V diskuzi pod články se objevilo jen několik delších příspěvků. Většinu z nich psali věřící a vyzývali nás v nich, abychom se vrátili k víře a přijali Krista do našich srdcí. U článku o sektách se dokonce nedá mluvit o diskuzi - jen několik čtenářů počastovalo sektáře nevybíravými posměšky.
Možná že naše diskusní fórum kopíruje přístup české společnosti. Na sekty se lidé dívají s despektem a občas na jejich účet utrousí nějakou tu poznámku. Ale není ani mnoho lidí, které by zajímalo „mainstreamové“ křesťanství. O něm mluví jen samotní věřící, kteří se snaží přesvědčit ostatní, aby se obrátili zpět a našli ztracenou víru. A zatím jejich úsilí přichází zpravidla vniveč.
Nejzajímavější příspěvky:
Mascha:
Křesťanství je živé...
Je zajímavé číst Vaše názory. Někdo křesťanství zahání do autu, jiní věří a dávají mu šanci. Ti druzí totiž moc dobře vědí, že je stále živé v jejich společenstvích...tak proč mu nedat šanci? Jsou denně s Ježíšem... A ti, co jsou od Boha odkloněni, se zamýšlejí nad palčivým titulkem: Má křesťanství ještě šanci?, jelikož neznají odpověď. V této době a v této zemi je zajímavé, že předně odpovídají na tento článek samý věřící. Diskutují s takovým nasazením, aby této otázce přišli na kloub. A co je spojuje? Jsou v objetí. Nepropadají zoufalství, mají odvahu a touhu chválit. Ondrova chuť modlit se byla zahnána strachem, že to neumí. Strach je ten největší tlak na víru. Následuje slabost, smutek, starost... někdo najde v sobě touhu a potřebu Boha, Ježíše a odpuštění. Jiní stále hledají nebo jsou ateisti. Kdo v odpuštění nevěří a ani nepečuje o své svědomí - odmítá pro nedostatek víry, lásky, vytrvalosti k sobě samému i ve svém vztahu k trancendetnu Boha. Je pravděpodobně osamocen a je mu úzko. Když nemá starost o sebe ani o jiné, ztrácí půdu jistoty pod nohama. Je řízen něčím či někým, o kom neví kam ho zažene - kterým směrem? Mít ducha poslušnosti nebo odmítnout desatero? Kým se mám nechat vést...Bohem? Je to na každém z nás, zda křesťanství dáme ještě šanci.
Queen:
Ježíš je úplně normální!
Haha článek mě fakt pobavil, zvláště proto, že jsem křesťan :D :D :D Dokud člověk nepozná osobně Boha a Ježíše jako svýho Pána a Spasitele, kterej ho přišel vysekat ze všeho trápení, nemocí, problémů apod., nemá smysl se snažit učit nějaký básničky z kancionálu. A poté, co Ho pozná, tak taky ne :D Takže je dobře, že se Ondra ten "otčenáš" nenaučil, protože by mu to bylo opravdu k ničemu, jak sám píše. Jsem ráda, že Bůh je úplně normální a je možný s Ním žít praktickej život každej den a ne si to nechat "na neděli, když mám čas". U názvu je otázka: "Má křesťanství ještě šanci?" Já odpovídám: tak zvané křesťanství, pod kterýmžto pojmem si většina Čechů vybaví kostel a sochy a obrazy a babičky klečící ve tvrdých a studených lavicích (což jistě neprospívá jejich revmatu:))), tak takové "křesťanství" šanci opravdu nemá. Protože je nepraktické, neřeší základní otázky lidského života (podobně jako filosofie a psychologie a mnoho světových náboženství) a není sto lidem pomoci. Ale skutečné křesťanství, čili osobní vztah se stvořitelem nebe a země, užívání si života v Božím požehnání, zaopatření, uzdravení, ve skvělých vztazích a dalších věcech, takové křesťanství nejenom že má šanci obstát, ale ono obstojí. Protože nestojí na nějakých lidmi vymyšlených a sestavených rituálech, příkazech a zákazech, ale na JEŽÍŠI, který dává skutečnou svobodu od hříchu, od trápení, od závislostí, od lidí atd. Proto chci povzbudit všechny nevěřící (ale i věřící): Nesnažte se nehřešit, protože bez Ježíše na to nikdo nemá. Protože je to právě Ježíš, kdo dává svobodu od hříchu. Člověk, který uvěří v Ježíše, se nemusí násilně přemlouvat nedělat určité věci, on to už ani nechce dělat, protože je mu to najednou úplně cizí; asi tak, jako je kočce cizí bečet. :D Tak asi tak. Vězte, že život s Ježíšem je život jistoty, život stability a absolutní pohody, zkrátka je to s Ním jedna velká pařba. Můžete se mrknout na stránky www.zivot4d.cz, kde máte šanci shlédnout, jak mladí lidi můžou pařit s Bohem :D I ty to můžeš mít! Queen
Henry:
Re: Ježíš je úplně normální!
Píšeš, že lidé "nemají kapacitu" na to, aby vědecky dokázali Boha. To tedy znamená, že sama uznáváš, že neexistuje žádný objektivní důkaz. Ale zároveň dodáváš, že důležitější než důkazy jsou osobní zkušenosti s Bohem. Tím pádem Boha posouváš do ryze subjektivní roviny (lidé sní, představují si věci, doufají v něco, to ale neznamená, že ty jejich představy jsou reálné). ------------------------- Jestliže se Bůh projevuje jen v subjektivní rovině, jen v osobních zkušenostech lidí, tak bych rád připomněl, že na této planetě žije 6 miliard lidí a jen zlomek z nich jsou křesťané. Existuje celá řada dalších náboženství, zejména např. Islám. Nabízejí se tady dva závěry: A) existuje současně vedle sebe několik bohů, kteří si rozdělují moc nad lidmi podle toho, kdo v co věří; anebo B) křesťané mají pravdu, existuje jen jeden Bůh. V případě závěru B bys musela odůvodnit, proč mají křesťané pravdu. A v situaci, kdy nemáme žádné objektivní důkazy, by to bylo těžké - proč by osobní zkušenosti křesťanů měly být opravdovější než duchovní zážitky muslimů????
připravil Ondřej Chovanec
