Minulý týden jsme psali o tom, jak festival začal. Dočkali jsme se premiér filmů od Jana Hřebejka, Pedra Almodóvara, Jima Jarmusche a posmrtně i Jana Němce. Pozornost budil i dokument o kapele Lucie či koprodukční velkofilm Anthropoid. Hvězdami světového formátu byly Jamie Dornan, Willem Dafoe a Jean Reno.
Podle očekávání byla druhá polovina filmového blázince klidnější. Pro Cenu prezidenta festivalu přijela Jiřina Bohdalová uvést svůj slavný film Ucho z roku 1969 a především scenárista a režisér Charlie Kaufman, který se proslavil filmy Věčný svit neposkvrněné mysli nebo V kůži Johna Malkoviche. Kaufman jako hlavní hvězda druhé půlky festivalu absolvoval řadu rozhovorů, což pro tohoto ostýchavého umělce muselo být složité. Tenhle drobný sympaťák se ale s náročnými povinnostmi popasoval se ctí a představil i svůj poslední film Anomalisa, jenž se v kinech objevil letos v březnu.
Velká jména nejsou vše
A právě Anomalisa pro mě byla největším příjemným překvapením festivalu. Nenápadný animovaný snímek s minimalistickým dějem v sobě totiž skrývá velkou životní hloubku vyjadřovanou skrze bizarní humor, tak typický pro Kaufmanovu tvorbu. Vedle Anomalisy se zaskvěly i další hity z kategorie méně známých filmů – hlavně německá komedie Toni Erdmann či americká šílenost Švýcarák.
Toni Erdmann se zabývá vztahem otce, nezdolného vtipálka a optimisty, s jeho dcerou, neustále vystresovanou konzultantkou ve velké korporaci. Přestože samotný průběh i myšlenka filmu příliš nepřekvapí, řadu humorných scén si díky herecké genialitě i vypointovanosti prostě musíte zapamatovat. A Švýcarák (v originálu Swiss Army Man) je naprostá šílenost, jež balancuje na hranici brutální komedie a děsivého dramatu a pravidelně překračuje jinou hranici, totiž dobrého vkusu. Za vše stačí zmínit, že v hlavní role hraje Daniel Radcliffe (Harry Potter) prdící mrtvolu. Málokterý film nedostanete tak dlouho z hlavy jako tuhle bizarnost.
Konec ve velkém stylu
Během slavnostního zakončení byly vyhlášeny i ceny pro ty nejlepší. Nejvíc zabodovalo maďarské drama Rodinné štěstí, které mělo na předávání ceny početnou výpravu – režisér a herec Szabolcs Hajdu pozval i všech svých třináct kameramanů, což jsou jeho žáci na škole. Tahle delegace si okamžitě získala sympatie všech, stejně jako jednoduchý, leč silný film, pojednávající o jednom náročném rodinném setkání.
Hajdu si odnesl i cenu pro nejlepšího herce, jeho ženským protipólem se pak stala Zuzana Mauréry za hlavní roli v Hřebejkově povedené Učitelce. Nejlepším režisérem se stal Damjan Kozole díky svému dramatu Noční život. Zvláštní cenu poroty dostal i zmíněný Jan Němec, jehož poslední snímek Vlk z královských Vinohrad je přijímán poměrně kontroverzně. Přesto takhle výrazná osobnost československé kinematografie ocenění neušla.
Závěr festivalu se obešel bez větších excesů a dramat, těšme se tedy, co přinese příští, už 52. ročník!
Text: Mojmír Sedláček
Foto: Official KVIFF
