Když ses hlásil na Právnickou fakultu Západočeské univerzity, jaká byla její pověst? S jakými představami jsi tam šel?
Záleží, z jakého pohledu se to vezme. Od známých jsem slýchal, že jim někdo nabízel pomoc při snaze dostat se na školu, což mě vždycky strašně rozčilovalo. Od jiných známých jsem zas slýchal, že právnická fakulta je ostuda univerzity, protože všechno děláme jinak, nemáme kredity, nemáme prospěchové stipendium. Na druhou stranu studovat práva byl můj sen, takže jsem se na školu těšil a taky musím říct, že první rok jsem byl nadšený, i když se mi studium zdálo velmi snadné, snadnější než na střední škole.
Byla to tvá jasná volba, že tam chceš jít, a nelituješ toho ani teď?
Hlásil jsem se na více škol, ale chtěl jsem studovat v Plzni, a to především z osobních důvodů, i když pokud bych si mohl svobodně vybrat, zvolil bych si Brno, už jen kvůli koncentraci významných soudů a institucí. Navíc to, že jsem dělal přijímací zkoušky do Plzně tři roky po sobě, svědčí o mém zájmu dostatečně.
V čem se nejvíce projevovala špatná kvalita studia?
Na přednáškách učitelé monotónně předčítají učebnice a na seminářích znovu - jako by sami studenti neuměli číst. Ovšem nechci to jen snižovat, z mého pohledu se zde najde také řada velmi dobrých učitelů, kteří jsou špičkami ve svém oboru. Vést s nimi dialog o právu je nesmírně zajímavé, mám na mysli jména jako Eliáš, Baxa, Havel, Sobek, Masopust, konče Petrem Bezouškou, který o fakultě ví víc než kdokoli jiný a věnuje jí velkou část svého volného času. Musím přiznat, že by mě opravdu mrzelo, pokud bych musel dokončit své studium na jiné škole.
Byla ta nekvalitní úroveň většiny přednášek impulzem, proč ses přihlásil do Akademického senátu, kde je možnost na nedostatky veřejně upozornit?
To je těžká otázka, obzvlášť když si na plzeňské fakultě většina studentů zaměňuje snadné studium a nicnedělání za přátelskou a příjemnou atmosféru. Úroveň studia mě osobně velmi zklamala. Kromě monotónních přednášek a seminářů jsem hned v prvním ročníku zjistil, že splnit všechny zápočty a zkoušky nestojí mnoho práce. Stačilo účastnit se seminářů a několik desítek minut přípravy. Část zápočtů byla pouze za účast, což je opravdu dost pochybné kritérium pro ověření znalostí. Například ale státnice v druhém ročníku mi zabraly tři týdny nepřetržitého učení. Je ovšem třeba říct, že úroveň výuky velmi záleží na učiteli. Vzpomínám si například na hodiny teorie práva s doktorem Masopustem, kdy každý seminář byl nezapomenutelný intelektuální zážitek.
Ty jsi nakonec ale do senátu vstoupil. Jaký byl hlavní důvod, že jsi do něj kandidoval?
Na první pohled spousta drobných nedostatků, jako je krátká otevírací doba studijního oddělení, málo předmětů v cizím jazyce, to že studenti musejí před zkouškou stát na chodbách, protože si nemají kam sednout, že je nová počítačová učebna využívána jen několik málo hodin týdně a podobně. Přišlo mi správné pokusit se tyto věci změnit a udělat školu příjemnější pro studenty. Před prvním zasedání senátu jsem se bál, že všechny ty z mého pohledu drobné nedostatky se ihned vyřeší a já nebudu vědět, co vlastně dál prosazovat.
Ale dopadlo to, počítám, jinak...
Okamžitě jsme narazili na odmítavý postoj vedení fakulty a učitelské části senátu a nepodařilo se nám žádnou z těchto věcí prosadit. Naopak někteří senátoři-učitelé začali zpochybňovat náš mandát jako zástupců studentů. Ta neochota k jakékoli změně pro mě byla neskutečně zarážející a dodnes jí nerozumím.
Plzeňskou univerzitou prolétla plagiátorská kauza již před lety, kdy se projednával případ Ivo Budila. V čem byla tato aféra odlišná od té dnešní?
Kauza Ivo Budila se týkala především jiné fakulty a v porovnání s plagiátem doktora Tomažiče, šlo slovy novináře Tomáše Němečka, o pohádku o Červené karkulce a horor Masakr motorovou pilou. Ivo Budil měl podobný jeden odstavec, naproti tomu v práci Ivana Tomažiče jsou desítky stránek doslovně opsaných v kuse. Tehdejší vedení ZČU kauzu Iva Budila v podstatě zametlo pod koberec. Dopady plagiátu na právnické fakultě jsou mnohem výraznější. Odstoupil děkan a dva proděkani, škole hrozí ztráta akreditace pro magisterské studium, celou záležitost bude vyšetřovat Policie, v knihovně chybí další absolventské práce. Škola má pošlapanou pověst a bude velmi dlouho trvat, než ji získá zpět.
Proslýchalo se mezi studenty něco o podivném vedení fakulty už dříve? Tušili jste věci, které teď vyplavaly na povrch?
Studenti práv jsou obecně velmi pasivní a na plzeňské fakultě navíc mezi studenty léta převládá názor, že je důležité, aby vše bylo pořád stejné a dalo se pohodlně vystudovat a nikdo na nic neupozorňoval. O to víc zaráží, že přestupy z Vysoké školy Karlovy Vary, podivné přijímací řízení a věční studenti jsou mezi studenty veřejným tajemstvím.
Kdy jste začali tušit, že veškeré problémy nepůjdou jen tak smést ze stolu?
To začalo být zřejmé již v dubnu letošního roku, kdy škola ztratila čtyři doktorské studijní programy a následně byla za kritiku stávajícího vedení odvolána jedna z nejlepších vedoucích kateder prof. Helena Válková. Na jednání Akademického senátu v červnu se pak naplno ukázala naprostá nekompetentnost minulého vedení fakulty, kdy nikdo z nich neuměl odpovědět na konkrétní dotazy členů akademické obce a přijít s racionálním vysvětlením všech pochybení a nedostatků. To, že má fakulta tak velké problémy, například chybějící práce v knihovně, nestandardní dobu studia oběma směry, ovšem nikdo netušil.
Dokonce jeden váš profesor prohlásil, že problémoví studenti mu mizeli z přednášek, a když je později potkával, měli zkoušku hotovou od někoho jiného.
Všichni studenti dobře vědí, že je možné udělat zápočet nebo zkoušku z některých předmětů u jiných učitelů a také vědí, že někteří učitelé jsou přísní a u jiných je to „dávačka“. A studenti se tomu samozřejmě rádi přizpůsobují.
Jak si to vysvětluješ? To stačí mít peníze nebo na škole známého a ono to nějak projde?
Celý problém má příčinu v chybějících pravidlech, jejich dodržování a kontrolování. Pravidla pro udílení zápočtů a zkoušek na většině kateder neexistují, nebo se nedodržují. Pro studenty je to zdánlivě výhodné. Většina studentů má pocti, že je velmi snadné na fakultě studovat a nechtějí proto žádné změny, o tom už jsem mluvil. Ovšem pokud neexistují předem známá pravidla, tak se jich těžko dovoláte, cítíte-li například, že vám u zkoušky ukřivdili. Navíc pokud někde neexistují pravidla, je to ideální prostředí pro korupci a je jedno či ze známosti nebo za peníze. Nejsou-li stejné a předem známé podmínky pro všechny, těžko se pak dá zjistit, zda mají všichni zkoušky opravdu zaslouženě.
Jak ses o Tomažičově provinění prvně dozvěděl a jak jsi reagoval?
Dozvěděl jsem se o té disertační práci zhruba o týden dříve, než to bylo v Lidových novinách a přesto, že jsem v tu chvíli neměl k dispozici kompletní rozbor celé práce, byl jsem překvapen již samotným složením toho trojlístku: jeden proděkan byl autorem, druhý jeho školitelem a děkan psal na práci oponentský posudek. Když se ke mně doneslo, že se jedná o desítky doslovně opsaných stránek článků jiných lidí poslepovaných dohromady a že oponentský posudek od děkana je opět zkopírovaný nesouvisející článek někoho jiného, byl jsem v šoku. Takový podvod u takhle postavených akademiků se dá těžko pochopit.
Jak jsi vnímal vývoj celé kauzy, její průběh?
Kauza s disertací byla paradoxně až vrcholkem dlouhotrvajících problémů fakulty, které postupně gradovaly a každý týden od červnového zasedání senátu se problémy pouze prohlubovaly. Většina učitelů a studentů, kteří se o celou věc zajímali, očekávali už v létě reakci rektora univerzity, která ovšem nepřišla. Přitom rektor byl o dlouhodobých problémech fakulty dobře informován. Postoj rektora mě velmi zklamal.
Kauza se posléze rozrostla do nevídaných rozměrů, dalo se podle tebe tomu nějak zabránit?
Určitě, jenže Akademický senát zklamal, především jeho učitelská část, protože jednání, kde byl představen nový děkan, a odstoupili oba proděkani, bylo svoláno až na žádost studentské kurie. Navíc předchozí jednání senátu bylo bojkotováno učitelskou částí, kdy se učitelé bez omluvy nedostavili na řádně svolané jednání, a senát tak byl neusnášení schopný. Přitom pokud by senát fungoval, nebo zasáhl rektor, nedošlo by k tak velkému poškození jména právnické fakulty, mnoha problémům by se předešlo a média by neměla o čem psát.
Jak si vnímal výmluvy hlavních aktérů s disertační prací?
Z pohádky o nastrčení plagiátu disertační práce do knihovny, které prezentoval proděkan Milan Kindl, mi bylo nevolno. Jsem zatím jediný z celé fakulty, který viděl záznam celé tiskové konference, kde Milan Kindl přišel s tou těžko uvěřitelnou historkou o výměně disertační práce za plagiát. Viděl jsem celý záznam na kameře jednoho reportéra, se kterým jsem pak celý den pátral po tom, zda je možné vyměnit disertační práci v knihovně bez vědomí knihovnic, zda je možné, aby byly chybějící práce někde zapomenuty, zastrčeny, odloženy a zjistili jsme, že to nejde. Proto můžu říct, že pohádka o nastrčeném plagiátu je výmysl. Pokud by nepřišli oba proděkani s takto absurdní výmluvou před novináře, mohla z toho vyjít fakulta mnohem lépe než po následném mediálním zájmu, který svojí báchorkou oba proděkani vyvolali.
Jaká byla situace během těch dní mezi studenty, jak reagovali?
Poté, co přišel Milan Kindl s absurdní verzí nastrčené disertace, sepsalo několik z nás ze studentské kurie veřejnou výzvu k okamžité rezignaci děkana a obou proděkanů a na veřejném setkání jsme vyzvali ostatní studenty, aby se k výzvě připojili. To, co následovalo, byla pro mě osobně jedna z nejvíce vypjatých situací v mém životě. Okamžitě na to se na fakultě objevila petice a plakáty na podporu vedení fakulty a dvě petice na odstoupení studentské kurie, zejména mě.
A to doprovázely také různé anonymní výhružky, je to tak?
Bohužel, začaly mi chodit zastrašující e-maily a na stránkách fakulty se rozpoutala neuvěřitelně agresivní anonymní diskuse. Spousta kamarádů a spolužáků se odmítla k naší výzvě připojit s tím, že s námi souhlasí, ale bojí se podepsat pod výzvu. Někteří mí kolegové se setkali s ostrou negativní reakcí ostatních spolužáků. Na následující akademický senát přišlo také několik studentů s transparenty na podporu stávajícího vedení, tedy dnes již bývalého. Přesto se k naší výzvě během pár dní přidalo několik desítek studentů, kteří měli odvahu vyjádřit svůj názor podpisem a po dvou dnech děkan rezignoval.
Čím si takto ostrou reakci studentů na tvou osobu vysvětluješ?
Myslím si, že většina studentů, co chtěla, aby zůstalo staré vedení, se obávala toho, že se najednou zpřísní studijní podmínky a že přijdou o své pohodlí, ve kterém zatím školou proplouvali.
Doslechl jsem se, že jsi dostal několik zastrašujících anonymů. Můžeš mi říct, o co šlo?
Ano, během posledního měsíce, zejména posledních čtrnácti dní, mně chodily e-mailem desítky anonymů, zejména hrubých, plných sprostých nadávek a několik slibujících, že si na mě někdo někde počká. To bylo velmi nepříjemné. Pak na stránkách fakulty byla velmi ostrá a nepříjemná anonymní diskuse, kde snad stovky anonymních příspěvků útočili na mě a na ostatní ze studentské kurie. Některým kolegům co nám pomáhali s výzvou, zas studenti vynadali, kamarádovi například dali do zvonku sirku. Mně osobně však za celou tu dobu paradoxně přišla pouze jedna jediná nesouhlasná a podepsaná reakce jednoho studenta.
Nakonec všichni tři pánové z čela fakulty odstoupili a teď je prozatímním děkanem exministr Pospíšil. Jak vnímáš tohle řešení?
Myslím, že Jiří Pospíšil je člověk na svém místě. Například narozdíl od předchozího děkana se za těch pár dní již dvakrát sešel se studentskou kurií, což předchozí děkan nedokázal za rok a půl ani jednou. Je ovšem ještě třeba, aby všichni tři pánové, Kindl, Zachariáš a Tomažič odešli z fakulty úplně. Pokud by na fakultě dále zůstávali jako učitelé, poškozovali by fakultu i nadále.
Co pověst školy? Zdá se, že se celá událost bude ještě dlouho rozebírat. Odcházejí kvůli tomu někteří studenti nebo profesoři?
Už v červnu po odvolání profesorky Válkové reálně hrozil odchod tří profesorů, na které by navázali další docenti a doktorandi. To by škole nejspíš zlomilo vaz. Návratem profesorky Válkové do funkce, rezignací děkana a dvou proděkanů se tato hrozba zažehnala. Škola a její problémy se budou v médiích nepochybně rozebírat ještě nějakou dobu, ale celé to má i pozitivní efekt. Věřím, že díky předchozím událostem a novému vedení proběhne na naší škole zdravá katarze a škola z toho vyjde posílena a stane se zase jednou z nejlepších právnických fakult u nás.
Nemáš třeba strach, že bude znevažován tvůj získaný titul či tvoje závěrečná práce?
To reálně hrozí. Pokud jde ovšem o závěrečnou práci, tak je na každém, jakou si s ní dá námahu a zda se s ní bude moci pochlubit především kvůli jejímu obsahu, a ne kvůli škole, kde ji obhájil. Jsem přesvědčený, že hodnotu diplomu zvýší právě to, zda se podaří vybudovat z právnické fakulty opět kvalitní fakultu.
Ty sám jsi ve volebním programu při volbě do senátu nadhazoval snahu o zřízení fondu pro čerpání peněz prostřednictvím grantů. Nehrozí, že škola o hodně peněz z grantu může přijít nebo že v budoucnu bude panovat nedůvěra k poskytování peněz Západočeské univerzitě?
Naše fakulta vlastně z grantů v minulosti žádné prostředky nezískávala. Veškerý výzkum byl vykazován na Ústavu státu a práva, což byla ostatně jedna z výtek akreditační komise. Takže v tomto směru může fakulta jen získat. Za jak dlouho bude pro okolí důvěryhodná, záleží zejména na jejím novém vedení.
Dále jsi prosazoval snahu o větší propagaci právnické fakulty, není to teď trošku ironie osudu, že ta propagace přišla v této podobně?
To je ironické až moc. Skutečně jsme se stali nejznámější fakultou v zemi. Já samozřejmě toužil po jiné propagaci, mělo se to týkat vnější komunikace fakulty, její prezentace a například dodávání podkladů pro hodnocení vysokých škol. Na to ale minulé vedení zcela rezignovalo, a tak jsme se dočkali jinak.
Richard Valoušek
