Pohled čerstvě zamilované aneb Proč je dobré zadat se chvíli před Štědrým dnem
Čerstvounce zamilovaná jsem Vánoce strávila před více než pěti lety. Mezitím jsem buď byla single, nebo jsem trouchnivěla v dlouhodobějším vztahu. Obojí má něco do sebe, stejně jako čerstvě zrozená vánoční láska, kterou jsem si teď zpětně vybavila.
S mým tehdejším (a také úplně prvním) milým jsme spolu začali oficiálně chodit 22. prosince. Ideální datum. Za prvé je lehko zapamatovatelné, takže každé naše měsíční výročí jsem nepřipomínala jen já, nýbrž i můj kluk. Za druhé bylo jeho vyznání lásky romanticky zahaleno do padajících vloček a zimního svitu lamp. Co na tom, že jsme se jeden druhého báli dotknout a vločky roztávaly v bahýnku na chodníku? Ztratili jsme se v přívalu citu, který byl – a to je třetí důvod – nasáklý vřelou atmosférou očekávaného Štědrého dne.
Hm, ale pak přišel Štědrý den a s ním upomínka našeho věku, který nám ještě neumožňoval strávit svátek ve společném objetí. Snili jsme o společně vykonávaných vánočních zvycích, jenže jsme museli povinně zdobit vánoční stromek s otravnými sourozenci a trapně před nimi dělat, že existuje Ježíšek. Jediné, co by se dalo označit znaménkem plus, byl půst. Díky hladovění nehrozilo rapidní zvětšení objemu mého těla. Být krásná a štíhlá – to je na začátku vztahu přece ohromně důležité, ne? Za rok – po dvanácti měsících společného chození ven a tak – už se člověk může zase ládovat cukrovím, bez ohledu na zlaté prase a svou drahou polovičku.
Další výhodu načasování vztahového „startovacího“ data spatřuji v tom, že jsme si nemuseli kupovat dárek. Vždyť to se nedalo dopředu vědět, že spolu začneme chodit zrovna na Vánoce! Shrnuto a podtrženo, je jistě lepší být čerstvě svátečně zamilovaný a zároveň být starší alespoň těch dvaceti let. Pak nemusíte u stromečku doufat, že zvonění Ježíškova zvonečku, ozývající se odkudsi ze sklepa, je ve skutečnosti zvonek dveří od rodičovského bytu, před kterým čeká přítel. Ale pozor! Co by mohlo vánoční lásku opravdu silně ohrozit? Jednoznačně pozůstalost štědrovečerní večeře – totiž mocný rybí dech!
Poprvé na Vánoce spolu aneb Poker pod stromečkem?
Pokud všechno klape, Vánoce by měly být především oslavou rodiny. Jasně, vím, stoprocentní je to málokde, a tak je Štědrý den mnohdy jen oslavou pokrytectví. Z dětství si pamatuju Vánoce krásné i Vánoce bolavé. A teď se chystám za tím dětstvím udělat velkou tlustou čáru. Poprvé je zkusím oslavit bez rodičů, jen s partnerem.
Problém číslo jedna.
V mé „původní“ domácnosti vařil chlap – ať už to byl táta nebo jeho nástupci. A ti kuchyň opanovali tak, že jsem se tam už nevešla. Ani nebylo proč, vařili skvěle. Výsledek? Nikdy jsem nezkoušela dělat kapra, ani bramborový salát. Před přítelem zatím hraju na mistryni kuchyně a vychází mi to. Asi by bylo hodně smutné, kdyby mé kuchařské nedostatky měly premiéru právě na Štědrý den. Takže kapr se konat nebude a salát jsem předběžně zvolila nějaký exotický, v ananasu se lépe skryje neumětelství.
Problém číslo dva.
Jsem zvyklá hrát po štědrovečerní večeři hry. Jsme trochu úchylná rodina, takže kvůli delšímu těšení se na dárky vždycky vybalíme Dlouhého, širokého a bystrozrakého, deskovou hru, která se hraje hooodně dlouho, má to přece tak trochu v názvu. Upřímně, bojím se, že mě přítel s takovým požadavkem na Štědrý večer pošle do háje, ne-li do drsnější varianty začínající na pr… Ale hrát poker, který by ho bavil? Vskutku vánoční.
Problém číslo tři.
Moje rozežranost, co se týká dárků. Nebudu lhát, že je nedostávám ráda. Ale ještě víc mě baví pozorovat ještě nerozbalené krabice, barevné a tajemné; záplava balíků, které obsahují neznámo co, mě vždycky dojímala více než tyto balíky vybalené. Kolik balíčků týrajících mou fantazii tam bude teď? Několikanásobně míň. Řeším to tak, že už teď vyrábím fiktivní dárky, prázdné balíčky určené jen na dekoraci.
Pak jsou tu ještě méně významné problémy, například jak oznámit rodičům, že letos se mnou na Dlouhého, širokého a bystrozrakého nemají počítat… To mě teprve čeká.
Lucie Frydecká
