Když jsme tedy na konci února snowboardy zazimovali, začali jsme přemýšlet, jak si absenci jízdy na prkně vynahradit. Naše plány jsme se rozhodli směřovat k létu a k surfingu - praotci všech tzv. boardových sportů. Snowboarding, skateboarding či longboarding jsou totiž jen mladší příbuzní surfingu, které vznikly pro případy, kdy oceánské vlny nebyly zrovna k dispozici. My jsme tuto sportovní evoluci otočili, a když tedy není možné sjíždět kopce, naučíme se sjíždět vlny.
V Evropě lze surfovat v podstatě v každé zemi, kterou omývají vody Atlantiku, ale mekkou evropského surfingu je Francie a tu jsme si proto zvolili za cíl naší cesty.
Při pohledu na mapu nám bylo jasné, že i samotná cesta do Francie bude naším cílem. Pro milovníky boardových sportů by totiž rozhodně bylo chybou vyhnout se cestou k oceánu Švýcarsku. A to proto, že švýcarské Alpy vytváří úžasné podmínky pro téměř kompletní škálu těchto sportů.
Na mnoha jezerech v oblasti Engadin poblíž Svatého Mořice se můžete nechat unášet větrem na windsurfu nebo kitesurfu. Jen o pár stovek výškových metrů vzhůru pak ledovce nabízí i přes léto skvělé podmínky pro snowboarding. Například snové středisko Saas Fee s jedním z nejlepších letních snowparků v Evropě poskytuje fotografům tak úchvatné kulisy, že na podzim ve snowboardových magazínech nezbývá mnoho místa na fotografie z jiných resortů.
Horské sjezdy na málo využívaných silnicích jsou pak ideální pro longboarding. Ve stručnosti je nutné zmínit, že základem tohoto sportu je longboard, delší verze skateboardu, která díky své velikosti poskytuje lepší stabilitu a přilnavost. Použijeme-li přírodovědeckou nadsázku, tak longboard je tvor suchozemský a nejlépe se cítí na hladkém povrchu. Nejvhodnější životním prostředím je pak pro něj asfaltová silnice v kopcovitém terénu a jejich výskyt je v Alpách opravdu hojný. My jsme si ve Švýcarsku dosyta užili nádherné průsmyky Furkapass a Berninapass, kde jsme v nekonečných zatáčkách nechali longboardy vyřádit. Největším zážitkem, který bychom nevyměnili ani za všechny světové zásoby švýcarské čokolády, byl několikakilometrový sjezd Berninapassem při působivém západu slunce. Vzhledem k rychlostem, jakých longboard dosahuje, jsou táhlé zatáčky tohoto průsmyku pro jízdu ideální a bezpečné zároveň. Zmíněný západ slunce pak svou červenooranžovou hrou barev na okolních alpských masivech dotvářel geniální atmosféru.
Z počátečních obav, že longboardová zastávka ve Švýcarsku zruinuje náš rozpočet, jsme byli vyvedeni sítí nízkonákladových hostelů Swiss Youth Hostels. Hostel jsme našli v každém větším městě i středisku a tak naše těla byla vždy ráno svěží na další porci longboardových i automobilových kilometrů. Návštěvu Švýcarska jsme zakončili ve starobylém městě Sion, jehož okolí je doslova obsypané hrozny. Hlavní město kantonu Valais je totiž významnou vinařskou oblastí. Malebné silničky mezi vinicemi rozkládajícími se nad celým údolím řeky Rhôny jsou samozřejmě opět jako stvořené pro longboard.
Následující den jsme již pod horou Mont Blanc ve francouzském Chamonix do navigace nastavili hlavní město evropského surfování Biarritz a vydali se na tisícikilometrovou cestu k pobřeží Biskajského zálivu. Rozloučili jsme se tedy s horami a v dálce před námi už jen tušili písečnou dunu, která oceán ukrývá téměř po celém pobřeží. U Atlantiku jsme rozhodně nebyli prvními zájemci o surfování z Česka. Naopak, za posledních deset let se surfing stal i pro „vnitrozemce“ tak populární, že se přímo v surfových destinacích vytvořily komunity Čechů poskytující mimo jiné servis začátečníkům i pokročilým. Zájemci o surfování se proto rozhodně nemusí bát, že by vstupovali do zcela cizího prostředí. My jsme zakotvili na největší české surfové základně, která se nachází v Soustons.
Hned s nejbližším odlivem, jehož vlny jsou nejvhodnější pro první lekce surfování, jsme skočili do oceánu. Postavit se na prkno není snadnou záležitostí a pro každého začátečníka znamená jakákoliv chycená vlna splněný sen. Rachot vln tak velmi často přebíjí radostná volání ostatních surfařských nováčků. Těch je díky mnoha surfovým školám v jednu chvíli na stejném místě i několik desítek, což jen potvrzuje aktuální popularitu surfingu. Začátečníci i dlouholetí surfaři však mají jedno společné, a tím je nepopsatelná euforie po odjetí každé vlny. V tom spočívá hlavní kouzlo surfingu, kterému je proto velmi snadné propadnout. Týden ve vlnách pak bohužel uteče doslova jako voda.
Za jiných okolností bychom pláže Atlantiku opouštěli se sklopenou hlavou, díky Švýcarsku jsme však před sebou měli ještě další várku longboardingu v dech beroucím prostředí alpských průsmyků.
Text a fotografie: Vojta Karpíšek a Filip Liška
