jsou vidět nejrůznější emoce. Často i vztek.
Jak dlouho se na sebe po takové pomstě vydržíte zlobit?
Ze začátku to bylo nejhorší, to jsme byli na sebe naštvaní dost. Teď ale, jak to děláme už dlouho, dokážeme se nad tím zasmát docela rychle. Záleží ale, jestli zrovna nejsme zdrogovaní práškama na spaní a v šoku. :D
Vaše videa vytváříte v angličtině a přidáváte k nim české titulky. Proč jste se pro tuto formu rozhodli?
Jelikož jsme chtěli do světa, v Česku už bohužel nebylo kam růst a my jsme ztratili šťávu. Díky světu nás to zase začalo strašně bavit a moc si tu cestu užíváme. Je to anglicky s českými titulky, protože naopak to nelze. Testovali jsme to dříve i naopak, ale prorazili jsme až tou opačnou formou, takže jsme museli začít makat na angličtině.
Prozradíte nám, kolik vám jedno takové video vydělá peněz?
Tohle prozradit nemůžeme vzhledem k dohodě s YouTubem. Nicméně není nic neznámého, že se dá na YouTube vydělat. Ono důležitější, než kolik vydělá jedno video, je kolik vydělá celkem váš kanál. Video totiž může udělat třeba „jen“ tři miliony views, ale váš kanál za měsíc může protočit například 15 milionů views. A to už je pak logické, že taková views musí být minimálně dobře zaplacena.
Dá se vůbec točením videí v Česku uživit?
Je to těžší, ale dá se to. Musíte hodně podporovat i svůj merchandising a občas žít z nějakých reklam, protože těch views tady zas tak moc protočit nejde. Ve světě to je potom lepší díky mnohonásobně vyšší populaci a také ve spoustě zemí dostáváte lepší peníze z You- Tube než v Česku díky jejich lepší ekonomice a větší konkurenci inzerentů na YouTube. Záleží ale, odkud máte subscribery a diváky. Pokud to je Amerika, Švédsko, Austrálie, tak ano, budete mít lepší peníze. Pokud ale máte i Vietnam, Thajsko, Kambodža, tak budete mít zase mnohonásobně menší peníze než v Česku. Takže průměrem se to tak nějak zase vyrovnává.
Sledujete českou YouTuberskou scénu? Kamarádíte se s ostatními YouTubery?
Máme asi takový nějaký přehled, kdo tady točí atd. Klidně bychom se kamarádili, ale bohužel česká YouTube scéna moc nekamarádí s námi. Nevíme proč (smích). Bohužel tu není ani žádný další prankster, někdo, kdo by dělal podobné věci a měl podobné vize jako my. Takže spíše se díváme a komunikujeme se zahraničními prankstery.
Prozradíte nám, co ViralBrothers chystají do budoucna? Kde se vidíte za takových deset let?
Doufáme, že za deset let budeme stále točit videa na YouTube, protože je to náplň našeho života a strašně nás to baví. Jen snad už nebudeme sušit pouze 1,8 milionu odběratelů.
Text: Michaela Bůnová
