Velký bratr tě sleduje. Dystopie, kterými žijeme

Velký bratr tě sleduje. Dystopie, kterými žijeme

Citát neodmyslitelně spjatý s knihou George Orwella 1984. V tomto románu vládne všem obyvatelům fiktivní Oceánie (ne)známý Velký bratr snažící se ovládnout nejen tělo a duši občana, ale zároveň i občanovu mysl. George Orwell inspiraci pro své dílo zcela jistě hledal v reálných historických časech - a to ve stalinském Sovětském svazu, a také v nacistickém režimu v období Druhé světové války. Co však Orwell, ani jiní dystopičtí a antiutopičtí autoři do jisté míry nepřepokládali, je skutečnost, že se západní civilizace jednou ocitne ve stavu postpravdivé (či postfaktuální) doby okořeněné o moc sociálních sítí, internetů a neuromarketingu. 

Dystopie nejen Orwellovy

Orwell ale nebyl první, kdo s koncepcí dystopického románu plného nebezpečných technologií a ještě nebezpečnějších politických režimů a ideologií, přišel. Dystopický žánr se začíná v dějinách literatury objevovat s příchodem 19. století a je spjat se jmény Julese Verna, či H. G. Wellse.

Mezi průkopníky různých dystopií se mimo výše zmíněné řadí i Jevgenij Zamjatin. Zamjatin už v roce 1921 napsal varovnou alegorickou knihu s názvem My odsuzující poměry v tehdejším Rusku. Zamjatinova dystopická společnost je bezejmenná. Všichni obyvatelé jsou nositeli pouze čísel, nikoliv jmen, a stávají se tak jednou ze součástek tzv. Jednotného státu. Jednotný stát poté určuje nejen čas na stávání z postele a ranní hygienu, ale například i čas na sex, či předepsaný počet skousnutí sousta při obědě.

Obdobně smutnou sondou do dystopického světa je také román Aldouse Huxleyho Konec civilizace napsaný v roce 1931. Huxley rozehrává podivuhodný příběh Bernarda Marxe ve světě, který je vystavěn na prenatální manipulaci lidské DNA. Vědci jsou tak schopní roztřídit obyvatelstvo do společenských tříd a kast podle předem definovaného IQ, krásy, či pohlaví. K tomu, aby si nadesignování obyvatelé Huxleyho Světového státu nestěžovali, jsou nuceni užívat drogu zvanou Soma zajišťující pocit štěstí a naplněnosti.

Mezi další stálice dystopického žánru patří krom celé plejády slavných knih a autorů například Ray Bradbury a jeho 451 stupňů Fahrenheita. V této knize zase lidstvo pro změnu žije jen a pouze zábavou, přičemž úkolem hlavního hrdiny - hasiče není likvidovat požáry, ale pálit knihy. Philipp K. Dick skrze stránky knihy Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? rozehrává drama na povrchu planety země rozvrácené jadernou válkou. Lidé v této dystopii jsou hodnoceni podle toho, zda vlastní živé zvíře (což je znakem společenské prestiže) a policisté loví androidy nerozlišitelné od lidí. Sondou do dystopické budoucnosti je také Příběh služebnice z pera a mysli Margaret Atwood. Příběh se odehrává v bývalých Spojených státech amerických ovládaných radikální křesťanskou skupinou omezující občanská práva žen (pokud nejste fanouškem do čtení většina dystopických příběhů má svůj filmovo-seriálový ekvivalent).

Foto: Studenta

Dystopie, ve kterých žijeme

Zatímco knihy napsané ve 20. století byly čteny částečně jako fikční, částečně jako varovné, čtení dystopických romanů dnes znamená spíše příručku pro obyvatele a občany čtenou za účelem vyvarování se tomu, co by nemělo býti ve společnosti zneužito - sociální sítě, ty internety, genetické inženýrství, či umělá inteligence. Abychom to ale shrnuli, čtení antiutopických a dystopických románů se prostě stává stále a stále aktuálnější. Není totiž divu. Nalezneme celý seznam procesů, které jsou v pohybu a pokud by byly po vzoru dystopických romanů naplněny, mohly by skutečně znamenat vznik neúprosné a nevyvratitelné totalitní společnosti.

Existuje nemalé riziko globální katastrofy způsobené znečištěním a destrukcí životního prostředí (zde je dobré si přečíst knihu od Cormaca McCarthryho - Cesta). Dále ačkoliv se to zřejmě zcela neprojevuje, žijeme v prostorech spojených s eliminací bezpečnostních rizik, a proto pomalu ale jistě je do našich životů implementován masový dohled nad občany v podobě kamer, satelitů, odposlouchání hovorů a obdobně (více knihy jako 1984, The Hunger Games).

Příjemnější stránkou mohou být dystopie spojené s roboty a umělou inteligencí. A to třeba díky sexuálnímu životu s roboty, který je dnes také prakticky možný. I když nezávazného života s roboty si zřejmě budeme užívat do doby, než se roboti vymknou kontrole (Blade Runner: Sní android o elektrických ovečkách?, Westworld). V neposlední řadě lze uvažovat o dystopiích spjatých s hrozbou jaderné války a nového světového řádu (ano, Jižní Korea ohlásila, že disponuje vodíkovou bombou -  o tomto tématu například William R. Forstchen - One Second After, případně komiks o zombicích The Walking Dead).

Důležité ale je nesvěšovat hlavu. V každé antiutopii i dystopii je vždy naděje na záchranu světa.

Text: Petr Cieslar

Foto: Shutterstock

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější