Nejsem asi první, kdo takhle začne, ale stejně mi to nedá: Kdy ses nechal ty sám poprvé tetovat a proč? Má člověk k prvnímu tetování jiný vztah než ke každému dalšímu?
No, tak k prvnímu tetování vztah nemám, protože už je začerněné. Druhé už taky není…. A ke všem dalším už mam více či méně citový vztah. První bylo v osmnácti, když jsem začínal tetovat. Původně jsem si ho měl udělat sám, ale týpek ve studiu, který mi měl ukázat, jak na to, mi to ukazoval a vysvětloval tak dlouho až ho udělal skoro celé sám a domrvil to... Až posléze jsem zjistil, že tetuje chvíli a hlavně špatně! První kérky bývají zrádné, když o tom nic moc nevíš. Mimochodem, byl to stylizovaný rak - moje znamení .
Působíš v Tribu, zároveň máš i vlastní salon Tattoo Szabi v Horní Branné. Kde je ti líp – mezi partou inspirativních lidí a kamarádů, anebo „ve vlastním“?
Nevím, jestli to jde takhle srovnávat…Je mi dobře jak v Tribu, kde se od rána do večera něco děje a je tam parta super lidi, tak i u sebe… Každopádně ve vlastním je větší klídek!
Několikrát jsi vyhrál v různých taterských soutěžích, zmiňme třeba Tattoo Convention v Praze, nebo Tattoo Session Silesia v Opave… Baví tě soupeřit, anebo tyhle akce bereš spíš jako zdroj inspirace?
No, od doby co se nám narodil syn, na tuzemské konvence už ani nejezdím, s výjimkou té Pražské… Snažím se trávit volný čas s rodinou, pokud to jen trochu jde. Ale rád podporuju charitativní akce spojené s tetováním, jako jsou Pohádkový pomeranč nebo charitativní tetovací happening Z kruhu, který bude mít svého zástupce i na Slovensku – tam se 1. 6. 2013 uskuteční akce Kérky pre život… Jsem rád, ze svoji prací mohu podpořit podobné akce, které mají smysl a pomáhají lidem, co to potřebují.
Szabi - kdo jsem?
Narodil jsem se 1.7.1983 v Jilemnici.
Tetovaní jsem se začal věnovat v osmnácti letech. Začínal jsem v Exotic Tattoo Bohemia.
Zanedlouho jsem otevřel vlastní studio (TattooSzabi).
Od roku 2004 jsem tetoval ve studiu No Name Tattoo v Praze.
A v roce 2010 jsem zakotvil v pražském ateliéru TRIBO TATTOO kde pracuji dodnes.
Tetování je intimní záležitost, kterou respektuji, a proto ke každému klientovi přistupuji individuálně .
Kérka má být originál. Takže jedna kérka = jeden majitel!
Pro tvoji práci je bezesporu důležitý výtvarný talent. Jak jsi ty sám „výtvarničil“, než jsi začal s tetováním? A děláš něco „bokem“ i teď, třeba jako Musa?
Výtvarničil jsem už od malička, jen co jsem jen udržel pastelku v ruce… Na základce jsem chodil do umělecké školy, ale kolem puberty jsem všechen čas věnoval pouze motokrosu a všemu dění kolem něj – proto jsem nešel ani na grafickou školu, která byla trochu z ruky. Začal jsem navštěvovat školu v místě bydliště – Stavební průmyslovku. V 18 letech bohužel veškeré velké závodění skončilo a já jsem začal opět kreslit a ….tetovat. Na věci bokem nemam bohužel moc času, teď jsem si po kratší odmlce koupil zase motokrosový speciál. Takže doufám, že brzo najdu čas, půjdu se svézt a vyčistím si hlavu. Sem tam počmárám nějaké plátno, ale je to spíš pro odreagování.
Specializuješ se při práci na nějaký konkrétní styl? V čem se cítíš nejvíc jistě?
Dřív jsem tetoval všechno, od ornamentu po realistiku… Ono ani nebylo dost možné dělat pouze jeden styl… Teď dělám převážně něco mezi new schoolem, comicsem a grafickým tetováním.
Je potřeba se při práci tatéra dál „samovzdělávat“? Třeba pečlivě sledovat trendy, malovat „nanečisto“…
Určitě je důležité se stále někam posouvat a nezůstat na jednom místě. Trendy nesleduji, chci dělat to, co mě baví… A malování patří k tetování, skoro každý den připravuju skicy na budoucí tattoos.
Udělat někomu na tělo obrázek na celý život je hodně velká zodpovědnost. Bál ses jí někdy, nebo už to třeba dneska vůbec neřešíš?
Dneska už si jsem celkem jisty, ale začátky byly krušné a nervozita zcela určitě byla. Trvalo dlouho, než jsem na vše přišel!
Propaguješ, že tetování by mělo být hlavně individuální, neuznáváš a neděláš obrázky z internetu ani klasické černé ornamenty. Kde je pro tebe ale hranice mezi osobitým tetováním a stádovitou kopií, kdy už člověku řekneš ne? Přeci jen sami ve studiu máte katalogy…
Katalogy v Tribu snad nemáme! Jsou tam jen flashe od různých tatérů, sketch booky, různé knihy o tetování atd., ale slouží pouze pro inspiraci klientů… U mě ve studiu najdeš pouze par tattoo magazínů a knih s touto tematikou… Fantazii se meze nekladou. Každý člověk se narodí jako originál, proto by neměl umírat jako kopie!
Dost klišé otázka, ale přesto mě zajímá: Jaké věci a kam bys zákazníkovi za žádnou cenu nevytetoval?
Určitě bych nikdy nevytetoval žádné diskriminační nebo nacistické symboly všeho druhu.
Často přemýšlím nad jednou věcí… Myslíš, že člověk by si měl nechat tetovat jen nadčasový symbol, který není spjatý s určitým životním obdobím, nebo může tetování sloužit i jako vzpomínka na nějakou událost, lidi, oblíbenou kapelu, zkrátka něco, co se s věkem může dost dobře změnit? Jsi ty sám pro takováto „impulzivní“ tetování?
To si nemyslím, ale je to individuální záležitost. Pro mě je důležité, aby každé tetování mělo svůj význam, bylo vzpomínkou a součástí něčeho nebo někoho. Stačí určitý moment v životě. Některé věci se mohou časem měnit, ale každá kérka má pro mě význam a je spjatá s určitou etapou mého života. Ale oblíbenou kapelu bych si vytetovat nenechal!
Když za tebou přijde někdo, kdo chce nechat celý motiv tetování na tobě… Jak dál postupujete? Musíš se s takovým člověkem dobře poznat?
Je fajn, když za mnou přijde klient, který ví, co chce, zná mé práce a věří mi… pak je to jednoduché. Řekne mi, co má na srdci, probereme spolu co a jak. Zbytek už je na mě. U některých tetování a větších projektu je potřeba se s klientem víc poznat…
Dobrá rada na závěr: Jak dlouho by podle tebe měl člověk nad motivem svého tetování přemýšlet, než zajde do studia?
To je těžká otázka. Zase je to individuální přístup každého z nás… Já nad novým tetováním většinou přemýšlím dlouho, ale mám na sobě i kérky, které se spontánně zrodily v určitém momentu a hned bylo možné je realizovat.
Text: Mariana Kopecká
Foto: z archivu Szabiho, více fotek v galerii
