Aleš, čtenář Studenty:
Já jsem si tahák vždycky vytisknul na bílý papír, vzal si bílý kapesník a tahák nalepil doprostřed, vždy se dá simulovat nějaká rýma v zimě klasická v létě senná, a věřte tomu, že posmrkaný kapesník váš profesor kontrolovat jen tak nebude.
Richard Valoušek, redaktor Studenty:
Historek s učením má asi každý neskutečně mnoho. Většina začíná ve čtyři ráno den před zkouškou po třetím Red Bullu a končí slavením u piva o čtyřiadvacet hodin později. Co mi ale zůstalo v paměti asi nejvíce, je ještě úmorné učení na středoškolskou písemku z matiky. V naší sportovní třídě mířilo neprodleně k propadnutí osm lidí, překvapivě fotbalistů, mezi kterými jsem nechyběl ani já. Když už šlo skutečně do tuhého a druhý den měl nastat den D u závěrečné písemné práce, sešli jsme se v plném počtu osmi kusů u mě doma a začali vymýšlet plán, jak na naši "milovanou" matikářku vyzrát. Na nic jsme nepřišli! Nezbývalo nám tak nic jiného, než se skutečně pustit do učení. Obvolali jsme všechny chytré hlavy ze třídy a do večera jsme tam měli tři hlavní šprty jako pomocnou ruku. Dodnes si přesně vzpomínám, jak nám marně neustále kreslili jeden vzoreček za druhým, popisovali ty nejzákladnější rovnice a nám se po sedmi hodinách zdálo, že bychom to mohli umět a dali si pauzu na balkónku. Někteří si zapálili cigárko, jiní otevřeli pivo, když v tom přilítla má nepříčetná starší sestra a všechny nás seřvala, jak si můžeme dovolit zabrat půlku bytu a přitom nic nedělat. Těžko jí vysvětlíte, že jsme to právě po dlouhých hodinách odložili. Některé své kamarády jsem musel držet, protože nemohli uvěřit, že jim ještě někdo po jejich životním učícím maratonu nadává. Tehdy se tak nejenže zrodil rekord v délce učení každého z nás, ale rovněž nenávist k mé sestře a pět kulí na vízu. Holt ne všichni dokázali ty malůvky chytrých hlav pochopit.
Studentka, čtenářka Studenty:
Já jsem od ZŠ podváděla, kdy se jen dalo. A pravidlo: "pod lampou je největší tma" fakt platí, když člověk ví jak na to! Pak na VŠ jsem hodně využívala oční kontakt a šestý smysl - tvářit se, že to vím, ale nechápu"složitě" kladenou otázku. Písemné testy - mám obrázkovou paměť, takže to šlo. Stačila začáteční písmena důležitých slov na lavici. Můj největší úspěch - ústní zkouška z farmakologie. Doteď netuším, kde byl myšlenkami, když se na mě díval. :) Pravdou je, že jsem natipovala masakristický test - ani jedinou otázku (dlouhou na 3 řádky) jsem nechápala bohužel. Měla jsem si v ten den podat sportku !!!
Adam Kožela, vydavatel Studenty:
Jednou byla zkouška a krátce před ní vyšlo nové vydání učebnice, podle které se dělala zkouška. Všichni, kteří měli odvahu a přihlásili se i přes to, že se nebylo z čeho učit, tak dostali bonus v podobě toho, že se otázky u zkoušky vybíraly jenom z okruhu asi 300 otázek na ABCDE. Zkoušející ocenili odvahu...
Míša Raková, redaktorka Studenty:
Zatím nejtěžší zkouška na VŠ, kterou jsem absolvovala, byla ta z českého jazyka. Byla ústní a navíc úplně ze všech oblastí naší mateřštiny. Docela dlouho jsem se připravovala, ale tak nějak jsem cítila, že to pořád není „vono“. Moje nervozita narůstala tím víc, když jsem čekala na chodbě a dvě holčiny přede mnou vyrazil na tom, že neznaly slovesné třídy (asi tak 3. třída ZŠ). Mě se taky moc dobře nevedlo, až do chvíle, kdy se mě zkoušející z ničeho nic zeptal, jak se řekne latinsky „medvěd“ (dodnes nechápu proč). Co mě ještě víc zaráží, že jsem mu to v tu chvíli byla schopna (navíc správně) říct! Asi můj mozek ve stresovém stavu přepnul do nějakého výkonného režimu podvědomí a byl schopen vysypat všechny informace, které kdy kde četl nebo viděl... Takže jsem odešla s pěknou dvojčičkou. A nikdy předtím ani potom už jsem si na to inkriminované latinské slovo nevzpomněla…
Eva Samšuková, redaktorka Studenty
Nejsem svatá, tudíž bych mohla o podvádění při zkouškách popsat mnoho řádek. To ale nesmím – cokoli bych zde vyzradila, mohlo by být použito proti mně. Do pléna raději přidám tipy své mamky, která vysokou vystudovala s jednoduchou zásadou: zmatek nad zmatek. Kdykoli přišla na zkoušku, tvářila se a chovala tak zmateně, že spletla i všechny vážené zkoušející profesory. Ti pak sbírali její tužky, tašky a svoje otázky rozházené po podlaze. Ale otázky už nebyly všechny – máma si z nich mezitím vytáhla tu jedinou, kterou měla připravenou. Nikdo se v rámci všeobecného zmatení nepozastavil nad tím, jak je možné, že už má mamka u sebe otázku, aniž by si ji regulérně vylosovala. Mamčin přítel naopak sestavil během studia speciální „tahákové“ sako – za každou klopou, límečkem, poklopcem a vycpávkou vězel malý papírek s jednou vypracovanou otázkou ke zkoušce. Sako mámin přítel pronajímal a několik desítek studentů pak díky němu zkoušku bez problémů udělalo. Nakonec ale přišel nemilý zlom – jeden z podvádějících studentů nechal na lavici při zkoušce mapičku tahákových lokalit v saku… Na to si dám bacha.
Vybrané komentáře k Tématům týdne už neodměňujeme lístky do kina. Ale přesto pořád máte šanci se Studentou vyhrát. Přidejte se na Facebooku ke skupině Studenta.cz a zúčastněte se soutěže o nejlepší slogan – odměnou vám bude 1 000 Kč k nákupu na internetovém obchodě Vltava.cz (mají tam CD, knížky, vína, kosmetiku, brusky i vrtačky)!
A na závěr ještě jedno video – takhle se to taky dělá :)
