Přemýšleli jste někdy nad tím, že nás design obklopuje na každém kroku? Tereza Vlašimská Bredlerová ze Supermarketu WC ano, proto v Karlových Varech vybudovala místo, kam se vydávají celé školy i samotní učitelé pro inovativní způsoby, jak nejenom děti naučit kreativitě. O tom přece užitý design je! Tereza věří, že právě kreativita je klíčem k pozvednutí celého kraje, a snaží se dát lidem důvod, proč se sem vracet a snažit se probouzet Karlovarsko k životu.

Jaký byl popud ke vzniku Supermarketu WC?

S kolegou, který se mnou na Supermarketu spolupracuje, jsme dostudovali školu a vrátili se do rodného města. A protože jsme studovali grafický design a dělali plakáty k různým kulturním tématům, připadalo nám důležité to lidem ukázat. Ale nechtěli jsme to dělat mezi čtyřmi stěnami galerie. Pronajali jsme si podchody v Karlových Varech a umístili plakáty tam. Pak se vyskytla možnost pronajmout si bývalé veřejné záchodky. Po dvou letech se nám z nich podařilo udělat galerii.

Buduje se lépe tam, kde vůbec nic není?

Určitě. Nemáte žádnou konkurenci. Na druhou stranu je ale Karlovarský kraj specifický svým publikem. Lidé jsou tu jiní. Trvá, než přijdou na to, co je co a k čemu to je. V tom je to zase naopak náročnější.

Proč jste teda něco takového nepodnikli v Praze nebo v Brně? Bylo by to určitě jednodušší.

Bylo by to jednodušší, ale my s kolegou jsme o tom přemýšleli tak, že když už studujeme fakultu umění a designu v Ústí nad Labem a vyrostli jsme na Karlovarsku, tak se přece nemůžeme odstěhovat do Prahy nebo do Brna jako všichni ostatní. Někdo v těch regionech musí zůstat. Někdo, kdo je bude mít zájem posouvat dál.

Jak jste tedy zařídili, aby si vás tu všimli?

Když jsme před dvanácti lety začínali, měli jsme velmi dobré vztahy s novináři. Vlastně máme dodnes. Taky jsme měli klasické webové stránky a poslední rok se nám daří hodně používat Facebook a Instagram, což je pro mě jako zástupce starší generace náročnější. Ale je vidět, že nás lidé sledují, a nejenom ti mladší, ale i ti ve věku 30 až 40 let.

Na webu máte spoustu sponzorů. Pomáhali vám od začátku?

Na začátku nám nedávali finance, ale materiál. Dostali jsme od firmy třeba okna nebo podlahu a díky tomu jsme mohli galerii otevřít.

Je celý váš tým z Karlových Varů? Jsou to všichni takoví srdcaři?

Ano a je to hodně o lidech. Nemůžeme jim zaplatit jako normálním zaměstnancům, protože jsme neziskovka. Takže s námi spolupracují proto, že v tom vidí smysl a baví je to. Za těch dvanáct let se tu prostřídalo spoustu lidí různého věku a různých profesí, což je super, protože jsou to ti, kteří v kraji zůstávají.

Celý problém tohoto kraje není těžba a její ukončení, ale hlavně to, že nemá žádnou vizi.

Karlovarský kraj dlouhodobě řeší, že je tu nedostatek vzdělaných lidí a obecně jsou tu obyvatelé apatičtější. Jak se v takovém prostředí buduje projekt postavený na kreativitě a snaze aktivně se dozvídat nové informace?

Zjistili jsme, že jsme vždycky tak o pět let napřed. Vždycky něco vymyslíme, přijde nám to super, ale politici a další lidé jsou někde za námi. Teď mám ale konečně pocit, že přichází čas, kdy na to tady netlačíme jenom my, ale i ministerstvo školství a podnikatelé – taky začínají klást důraz na kreativitu, podnikavost, inovace a je prokazatelné, že by to dospělí a děti měli umět, protože to posouvá společnost dál.

Ovlivňuje nějak život obyvatel ukončení těžby?

Celý problém tohoto kraje není jenom těžba a její ukončení, ale hlavně to, že nemá žádnou vizi. Vidíme to za těch patnáct let, kdy můžeme zpětně sledovat vývoj politické scény v širším časovém kontextu. Nikdo kraji nikdy nedal žádnou vizi. Nikdo neví, kam jdeme. A to souvisí i s ukončením těžby. Před nástupem koronaviru jsme řešili, co bude, až Sokolovská uhelná zavře a propustí svoje lidi. Přišla pandemie a zjistilo se, že Karlovy Vary stojí na lázeňství. Najednou tak kvůli lockdownu nepřišly o zaměstnání dva tisíce lidí, ale daleko víc obyvatel zaměstnaných ve službách. Podle nás je důležité vzdělání lidí, kteří si pak mohou založit vlastní byznys, inovovat svoje výrobky, rozšiřovat podniky a dávat lidem práci.

Informujete mladé lidi o tom, že je potřeba tu něco s celou situací dělat?

S dětmi, které sem chodí, ať už samotné, s rodiči nebo se školou, neřešíme ekologii a ekonomiku, ale snažíme se je naučit proces designového řešení – tedy najít způsob, jak si poradit. A to je v dnešní době velmi důležitá věc. Uvědomit si, že kreativita a schopnost si umět poradit v různých situacích je to nejdůležitější, co můžeme získat.

Měli jste od někoho i negativní feedback? Hází vám někdo klacky pod nohy?

Negativní feedback jsme dostali jen od cizinců za to, že máme název takový, jaký máme. Nejčastěji totiž hledají supermarket s potravinami nebo veřejné WC, takže vlastně jde o velmi mezinárodní název. Ale že by nám někdo házel klacky pod nohy? To určitě ne. Ale že by nás kraj nebo město nějak extra podporovaly, to se taky říct nedá. Je to taková velmi vlažná podpora – vědí o nás, ale nemají ponětí, co všechno pro kraj děláme v rámci vzdělávání.

Většinou je to tak, že vykořenění rodiče potomky nabádají, ať dodělají střední školu, odejdou na vysokou a už se sem nevrací. Ale to je špatně! A to pro celý kraj.

Jak vypadá prototyp typického návštěvníka Supermarketu WC?

Jedna sorta jsou ti ruští turisti, kteří hledají máslo a chleba, a pak jsou to místní ženy, které sem zavítají, protože vědí, že máme malý designový obchod, a koupí si tu dárek nebo přijdou koupit dárek někomu jinému. Další skupinou jsou učitelé, kteří sem jezdí na workshopy a dílny.

Nechybí vám jako zastáncům vzdělávání v kraji vysoká škola?

Všichni říkají, že je potřeba vysoká škola, ale podle mě to není tak úplně pravda. Mladí jsou tu jenom do konce střední školy a pak mají potřebu vyletět z hnízda, podívat se po světě. Důležité je spíš to, aby se pak měli proč vrátit. Aby se sem vrátili za rodinou, za prací nebo za krásnou přírodou. A k tomu potřebují být s tímto místem spjatí.

A daří se to?

Většinou je to tak, že vykořenění rodiče potomky nabádají, ať dodělají střední školu, odejdou na vysokou a už se sem nevrací. Ale to je špatně pro celý kraj. Podle mě je důležité něco, čemu říkám pozitivní patriotismus. Je důležité ho v lidech probudit. Pak si tady toho začnou možná mnohem víc vážit a mladí lidé zjistí, že tu mohou dělat jakékoliv svobodné povolání, ke kterému stačí rychlý internet a notebook.