Až později jsem zjistil, že mi ke smysluplné práci s informacemi, které se ke mně dostaly, scházelo několik důležitých kroků. Když už jsem se učil, bylo to, jak jsem později zjistil, jednou z nejneúčinnějších metod, které existují. Navštěvoval jsem školu a považoval právě samotné návštěvy za to nejdůležitější - vždyť přednášející a učitelé jsou tu od toho, aby mě naučili. Absolutně jsem ignoroval praktikování nabytých znalostí a sváděl to na nedostatek času. Nenacházel jsem vůbec žádné souvislosti v informacích, které jsem pravidelně vstřebával - se sebezapřením jsem se naučil "kdo a co", ale nevěděl jsem "proč a jak". Nedokázal jsem identifikovat klíčové oblasti a informace. Neměl jsem priority, vše bylo stejně důležité.
Je opravdu nutné si psát vše, co přednášející říká?
V době, když započal můj profesní život, jsem se dostal poprvé do kontaktu s myšlenkovými mapami. Jednoduché a názorné vizualizace informací mě na první pohled zcela uchvátily. Našel jsem si mapy různých autorů a nechápal, že mi podobnou techniku někdo neukázal již dříve. Klíčové informace, jasně naznačené souvislosti, vizuálně zajímavě zachycená fakta… S každou další mapou mi to bylo jasnější. Začal jsem je okamžitě používat - primárně pro pracovní účely. Začátky byly těžké, ale s praxí přišly první výsledky.
Co mi přinesly myšlenkové mapy:
- zjednodušení poznámek (stavěl jsem je na klíčových slovech),
- prostor pro hlubší vnímání výkladu (neztrácel jsem čas detailními zápisky),
- lepší pochopení problematiky a souvislostí (vše důležité bylo na jedné stránce),
- nové nápady, jak využít znalosti v praxi (díky úspoře času jsem měl více prostoru na přemýšlení o "proč a jak") a
- skutečně velmi přehledné studijní poklady
Pravděpodobně znáte situace, kdy sedíte na přednášce a snažíte se zachytit co možná nejvíce informací, které se vám mohou hodit u zkoušky. Ti lepší z nás se pak snaží také ověřit (teoreticky i prakticky). Nicméně princip je stejný - přednášející povídá a vy píšete. Zkuste se zamyslet - určitě potřebujete zapisovat takové množství textu? Nebylo by lepší zachytit pouze klíčové informace a soustředit se na samotný princip látky? Myšlenkové mapy vás v tomto velmi podpoří. Získáte nejen mnohem jednodušší poznámky, ale také prostor pro koncentraci na slova přednášejícího. Pohled do vašich poznámek střídaný s upíráním pozornosti na výklad znamená mnohem jasnější orientaci v tom, co se na místě zrovna řeší. Vše začne zapadat. A když ne, máte mnohem větší pravděpodobnost nalezení nejasností. Z přednášky pak odcházíte s pocitem "ještě to neumím, ale vím, jak s tím naložím". A pokud víte, proč daný obor a předmět studujete, budete pátrat po tom, jak uplatnit nabyté a pochopené věci v praxi.
Potom přijde na řadu samotná příprava - testy, zkoušky, státnice. Myšlenkové mapy jsou nejen efektivní metodou pro zápis a analýzu, ale neuvěřitelným způsobem také podporují paměť. Obrázky, barvy a křivky tvořící unikátní vizuální kostru učiva. To vše pomáhá zapamatovat a vybavit si (téměř) vše potřebné mnohem rychlejší (ač se to na první pohled nezná), funkčnější a v neposlední řadě zábavnější cestou.
Myšlenkové mapy uplatníte také v dalších oblastech - využijte je při tvorbě osnovy diplomové práce, při přípravě na "potítku" nebo pro prezentaci semestrální práce. Není to žádná věda - důležité je začít a pár map si nakreslit. Protože, ač se to zdá na první pohled těžko uvěřitelné, myšlenkové mapy při studiu skutečně skvěle fungují.
Text: Dan Gamrot (autor je lektorem kurzů myšlenkových map)
