Jak vznikl projekt F. H. Prager?
Někdy v roce 2010 jsme s Ondřejem, se kterým se známe už od první třídy, seděli v dejvické nádražce nad pivem a říkali jsme si, že už nás klasická světlá desítka vlastně moc nebaví. Ondřej nadšeně vyprávěl, že zrovna viděl na YouTube videonávod na výrobu cideru a že to není nic složitého. V té době u nás cider skoro nikdo neznal, a pokud ano, šlo spíš o lidi, kteří se třeba vrátili z Erasmu, nebo expaty. Možná, že by se tehdy v Česku dal sehnat v nějaké specializované prodejně, ale byla to okrajová záležitost, navíc za přemrštěnou cenu. Přitom v zahraničí, v Británii, Španělsku, Německu nebo Skandinávii, to nebyla žádná novinka. Proto jsme se rozhodli, že si zkusíme cider podle dostupných návodů vyrobit.
Jak první pokus probíhal?
Celé se to odehrálo v improvizovaných domácích podmínkách. Dojeli jsme do Tismic u Českého Brodu, kde jsme nakoupili asi 40 kilo jablek. Mošt jsme z nich dostali pomocí kuchyňských odšťavňovačů, které jsme úplně odrovnali. Část cideru se vůbec nepovedla, ale z dalšího vzorku jsme se celkem příjemně opili. Na základě prvního úspěchu jsme se rozhodli pokračovat. Zároveň jsme kolem jablečných aktivit dělali strašné tajnosti, aby nám nápad nikdo neukradl. Abychom si mohli pořídit základní vybavení, vybrali jsme různá spoření a pomohli nám taky kamarádi, kteří věřili, že to, co děláme, má smysl a někam to povede.
Jak se vaše podnikání vyvíjelo dál?
Brzy začalo být neúnosné vyrábět cider doma, a tak jsme s Ondřejem našli sklepní prostor s výtahem v jenom libeňském činžáku, kam jsme se se svými kanystry a hadičkami dočasně přemístili. Sklep o rozloze 29 metrů jsme vykachlíčkovali kvůli hygienickým normám a pokračovali jsme v pokusech. Velkou část vybavení jsme sháněli z druhé ruky po celé Evropě. Když se ukázalo, že nám Libeň přestává stačit, narazili jsme úplnou náhodou v nabídce realit na prostor bývalého pivovaru v kladenských Kročehlavech. Výrobu jsme proto přemístili do Kladna. Hodně nám pomohlo, že se majitel rozhodl pivovar zrenovovat, abychom se mohli dál rozrůstat. A letos v dubnu jsme v domovských Dejvicích otevřeli první obchod a showroom v jednom.
Kde marketér a antropolog získají know-how potřebné k tomu, aby se mohli ve velkém věnovat výrobě cideru?
Když jsme začínali, strávili jsme vlastně skoro rok tím, že jsme načítali materiály o tom, jakým způsobem lze cider vyrábět. Tehdy jsem ocenil, že jsem studoval na škole, která mě donutila se naučit efektivně vyhledávat relevantní informace. A taky jsme se nikdy nebáli, coby amatéři, požádat zkušenější lidi z oboru o radu. Ptali jsme se českých sodovkářů a vinařů, protože cider je z chemického hlediska ovocné víno, i britských výrobců. A můžu říct, že se nám téměř každý snažil ochotně pomoct, což mě příjemně překvapilo. F. H. Prager má v podstatě charakter startupu, jen s tím rozdílem, že se nepohybujeme ve virtuálním prostoru, jak bývá zvykem, ale vytváříme hmatatelné produkty.
Jak proběhlo představení vašeho cideru veřejnosti?
V roce 2011, po měsících pokusů a studování správného postupu, jsme se odhodlali vyrazit na farmářské trhy, kde jsme cider poprvé prodávali, ale ze začátku bez záštity našeho vymazleného brandu. V létě se o nás na svém webu pochvalně zmínil pan Cuketka. Vzápětí se strhla lavina objednávek, které jsem nestíhal vyřizovat, Ondřej byl totiž zrovna na dovolené. Protože restaurace a bary vždycky byly naším přirozeným prostředím, začal se náš cider postupně šířit do spřátelených podniků. To v podstatě trvá dodnes – chceme, aby naše produkty byly dostupné v místech, která jsou nám blízká a kam rádi chodíme.
Měli jste v rámci České republiky v počátcích nějakou konkurenci?
Přibližně ve stejné době, kdy jsme začínali my, vznikla ve Znojmě společnost Mad Apple, která se taky pustila do výroby cideru. Postupovali ale úplně jinak než my. Zatímco my s Ondřejem jsme všechno dělali ve dvou a dost punkově, Mad Apple do výroby a technologií zainvestovali spoustu peněz, neustáli to a zkrachovali. Teď máme konkurentů o něco víc, potkáváme se na různých akcích a panují mezi námi korektní vztahy. F. H. Prager se ale liší tím, že se nezaměřuje výhradně na cider.
Kdy jste se začali F. H. Prager věnovat profesionálně?
Tuším, že v roce 2013, přiznávám, že posledních pět let běží čas tak rychle, že se někdy nestíhám orientovat. Ondřej, který se do té doby pohyboval v neziskovém sektoru, skončil v práci začátkem roku, já někdy na podzim. Pracoval jsem v korporátním prostředí, takže to probíhalo tak, že jsem se v pět vrátil z kanceláře, byl chvíli s rodinou, uspal jsem děti a vyrazil do druhé práce v libeňském sklepě. Ale ani jednoho z nás moc nelákalo trávit osm hodin někde za počítačem a půlku pracovní doby strávit koukáním na YouTube, jako to dělá celá řada lidí.
Jak se rozrůstala nabídka vašich produktů?
Začali jsme s ciderem z jablek a později hrušek, kterému se říká perry, ochucené limonády přibyly až časem. Když jsme totiž někam vyrazili s dětmi, nechtěli jsme, aby pily přeslazené limonády plné barviv a další chemie. Proto jsme se rozhodli, že bychom mohli zaplnit díru na trhu. Ukázalo se ale, že vyrobit limonádu bez konzervantů, je náročnější, než jsme si mysleli. V Česku nám všichni tvrdili, že to nepůjde, takže jsme se obrátili na britské výrobce přírodních nápojů, kteří nám poradili, jak na to. Výsledkem je řada limonád Pragomošt s originálními příchutěmi a bez kompromisů, pokud jde o složení. Vznikla tak třeba limonáda s výluhem ze sedmi bylin na zmírnění únavy i kocoviny, jejíž složení jsme konzultovali s kořenářkou. Máme taky, pravděpodobně jako jediní na světě, anýzovou limonádu. Prostě pendrek, který lidi buď milují, nebo nesnáší.
V nabídce ale máte i kávu…
Přesně tak, prodáváme ledovou kávu, kterou vyrábíme metodou cold brew. Používáme k tomu fair trade zrnka od mexických Zapatistů. K výrobě ledové kávy nás mimo jiné vedlo to, že když jsme vyrazili někam tančit, nechtěli jsme se na doplnění energie nalévat Red Bully. Jenže dobré kafe vám v půl třetí ráno v MeetFactory nikdo neuvaří. Přitom kvalitní káva v lahvičkách by se mohla stát alternativou k energy drinkům. Rádi bycho ji v budoucnu viděli třeba i na benzínkách, kde v současnosti seženete akorát přeslazené kafe v plechovkách.
Z jakých jablek pochází mošt, který je základem vašeho cideru i limonád?
Používáme různé odrůdy českých jablek, na rozdíl od supermarketů pro nás není důležitý vzhled, ale chuť. Když vylisujete jablka ze supermarketu, dostanete hodně cukru, ale skoro žádnou charakteristickou chuť. Velká část moštu pochází z legendární biomoštárny v Hostětíně v Bílých Karpatech, na kterou jsme se v počátcích často obraceli s dotazy.
Jak vypadá váš typický zákazník?
Naši první příznivci se rekrutovali z řad kamarádů, takže to vlastně byli podobní lidé jako my. Řekněme, že jde spíš o lidi z města, kteří rádi cestují, nebo nějaký čas žili v zahraničí. Zároveň jim záleží na tom, jaký je původ toho, co si kupují, jestli to bylo vyrobeno ve férových podmínkách a podobně. To platí i pro místa, kam cider a limonády dodáváme, původně šlo o punkové podniky, kde jsme měli známé a kam jsme sami často chodili. Ale okruh zákazníků se rozšiřuje, všimli jsme si, že je náš cider atraktivní třeba i pro dámy po padesátce, které ho vnímají jako alternativu piva. Takže je vlastně přivádíme právě do těch lehce punkových míst, kde by se za normálních okolností nevyskytly.
Začínali jste a dlouho jste fungovali jen ve dvou, kolik lidí zaměstnáváte teď?
F. H. Prager jsme dlouho tvořili jen já, Ondřej a později pár brigádníků. Aktuálně máme 15 zaměstnanců, přibližně polovina se pohybuje v Praze a druhá půlka v Kladně. Zaměstnáváme několik znevýhodněných osob, které nemohou pracovat na celý úvazek, taková spolupráce vyhovuje jim i nám.
Jaké máte plány do budoucnosti?
Je toho víc, nejde se soustředit jen na jednu věc. Máme ambici se ve větší míře prosadit i v zahraničí a postupně na tom pracujeme, máme několik partnerských podniků v Polsku a na Slovensku a obecně se snažíme vyjíždět ven, kdykoliv k tomu máme příležitost. Opět plánujeme rebranding a zároveň hledáme nového dodavatele lahví. Neustále přemýšlíme, jakou cestou se vydat, jestli bychom chtěli vidět naše cidery v regálech obchodů, nebo by nám to spíš uškodilo. Taky se konečně chceme dostat z červených do černých čísel, uvidíme, jak to dopadne za letošní rok. Mluvil jsem o podnikání s panem Žufánkem, který vyrábí přírodní pálenky, a ten říkal, že jeho rodinné firmě to trvalo skoro 12 let. To mě trochu uklidnilo.
Máte nějakou radu nebo tip pro ty, kteří by se třeba rádi pustili do něčeho podobného, ale zatím nenašli odvahu?
Univerzální radu asi nemám, ale támhle na zdi nám visí cedule, která shrnuje naši filozofii, dřív jsme ji měli pověšenou v Kladně. Mimo jiné se tam píše: „Věříme, že má smysl pustit se do díla a na nic nečekat.“ My jsme to udělali.
Text: Bára Majerová pro proudly.cz - celý text najdete na blog.proudly.cz.
