Znáte tenhle? Cikán na stavbě pracuje s kolečkem. Běhá s ním všude po stavbě, ale pořád ho má prázdné. Všimne si ho stavbyvedoucí a povídá mu: „Hej Fero, proč máš to kolečko pořád prázdný?“ Cikán si setře rukou pot z čela a odpoví: „Já tu mám takovou hoňku, že to ani nestačím nakládat.“ Podobných vtipů kolují mezi lidmi stovky. Třeba víte kdo má největší úctu k práci? Romové. Ani se jí nedotknou! Vtipy o Romech nás mohou bavit nebo pohoršovat, ale jedno mají všechny společné. Vůbec ničemu nepomáhají.
Jedno se musí nechat. Ještě nikdy nebyla romská problematika diskutována tolik, jako za posledních pět měsíců. Celostátní diskuzi odstartoval výkřik „Romové uhoří“, který zakřičeli čtyři pravicoví extrémisté předtím, než vhodili zápalné lahve do domu romské rodiny ve vesnici Vítkov. Nejvíce byla zraněna dvouletá holčička Natálka, která utrpěla popáleniny na 80% těla.
Pár dní nato vystoupila Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International se svou nepříliš lichotivou Výroční zprávu o stavu lidských práv v ČR. Najednou bylo vše černé na bílém. Česká republika má problém se začleněním romské menšiny, jaký přerostl k celostátní averzi sklouzávající až k extremismu. Idea České republiky, jakožto demokratické svobodné země jejíž občané žijí ve všeobecné harmonii, byla neúprosně rozmetána. Pravdou je, že i když zápalné láhve, které způsobily požár v domě ve Vítkově, byly v rukou pár jedinců, vina a zodpovědnost padá na nás všechny.
Po událostech ve Vítkově se objevily lživé informace o tom, že si romská rodina dům zapálila sama a snaží se vše svalit na extrémisty. Valná většina českého národa má dnes totiž na Romy negativní názor, často přerůstající k silné averzi a nenávisti. Toto vše je shrnuto pod pojmem anticiganismus. Nutno říci, že jsou názory lidí často podloženy mnoha špatnými osobními zkušenosti s Romy, a že se i částečně zakládají na pravdě. Bohužel postoj lidí k Romům, stejně jako protiromské vtipy zmíněné v úvodu, vůbec ničemu nepomáhá. My všichni, kteří jsme si z Romů dělali nepěknou legraci nebo jsme vedli diskuze o tom, jak hrozně se Cikáni chovají, jsme akorát přilévali olej do ohně.
Podnikatelé si poté dvakrát rozmysleli, zda mají zaměstnat Roma, když o nich od celé veřejnosti slyšeli tolik špatného. Logicky tím vznikla pracovní diskriminace. Romové začali hojně využívat sociálních dávek, které převážně levicové vlády nedokázaly zefektivnit ze strachu z nepřízně voličů. Vytvořil se tím u veřejnosti jejich obraz „příživníků“, čímž se celý problém ještě zhoršil. Národního anticiganismu dokázaly využít i mnozí politici, které jejich razantní přístup k romské otázce přímo teleportoval do politických výšin a větších antipatií k romské menšině následně dokázali využít pravicoví extrémisté a stále legální Dělnická strana, k níž měli vazby i pachatelé útoku ve Vítkově. Dvouletá popálená romská holčička byla jen mediálním vyvrcholením celého problému. V té době totiž, podle informací Ministerstva pro lidská práva a národnostní menšiny, měli extrémisté na svém kontě už 30 obětí.
Loňská studie světové banky přinesla zprávu, že polovina českých Romů v produktivním věku nepracuje a ani není v evidenci na Úřadu práce. Romy totiž od práce odrazuje silná zadluženost. S příjmy z legální práce je totiž spojeno i riziko exekuce. Otázkou však zůstává: Proč je kvůli zneužívání sociálních dávek pranýřována romská menšina a ne stát, který tyto dávky zavedl?
Blýská se ale na lepší časy. Pozdě je stále přece a politici byli, po více než deseti letech přehlížení romské problematiky, kvůli rozmachu extremismu donuceni problém řešit. Bylo založeno, mnohými kritizované, Ministerstvo pro lidská práva a národnostní menšiny a vypadá to, že se na řešení bude vynakládat mnohem více peněžních prostředků než dříve. Část veřejnosti to považuje za zbytečné, kritizuje ministra pro lidská práva Michaela Kocába a celou diskuzi o Romech odvrhuje jako zbytečnou. Tito lidé ale nenabízí řešení, pouze upozorňují na problém a skoro až to vypadá, že si libují ve své frustraci.
Český anticiganismus ale není rasismus. Jelikož jsou v Česku úspěšně integrovány například národnostní menšiny Vietnamců nebo Ukrajinců, nedá se česká společnost označit za rasistickou. Jedná se tedy „pouze“ o problém integrování menšin, který by mohl být řešitelný dostupnými prostředky, lidskou vůlí a tolerancí. Jak se to České republice a jejím občanům bude dařit ukáže až čas.
Co si myslíte o romské problematice? Je autorův pohled na věc správný nebo je jakákoliv převýchova Romů zbytečná? Napadá vás jiné efektivnější řešení problému? Co dál dělat s narůstajícím extremismem? Podělte se o své názory s ostatními v diskuzi. Tři nejlépe vyjádřené názory budou oceněny lístky do kina.
Pavel Prchal
