Michelina nechte doma
Podle Terezy Michálkové, studenty a stylistky, se kterou sepisujeme tento seriál, si klidně můžeme vzít to, co jsme použili v devatenácti na maturáku, pokud to nebude sako po dědečkovi s plandajícími rukávy, kde vám nejsou vidět ani prsty u ruky, nebo šaty, které vlivem přibrání pár kil navíc dnes sotva dopnete, proč ne. „Časem se každému trochu mění proporce a postava. Těm, kterým ne, mohu jen gratulovat. Každý si pak musí odpovědět sám, zda mu sako stále sedí v ramenou, zda někomu jinému nevystřelíme oko knoflíkem od košile, či zda není právě ten nejvyšší čas pořídit si na tuto událost úplně něco nového a daleko lepšího.“
Plesové peklo
„Dámy do něj spolehlivě dojdou na sportovních kozačkách,“ říká Tereza, „Plesy se pořádají v zimě, tudíž vítězí pohodlnost, což je pro mě naprosto nepřijatelné.“ U pánů zase popisuje jako polínka pro pekelníka kravatu. „Mladí kluci často nemají žádnou kravatu, což je ale lepší než barevná se zlatou sponou uprostřed.“ (No dobře, to byste prostě babičce nemohli udělat!!) A říká vám něco motýlek? Jo tak ten si taky můžete vzít, pánové, jestli jste se s ním už někdy setkali.
Proč, řekni mi proč?
Čím to je, že zrovna mladí lidé tak často hřeší na svém zevnějšku? „Jsme bývalá komunistická země, kde se dalo zboží sehnat maximálně v Tuzexu. Nemůžeme tak za pár let čekat, že se z Čechů stanou najednou odborníci na módu,“ má pro to celkem logické vysvětlení Tereza, „Není tu ještě stále vybudovaná tradice stylu a oblékání.“ Naštěstí se ale i tak najde čím dál tím více lidí, kteří jezdí do Milana, Paříže, New Yorku a ostatních center módy, aby sem dovezli něco nového.
Základní pravidla pro pány
Nejslavnostnějším formálním večerním oblekem je frak (kabát se šosy, lesklé špičaté klopy, bílá košile, vesta vyrobená z piké do tvaru V či U). Kalhot mají vysoko střižený pas s lesklým lampasem a tomu všemu kraluje white tie, tedy bílý motýlek. K fraku patří bílé rukavice z jemné kůže (dnes již spíše z bavlny). „Mohla bych takto pokračovat, ale obávám se, že ten zde těžko v Čechách uvidíme, natož u mladých lidí,“ stěžuje si Tereza.
Další večerní alternativou je smoking, který se vyznačuje lesklými klopami, bílou košilí s dvojitými manžetami na manžetové knoflíčky a též lesklým lampasem po stranách kalhot. Typickým znakem smokingu je tzv. black tie, tedy černý motýlek. Jakákoliv jiná barva se považuje za faux pas. „Vyhněte se barevným kreacím, pánové,“ radí Tereza. Platí, že by se smoking neměl oblékat na příležitosti před šestou hodinou večerní.
Oblek je nejméně formální záležitostí. „K obleku doporučuji kravatu bez násilných vzorů. Co se týče barev, platí zde pravidlo, že čím tmavší oblek, tím formálnější příležitost. Tedy světlé kreace patří spíše k dennímu nošení,“ uvádí to na pravou míru Tereza.
Základní pravidla pro dámy
- Dlouhé šaty bez odhalených ramen, protože se jedná o večerní událost
- K odhaleným ramenům jedině bolerko nebo šál
- Na méně formální ples jsou možné i krátké šaty, ale to spíše ve stylu Coco Chanel, nikoliv flitrovou minisukni na diskotéku
- Designové klobouky povoleny (neplatí pro slamáky, pod kterým nejsme ani vidět)
- Silonky jsou vždy nutnost
- Lepší jsou uzavřené špičky
- K otevřeným špičkám jedině s punčochy bez zesílené paty a špičky (není většího faux pas než otevřená špička s obyčejnou punčochou)
- Make-up výraznější, tedy večerní
- Doplňky přiměřené stylu
- V barvách se meze nekladou, vše by mělo dotvářet harmonii celkového vzhledu
- Hlavně se musíte cítit dobře
Co dělat, když se na plese hned ze začátku pokydám?
„To není otázka – co dělat, když,“ durdí se stylistka. „Musíme se snažit, aby se nám to nestalo. A když už se to stalo, budeme se tvářit pořád úplně stejně.“ Asi nikdo nepředpokládá, že máte ve svém psaníčku nebo v klopě u saka šaty smáčknuté do oříška jako popelka. Základní rada tedy zní postupovat, jako když vám při stolování upadne příbor. Tedy dělat, že se nic nestalo. „Pokud jste na plese s opravdovým gentlemanem, slušnost by mu nedovolila na váš prohřešek navíc upozornit.“ (To bude rozchodů po plesové sezoně!)
Potřebujete radu?
Ptala jsem se Terky, jestli jí mohou studenti napsat o radu, pokud by už před zrcadlem nevěděli, kudy kam. Ze zkušenosti prý ale ví, že vám na dálku a z popisu bude radit jen těžko. „Lidé dost často nedokáží popsat barvu a netuší, že každá má hodně podtónů, teplých i studených. Tedy že není zelená jako zelená a není černá jako černá. Proto svým klientům v rámci absolvování barvené typologie dávám kartičky s barvami, které jim sluší a podle kterých si již sami v obchodě oblečení vybírají.“
Finální rada do života na plese: První dojem lze vyvolat pouze jednou.
Text: Eva Samšuková
